G8 v roce 2009: k ekonomickým a rozvojovým otázkám

11. 7. 2009 / Ludmila Štěrbová

Od výročního jednání představitelů Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Německa, Ruska, Velké Británie, USA (a EU), kterého se účastnila také Brazílie, Čína, Indie, Jižní Afrika, Mexiko (skupina G5) a Egypt, a poslední den jednání také další rozvojové země, byl původně očekáván opatrný optimismus ohledně vývoje světové ekonomické krize. Proto se již na svém červnovém setkání zabývali ministři financí G8 strategiemi, jak postupně omezit mimořádná opatření na podporu ekonomik, která byla vyvolána krizí. Dokonce připravovali společné závazné principy a standardy, kterými by se mělo řídit mezinárodní podnikání a finančníctví. Hned po zahájení jednání G8 byla tato očekávání uvedena na pravou míru -- hovořilo se o velkých rizicích, kterým stále světová ekonomika čelí, a o tom, že k celosvětovému oživení stále ještě nedošlo. Vlády byly vyzvány k opatrnosti při odstraňování stimulačních opatření: je k němu třeba přikročit teprve poté, co oživení bude trvalou jistotou. Neznamená to však, že by ekonomiky měly být po skončení krize liberalizovány a státní zásahy zcela vyloučeny. Očekává se, že na začátku oživení bude stoupat nezaměstnanost a mohou se zhoršovat mzdové podmínky, proto lze předpokládat, že se vlády rozhodnou nárůst zaměstnanosti i nadále podporovat.

Proto jsou v řadě zemí stále přijímána další opatření na podporu ekonomiky, ať už jsou to finanční stimuly, vytváření příznivých podmínek pro získání financí, státní podpory výrobních a vývozních úvěrů a jejich pojištění, daňové úlevy nebo protekcionistická obchodní opatření. Například Čína nedávno vyhlásila podmínku "buy local" pro všechny úrovně vlády -- s importem je možno uvažovat jen tehdy, jestliže neexistuje domácí ekvivalent. Export je v Číně nově podporován proplacením daně uvalené na vyvážený produkt, a to do výše 17 %. Daňovými úlevami je v této zemi podporován i prodej automobilů na vnitřní trh, čímž se Číně podařilo v tempu prodeje předstihnout i USA. Čínská vláda podporuje rozvoj svého hospodářství všemi dostupnými prostředky, například i uvalením vývozních cel na export surovin, čímž se snaží jednak podnítit domácí výrobu založenou na těchto surovinách, jednak "obrousí" hrany zahraniční konkurenci, která z čínských surovin vyrábí a střetává se s čínskou produkcí na třetích trzích.

Ochranářská opatření a finanční stimulace, i když se v určitých konkrétních případech mohou jevit jako účinná, jsou ve svém důsledku diskriminační. Většinou jsou diskriminační již v rámci jedné ekonomiky, neboť podporují růst některého odvětví na úkor ostatních, ale jsou diskriminační především z hlediska mezinárodních ekonomických vztahů. Deformují totiž světové konkurenční prostředí, omezují obchodní toky, mohou vyvolat protiopatření, apod. Jejich dopady není možno zcela jasně kvantifikovat, neboť působí často protisměrně, nebo se objektivní ekonomický vývoj prosazuje i jim navzdory. Světová obchodní organizace začátkem roku odhadla, že letos dojde k poklesu mezinárodního obchodu o 9%. Tento odhad by mohl být překonán, pokud by se země pustili do obchodních válek, byť vymezených existujícími mezinárodními smlouvami (např. upřednostnění domácí produkce ve všech zakázkách placených vládami v rozvojových zemích mezinárodní smlouvy neporušuje). I když státy G8 stimulační a ochranářská opatření v současné krizi uplatňují, přece jen si s největší pravděpodobností uvědomují jejich rizika. Tím je možno vysvětlit jeden z dalších výstupů italského summitu, tj. podepsání deklarace stanovující uzavření současného kola mnohostranných obchodních jednání do roku 2010, a to státy G8, G5, Austrálií, Jižní Koreou a Egyptem. Kolo obchodních jednání o další liberalizaci mezinárodního obchodu bylo zahájeno v roce 2001 v Kataru, a ačkoli bylo již stanoveno několik "nepřekročitelných" termínů jeho uzavření a ačkoli na všech vrcholných schůzkách představitelé vyspělých i rozvojových zemí vyjadřovali politickou vůli k úspěšnému uzavření kola jednání, doposud ke shodě nedošlo. V závěru by se totiž 153 zemí světa mělo dohodnout na otevření svých trhů pro konkurenční dovozy zboží a služeb, na odstranění podpor výroby a vývozu a na zpřísnění pravidel mezinárodního obchodování. Jednání obsahují velmi širokou řadu aspektů, ve kterých se střetávají pochopitelně zájmy jednotlivých států. Naposledy ztroskotal pokus o uzavření jednání v červenci roku 2008, kdy se USA a Indie nedohodly na principech ochranných opatření při prudkém snížení zemědělských cen a při značném zvýšení zemědělského dovozu do rozvojových zemí. V současné době je v obou zemí po volbách, politická situace se vyjasnila, a tak by nemuselo bránit nic tomu, aby se letopočet 2010 stal závěrečným pro mnohostranná jednání. Odhaduje se, že liberalizace obchodu by poté přinesla stimulaci spotřebitelské poptávky ve výši 130 až 150 miliard dolarů ročně, se samozřejmými pozitivnímu důsledky pro výrobu.

