Schyluje se k dalšímu zoufale nekompetentnímu rozhodnutí ministerstva obrany?

11. 7. 2009 / Karel Dolejší

V polovině 80. let měla československá armáda ve výzbroji takřka 2 000 tanků, tedy téměř tolik, co Spolková republika Německo. Počty se postupně snižovaly - nejprve v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních odzbrojovacích dohod, po listopadu 1989 pak bylo přistoupeno k další redukci opravdu nadbytečných kapacit. V okamžiku, kdy se rozhodlo o modernizaci typu T-72, byly už všeobecně známy jeho hlavní nedostatky - stroj je z ergonomického hlediska nepříliš vhodně uspořádán, základní úroveň pancéřové ochrany je již od 80. let nedostačná, tank je podmotorován, nabíjecí zařízení je v bojových podmínkách nespolehlivé a ani v případě správné funkce neumožňuje dosahovat západních standardů rychlosti palby; kromě toho všeho je uložení střeliva v karuselovém zásobníku ve věži v případě zásahu tanku faktickým rozsudkem smrti nad osádkou. Přestože existovala možnost pořízení alespoň jedné, ne-li rovnou dvou alternativ, bylo rozhodnuto modernizovat stávající T-72, mj. s použitím ne právě sťastně zvoleného systému řízení palby italské firmy Officine Galileo. Zejména tento prvek způsoboval při testech vážné potíže a celou modernizaci výrazně prodražil i zpozdil.

Ze zásadních konstrukčních nedostatků se vlastně podařilo poněkud zlepšit pouze "podmotorování" (s použitím powerpacku izraelské firmy Nimda), přičemž kromě prodloužení šasi a přidání dalšího pojezdového kola už patrně neexistuje mnoho možností pro zástavbu výkonnější pohonné jednotky do tohoto tanku. Zmodernizování jednoho kusu stroje, který se opravdu jen velmi částečně přiblížil západním protějškům, přišlo daňové poplatníky bratru na 130 milionů korun, tj. takřka 7 milionů amerických dolarů. (Saúdská Arábie patrně nakoupí úplně nejmodernější západní tanky 4. generace - francouzské Leclercy - zhruba za trojnásobek ceny jedné nepovedené české modernizace T-72.)

Pokud by nyní došlo k zakonzervování třicítky českých tanků, znamenalo by to vážný handicap pro jejich osádky, které by mohly začít uvažovat o změně zaměstnání. A to by byl po tom všem už opravdu průšvih. Samotné tanky lze jistě ze skladů vytáhnout během několika hodin, skutečně profesionální osádka se však nevycvičí dříve než za několik let. Jinak řečeno, vážně hrozí ztráta opravdu posledního špičkového personálu, kterou by nebylo vůbec snadné nahradit, kdyby se přece jen nakonec ukázalo, že nějaké tanky budou třeba...

Vytisknout