Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu

Chroničtí petenti píší další "otevřený" dopis - už se zase volí generální ředitel ČT

9. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Mezi signatáři výzvy nechybí Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Juraj Herz, Hana Hegerová, Věra Chytilová, Ludvík Vaculík, Olga Sommerová, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak, Zdeněk Troška, Petra Procházková, Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Petr Oslzlý, Jiří Stránský, Vladimír Merta, Petr Jarchovský, Igor Chaun, Daniela Fischerová, J.A. Pitinský, Jiří David, Eva Salzmannová, Jiří Žáček nebo Filmový a televizní svaz (FITES), Asociace režisérů a scénaristů (ARAS),představitelé Rady uměleckých obcí, PEN klubu, Obce spisovatelů, signatářů Charty 77 a další.

Oč jde? No samozřejmě o volbu nového ředitele České televize. "Ve středu 8. 7. 2009 se otevřeným dopisem k situaci v České televizi obrátilo na představitele nejvýznamnějších politických stran České republiky 100 osobností českého kulturního a veřejného života", píše se v tiskové zprávě. A následuje výčet rozhořčených "kulturních celebrit", které si myslí, že právě jim patří Česká televize a oni budou řídit její chod "ve jménu veřejnoprávnosti". Vrací se emocemi nabitá bouřlivá doba vánoc roku 2000? Vrací se televizní krize? Spacáky čekají, vlajky se žehlí a spřátelení novináři opět vytvářejí komentáře předem? Když Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Olga Sommerová či Martin Mejstřík podepisují nějakou petici, je jasné, že úplně celá "gultůrní" fronta přechází do útoku. V tu chvíli je totiž "ohrožena demokracie". V tu chvíli jsou totiž ohrožena koryta jejích hysterických zastánců.

◄ Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu --- Senátor Žantovský (ODA), poslankyně Buzková (ČSSD, zde bez mandátu), Ladislav Smoljak (Divadlo J.Cimmrmana) a Břetislav Rychlík sledují vystoupení Tomáše Halíka (Církev Svatá, zde bez mandátu). Kavčí hory, 29. 12. 2000

Signatáři vyzývají, aby v roce dvacátého výročí demokratických změn v naší zemi přestal i přehlížet skandální chování a jednání Rady České televize a přispěli svým veřejným odmítnutím ke zrušení nereprezentativního výběrového řízení na místo generálního ředitele ČT, kterým Rada ČT jen pokračuje v záměru obsadit tuto funkci předem dohodnutým člověkem. Podle nich Rada ČT, až na čestné výjimky, dávno není zástupcem a orgánem veřejnosti, ale seskupením lobbistů bránícím své osobní zájmy nebo zájmy politických stran, které je do této pozice delegovaly. Profesní a odborné složení Rady dokazuje, že nezastupují skutečnou vůli ani přirozené většiny občanů naší země, kteří jsou povinni platit provoz České televize svými koncesionářskými poplatky.

Signatáři dopisu píší, že étos listopadové revoluce kladl doslova za povinnost hledat nejlepší lidi na zodpovědná místa, nikoliv novodobé kádrové rezervy politických stran. Zákulisní politické tlaky a významné indicie, které zveřejnila média, svědčí o neserióznosti celého procesu volby ředitele ČT.

Kromě zrušení stávajícího výběrové řízení na post generálního ředitele České televize formou odstoupení všech pěti finalistů vybraných Radou ČT, dále vyzývají, aby byla zahájena jednání o změně mediálních zákonů za účasti profesních sdružení, organizací, odborů, odborné veřejnosti tak, jak se to děje v případě každé zákonné normy, která má sloužit veřejnosti.Současně by uvítali, kdyby představitelé politických stran začali jednat se studenty z Inventury demokracie, kteří již před rokem vyzvali politiky, aby při příležitosti 20. výročí znovuobnovení demokracie odstranili legislativní absurdity. Za jednu z nich považují studenti obsazování mediálních rad podle politického klíče.

Osobnosti veřejného života dále vyzývají politické elity v naší zemi, aby začali studentům z Inventury demokracie nejen naslouchat, ale kvýročí "sametové revoluce " jim také dalidárek v podoběsplnění jejich požadavků.

Touto aktivitou chtějí signatáři zároveň dát veřejnosti najevo, že bez společného a slušného dialogu to v demokracii nepůjde, že nechtějí přijmout "předstíranou demokracii", ale věří v demokratický krok většiny rozumných a odpovědných politiků. Právě oni by zákonem měli stanovit, aby se veřejnoprávní média mohla opírat o systémové kroky a nebyla předmětem subjektivního rozhodování a zvůle.

Zdroj: tiskové prohlášení signatářů dopisu, odeslané z firmy FEBIO

Britské listy byly svědkem té první televizní krize. Byly svědkem nevybíravého boje o moc a kontrolu sedmi miliard z rozpočtu České televize. Na jedné straně skupina, která si přála privatizaci celého média veřejné služby, na druhé straně skupina, které stačil pouze 2. program, který chtěla propojit s filmovými ateliery Barrandov a provozovat tak "kulturní" televizi. Vtip je v tom, že tato skupina už tehdy věděla, že kmitočty, na kterých vysílá 2. program ČT, budou o deset let později zlatým dolem, který ponese miliardy "výpalného". 2. program je totiž klíčem k proměně českého mediálního prostoru na digitální. Bez něj prakticky nejdou vytvořit nové digitální multiplexy. Ten, kdo by býval tehdy ovládl nějakou licencí vysílání ČT2, dostal by klíč k určování, kdy a jak se bude v Česku digitalizovat v letech 2008-2009. A za odstoupení od licence by si nechal královsky zaplatit. Tím "čestným" v této hře nebyl nikdo. Politiky čekala volba ze dvou špatných variant, a to v hysterické atmosféře stotisícového shromáždění na Václavském náměstí a následného nočního zasedání Parlamentu.

Připomeňme si televizní rebelii ze zimy 2000. Do prosincového vzbouření nadržovala redakce zpravodajství ČT nenápadně Unii svobody a Čtyřkoalici: od tohoto vzbouření se stala otevřeně čtyřkoaliční televizí, o čemž svědčí i častá přítomnost čtyřkoaličních politiků na Kavčích horách a například přespávání Jana Rumla v televizním velíně. Připomeňme si dny před devíti lety, které znamenaly na hodně dlouho poškození kreditu veřejné mediální služby rebelujícími redaktory, kteří ovládli vysílací pracoviště a použili ho ke svým propagandistickým vystoupením, ke svým soukromým zištným cílům, maskovaným jako "boj za svobodu slova".

Dnes už téměř nikdo nepochybuje, že "boj o demokracii" v ČT na přelomu roku 2000 a 2001 a snaha zprivatizovat ČT2 do rukou "zachránců české filmové kultury" byl cílevědomým bojem o kontrolu nad jedním z budoucích digitálních multiplexů. Byl to boj o miliardy a ne o demokracii. A protože je Česká televize uprostřed ekonomické i politické krize ekonomicky konsolidovaná a fungující instituce, ve které ani notoričtí petenti, ani "osobnosti kultury" nemají moc rozhodovat, boj nyní začíná znovu.

Komentovaná fotoreportáž Britských listů z průběhu televizní krize v zimě 2000-2001

27.12.2000 1    28.12.2000 1    29.12.2000 12345    30.12.2000 12345    31.12.2000 12    1.1.2001 1234    2.1.2001 1234    3.1.2001 C123456789    5.-6.1.2001: 1234    6.-7.1.2001 12345    11.1.2001 123    12.1.2001 1234567891011    17.1.2001 12345

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.7. 2009