V souvislosti s ekonomickou krizí se také očekávalo, že Čína otevře na summitu G8 otázku měny pro devizové rezervy. Čína totiž cca 70% ze svých devizových rezerv (odhadují se na 1,95 bilionů dolarů) drží v dolarech. Proto každé oslabení dolaru ovlivní významně výši čínských (a také ruských) devizových rezerv. Čína se totiž již několikrát v minulosti snažila otevřít diskusi k možné záměně dolaru jako rezervní měny za tzv. Zvláštní práva čerpání, což je umělá měna, vytvořená Mezinárodním měnovým fondem. Protože se Zvláštní práva čerpání váží ke koši měn, nejsou tolik "náchylná" k prudkým výkyvům kurzu. I když pro tuto svou myšlenku Čína našla podporu v Indii, Brazílii a Rusku, na summitu G8 ji nepřednesla. Možná i proto, že ze summitu odjel předčasně čínský prezident z důvodu domácí politické situace.

Nepřítomnost čínského prezidenta však rozhodně nebyla příčinou toho, že se nepodařilo připravit podle zamýšlených cílů summit OSN ke klimatickým změnám, který se uskuteční v Kodani v prosinci tohoto roku a měl by přijmout pakt OSN o klimatických změnách nahrazující dohodu z Kyoto. G8 se shodla na snížení emisních plynů na polovinu do roku 2050; Čína i Indie však setrvaly na svých dřívějších stanoviscích a k závazku se neslíbily připojit, ani když od vyspělých zemích obdržely slib financování energeticky úsporných výrob. Jediné, s čím Čína a Indie na jednání 17 klíčových ekonomik, nejvíce znečišťujících ovzduší, souhlasily, bylo snížení teploty o 2ºC.

Nejvýznamnějším výsledkem summitu G8 je nakonec závazek 20 miliard dolarů na pomoc chudým zemím tak, aby dosáhly potravinové soběstačnosti. Původně bylo Spojenými státy americkými navrženo 15 miliard. Tyto prostředky jsou určeny na zemědělské financování, oproti minulosti, kdy byla poskytována převážně naturální potravinová pomoc. Potraviny, které jsou jako pomoc věnovány rozvojovým zemím, pocházejí většinou ze subvencované zemědělské produkce vyspělých států, především USA. Přesun k zemědělskému investování je podnětem prezidenta USA B. Obamy a právě USA věnují na tento program 3,5 miliard dolarů ve tříletém období. Na summitu bylo zmíněno, že rozvojové země Afriky potřebují osivo a zavlažovací sytémy a afričtí farmáři potřebují zajistění spravedlivé ceny za jejich produkci. Ze strany afrických představitelů bylo také připomenuto, že G8 musí slib zemědělského investování splnit stejně tak jako slib ze summitu roku 2005 dosáhnout do roku 2010 roční pomoci ve výši 50 miliard dolarů (polovina by měla být vynaložena v Africe). Podle OSN dosáhne počet podvyživených lidí letos 1,02 miliardy, přičemž globální krize přidá dalších 103 miliónů hladovějících.

Příslibem rozvojové pomoci a zemědělskými investicemi summit G8 "ospravedlnil" svou existenci. V souvislosti s jeho konáním se totiž objevily názory o jeho neúčelnosti a možnosti přenést jeho jednání na setkání skupiny G20 (oproti zemím G8 a G5 jsou na G20 zastoupeny dále Austrálie, Indonésie, Korea, Turecko, Argentina a Saudská Arábie). Ani G20 však prozatím nic konkrétního nevyřešila. Uvidíme, zda z jejího setkání v září v Pittsburgu dostane svět odpověď na otázky, které byly kladeny již současnému summitu G8: jakou strategii zvolit pro fázi oživení po krizi, a bylo již oživení nastartováno?

Vytisknout