Mohli bychom si myslet, že používání slov je zásadně povoleno a v přeneseném slova smyslu s tím, že jsou slova k volnému použití. Jenže je z historie známo, že tohle bylo často politováníhodným omylem, protože mnohým bylo vyslovení pouhých slov zakazováno a dokonce za to byli trestáni. V takových případech šlo ale vlastně jen zdánlivě o jediné slovo. Šlo totiž o myšlenky, které byly spojeny s tím slovem, a to možná ani ne pro osobu, která mluvila, ale pro posluchače, což pak bylo pro mluvícího ještě více prekérní.

Podle jedné německé lidové písně se proto také nezpívá o svobodě slova, ale o svobodě myšlenek:

Die Gedanken sind frei, wer kann sie erraten,
sie fliegen vorbei, wie nächtliche Schatten.
Kein Mensch kann sie wissen, kein Jäger erschießen.
Es bleibet dabei: Die Gedanken sind frei!

(Myšlenky jsou volní, kdo je může uhodnout,
letí kolem nás jako noční stíny.
Žádný člověk je nemůže znát, žádný myslivec je nezastřelí.
Zůstane to při tom: Myšlenky jsou svobodné!)

(viz: http://www.volksliederarchiv.de/text305.html)

A tak se říká, že myšlenky jsou "svobodné", ví se ale přitom, že i ty nejjednoduší myšlenky bývají často spojeny se slovy. A právě podle lidských práv by mělo být vyjadřování slov povoleno. V německé ústavě v článku 5 proto stojí, že každý má právo projevit svůj názor a rozšiřovat ho slovem, písmem či obrazem a informovat se bez překážek z dostupných obecných pramenů. (Jeder hat das Recht, seine Meinung in Wort, Schrift und Bild frei zu äußern und zu verbreiten und sich aus allgemein zugänglichen Quellen ungehindert zu unterrichten.) Píše se zde právě nejen o slovech, ale o názorech, protože u slov by se mohlo ještě dodatečně argumentovat, že by měla být ale správně a objektivně oddůvodněná, což se u názorů nemůže požadovat, protože je typické, že se názory různých osob liší.

V dnešní době ulehčuje vyjadřování názorů existence internetu. Už tomu není tak, že do novin smějí psát jen privilegované osoby. Kdo se vyzná a má dost peněz, může na webu vyjádřit svůj názor. Že to má někdy přesně takový dopad, jako když voláte v liduprázdném lese, to se ví, ale například právě BL jsou velmi dobře se hodícím médiem.

Lidem, kteří píší do BL, a jejich čtenářům, musí být jasné, že čtení zveřejněné informace se může svým účinkem podobat volání v lese, kdy se nejedná o nic a nic se taky nestane. Protože druhým pilířem ve svobodném světě je pro uvědomělého občana (článek 8 německé ústavy) svoboda shromažďování a právo demonstrovat. Občan má totiž právo nejen o svých názorech informovat, ale také se pokusit o jejich prosazení.

Víme, že jednání lidí není jen věcí práva. Ptám se, coby se asi stalo v Německu, kdyby se 70 procent obyvatelstva postavilo proti důležitému kroku vlády. Nemyslím si ani, že by k dosažení opačného postupu bylo zapotřebí nějakých demonstrací. Politikové by sami od sebe změnili své rozhodnutí. A co se týče Francie, jsem přesvědčen, že by se ve Francii kvůli generální stávce život úplně zhroutil. Nebo si myslíte, že ne?