Stručné zhodnocení letošních Karlových Varů

Na cenách a "celebritách" nezáleží, důležité jsou dobré filmy

11. 7. 2009 / Jan Čulík

V porovnání se západními filmovými festivaly je obrovskou silou Karlových Varů, že se specializuje na nezápadní filmy, vždycky se tu promítá množství dobrých filmů z Ruska, z Jižní Koreje a z různých zemí třetího světa. Ty filmy mají energii a jsou civilizované, profesionálně vyrobené a kulturně poučené.

Naproti tomu až na výjimky bývají ve Varech filmy ze západní Evropy spíše zklamáním. Jsou většinou prázdné a bývá to komerční rutina. Nevím, zda je to do určité míry způsobeno výběrem, že prostě zavedení západní tvůrci své významné filmy do Varů neposílají. Avšak například na letošním edinburském filmovém festivalu, který se specializoval téměř výlučně na západní kinematografii, jsem neviděl žádný opravdu dobrý nový západní film.

Velmi špatně se v kontextu této velmi výrazné, především východní, mezinárodní kinematografie, umístil v Karlových Varech český film. Uvažuju, proč tomu tak je. Nejlepší dnešní snímky ze světa se zabývají přímo, otevřeně a čestně zásadními etickými problémy současnosti, případně nastolují opravdu závažné morální otázky, na něž není odpověď. Dovolím si spekulaci: možná, že současný český film není dobrý prostě proto, že není součástí dnešní mentality mnoha Čechů stavět se k problémům otevřeně, přímo a razantně. Také asi proto, že Češi mají většinou pocit, že se přímým přístupem nic nevyřeší. Češi často dávají přednost uhýbání a tajnému, nepřímému jednání v kuloárech. Přijde mi, že tento způsob interakce má dnes velmi silný dopad na mentalitu současného českého filmu. Tak se totiž filmy natáčet nedají.

Malá, biedermeierovská společnost, v níž filmoví tvůrci žijí velmi pohodlně, řeší v současnosti jen malé problémy, a to vždycky jaksi oklikou. Jako by se čeští filmaři velkých témat báli.

Možná je to taky tím, že mnoho Čechů stále trpí syndromem oběti. Za takové situace se nedají dělat filmy, protože umělecké dílo předpokládá, že člověk přijme za to, co dělá, odpovědnost. Dalším problémem je, že čeští filmaři jsou neodolatelně taženi k nejnižšímu společnému jmenovateli. Naléhavé volání banality a plebejskosti je pro ně nesmírně přitažlivé. Chtějí být "slavní" v co nejširší veřejnosti, a tomu zaprodají svou integritu.

Je to taky spojeno se syndromem oběti. Pokud si člověk pořád myslí, že není pánem svého osudu, není schopen ho sám určovat a není schopen přijmout za sebe odpovědnost a jednat ve vlastním zájmu a v zájmu své komunity, považuje se nutně podvědomě za něco "nepříliš kvalitního" a přičleňuje se k tomu nejnižšímu, co je ve společnosti.

Česká média byla po celý minulý týden posedlá údajnými filmovými "celebritami", které přijely do Varů. Chápu, že festivalu tuto pokleslou "reklamu" v médiích potřebuje, ale ono je opravdu jedno, jestli na festival přijel nějaký Malkovich (který se tu tak trochu ošklíbal nad publikem za to, že nevidělo jeho film), nebo zda Malkovich přijel či nepřijel do Prahy z Vídně vlakem, čemuž věnovala česká média značný tiskový prostor. :)

Je nutno opakovat, že přítomnost tzv. celebrit, stejně jako rozdávání nějakých cen, jsou pro Karlové Vary bezvýznamné. Ceny jsou vždycky důsledkem rozhodnutí skupiny omylných lidí a když na ně pohlížíme zpětně po několika letech, často si říkáme, jak mohl nějaký film vůbec nějakou "cenu" získat.

Právě si listuji festivalovým časopisem (který, jak každý rok, je relativně nízké kvality, na úrovni bulvárního žvanění, co taky čekat, píší ho redaktoři týdeníku Reflex) a shledávám, že někteří kritikové v anketě o nejlepší film dali nejlepší známku spíš těm pitomějším filmům (co taky čekat od "kritika" z deníku Komsomoskaja pravda, to je bulvární plátek, nebo od "kritika" z týdeníku Reflex). Vypovídá to nejen o tom, jak každý hodnotí filmové dílo naprosto subjektivně, ale především o tom, jak lidé často nejsou schopni číst jemné signály obsažené v kinematografickém díle. Každá kritika či každý soud bývá daleko více výpovědí o daném kritikovi než o analyzovaném filmu.

Mám pocit, že to divácká veřejnost v Karlových Varech velmi oceňuje. Navzdory hlouposti médií, soustřeďujících se na "celebrity", jsou diváci, kteří ve Varech na filmy chodí, velmi vážní a seriózní. Mnozí pro to, aby se na filmy dostali, podstupují pozoruhodné oběti. Ve čtvrti kolem festivalových kin přespávalo množství lidí v automobilech.

Potíž ovšem je, že zejména během svátečního červencového víkendu, kdy se na festival do Karlových Varů nahrne množství lidí, se řadový divák na mnoho představení vůbec nedostane. Musí si odestát dlouhé fronty a přitom není zaručeno, že to čekání nebude nanic. Řešením by mohla být v budoucnosti větší kapacita sálů.

A ještě jiná, důležitá věc. Chtějí-li organizátoři karlovarského filmového festivalu podpořit rozvoj filmové kultury v České republice, měli by dát speciální možnost stiudentům filmových škol, aby na festivalu měli výsadní přístup na promítání i na setkání a na diskuse se světovými filmovými tvůrci. Namítnete, že takových studentů je v ČR příliš a že Karlovy Vary musejí především dávat přednost filmovým profesionálům. Není to stoprocentně pravda. Britská vláda posílá každoročně do Číny a do Indie zadarmo na měsíc 200 vybraných studentů britských vysokých škol, protože chce, aby se mladí Britové o těchto zemích dověděli co nejvíc. Účastníci se vybírají prostřednictvím konkursu. Proč neudělat něco podobného ve Varech? Organizátoři festivalu by mohli každoročně udělat konkurs pro řekněme 10-20 nejlepších studentů z českých i mezinárodních filmových škol, kteří by měli přístup na všechna představení i na večírky a diskusní setkáni s režiséry a distributory.

Vytisknout