Luděk Toman se rozčiluje velice - a zbytečně. Nejsem svědomím světa a nemohu v jediném článku, ba ani v deseti komentářích, postihnout všechny případy, v nichž se na světě vyskytují pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, lenost a na jaké další hříchy si ještě kdo vzpomene. Ke zločinům, jichž se dopouštěl a dopouští stát Izrael, jsem nikdy nemlčel. (Stejně tak jsem nemlčel k válce proti Jugoslávii, což bych mohl dokázat archívem výstřižků.) Docela nedávno jsem ale jasně odlišil popírače holocaustu od legitimních kritiků izraelské politiky. Ke druhé zmiňované skupině pociťuji značné sympatie, ale naprosto nevidím důvod se proto zastávat někoho, na jehož webzinu se píše, že aškenázští Židé vlastně ani Židy nejsou, protože jde o zločinné "asijské" Chazary (historická Palestina zřejmě podle Stwory ležela v Africe...), nebo že Romové jsou neprávem zvýhodňováni při přidělování obecních bytů (ano, zejména ve Vsetíně...). Tvrdit, že takové lži šířící na základě principu kolektivní viny nenávist vůči dvěma etnickým skupinám jsou legitimní kritikou je - symetricky - asi stejně demagogické jako hlásat, že použitím výrazu nakba se v tomto textu dopouštím podpory palestinského terorismu.