OHLASY GRUZÍNSKÉ VÁLKY

Co nenapíší proameričtí "novináři" v Moskvě, jakoby pro MAFRU neexistovalo...

10. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Ruské letouny Su-25 nesestřelily protizemní neřízené rakety odpalované ze 122 mm samohybného systému BM-21 GRAD, kterým Gruzínci ostřelovali Cchinvali, ale gruzínské řízené střely, naváděné americkým systémem řízení palby, proti kterým neupgradované letouny bez radarů, vypouštěčů klamných cílů a rozlišovačů neměly šanci. Rusové zpočátku Gruzínce hrubě podcenili. Další letouny pak sestřelily vlastní ruské protiletadlové baterie Buk-M2 (NATO SA-17) a polní systémy MANPAD "Igla" , když osleplí či zmatení piloti zahájili "přátelskou palbu" proti vlastním jednotkám na bojišti v domnění, že to je nepřítel.

Podle neoficiálních zpráv gruzínské protiletadlové systémy Buk-M1, řízené radarovým systémem z Tbilisi, sestřelily čtyři ruské letouny v první den bitvy 8. srpna 2007: tři obstarožní Su-25 (NATO Frogfoot/Scorpion, česká přezdívka "Hrábě") a jeden dálkový bombardér Tu-22M3 (NATO "Backfire"), který prováděl průzkum. Juščenko totiž Gruzii prodal dva moderní 3-D letecké přehledové radary 36D6-M (modernizovaný ST-68U (19Zh6) v kódu NATO "Tin Shield") s dálkovým rozsahem až 360 km, používá se k S-300P (NATO SA-10), které byly nasazeny v Tbilisi a Savševebi blízko Gori. Teprve po těchto ztrátách nastoupily do války modernizované potomky Su-25, víceúčelové útočné Su-39 (NATO "Strike shield") - s GLONASSem, termovizí, střeleckým radiolokátorem, "skleněným" kokpitem. A slavily úspěch, i když byly místy v horách v problémech v důsledku nedostatečné podpory vlastního radarového systému.

Rusové podle neoficiálních informací ztratili jeden taktický průzkumný Su-24MR (NATO Fencer E) s nejkomplexnějším systémem průzkumu BKR-1, ovšem ozbrojený pouze dvojicí PLŘS R-60M, be kanónu a dalších střel. Ke ztrátě mělo dojít 8. srpna. Dále podle neoficiálních a nepotvrzených informací ztratili Rusové jeden přepadový Su-24M (NATO Fencer D) s televizně-laserovou aparaturou Kajra - 10. či 11. srpna, jeden útočný Su-25 9. srpna a jeden útočný vrtulník Mi-24 . Oba Su-24 sestřelily pravděpodobně gruzínské systémy Osa-AK/AKM a Su-25, podle některých zpráv, padl za oběť požáru při přátelské palbě vlastních jednotek z MANPAD. Podle zdrojů firmy Suchoj zasáhly další tři ruské Su-25 gruzínské MANPAD střely, ale podařilo se jim bezpečně vrátit na základnu.

Podle nepotvrzených zpráv byli ruští piloti ze Su-24MR a Tu-22M3 vzati jako rukojmí, a vyměněni za gruzínské zajatce 19. srpna. Dalších pět ruských pilotů dle tohoto zdroje (z Su-25 sestřeleného přátelskou palbou, navigátor ze Su-24MR a tři členové posádky z Tu-22M3) zemřeli.

Gruzie disponovala ve válce systémy země-vzduch S-125 Něva-M, upgradovanými Juščenkovou Ukrajinou, stejně jako systémy 9К37М1 Buk-M1 (NATO SA-11) spolu s 48 kusy řízených střel 9М38М1 od Ukrajiny, která je dodala v roce 2007. Gruzínské systémy Buk-M1 byly použity při taktickém výcviku v západní Gruzii v srpnu 2007 a odtud se jejich snímky objevily na ukrajinském internetu...

Gruzie disponovala dále dvěma bateriemi samohybných raketometů 9К33М2 Osa-AK (NATO SA-8b) a šeti (podle některých zrojů deseti) samohybnými systémy 9К33М3 Osa-АKM. Ty byly do války nasazeny v Gori, Senaki a Kutaisi. Ukrajina pak Gruzii prodala minimálně jeden pasivní elektronický monitorovací radarový systém Kolčuga-M, schopný detekce i těch cílů, které používají technologii stealth. Podle ukrajinských zdrojů další čtyři systémy Kolčuga-M spolu s elektronickým systémem Mandat (vyrobené v Doněcku v SKB RTU a Topaz) dodala Ukrajina Gruzii ještě v květnu roku 2008. To byly ty systémy, které znamenaly intervenci Ruska a následné parlamentní vyšetřování Juščenka. Ukrajina byla tvrdě kritizována za za prodej pasivních radarů Kolčuga do Číny, Iráku a Íránu i ze strany Spojených států. Ukrajinská společnost Aerotechnika také modernizovala zastaralé gruzínské radary P-18 (NATO Spoon Rest) na verzi P-180U, která představuje kvalitativní skok - moderní 2-D letecký přehledový radiolokační systém. V době, kdy napadla Gruzie Jižní Osetii, gruzínské letectvo mělo čtyři P-180U radary umístěny v Aleksejevce (nedaleko Tbilisi), Marneuli, Poti, a Batumi. V roce 2006 společnost Aerotechnika sjednotila gruzínské vojenské a čtyři civilní letecké radary a systém Kolčuga-M do jednoho systému národního operačního centra letového provozu, systému včasného varování a taktického systému velení. To je umístěno v Tbilisi a od roku 2008 je připojeno přes Turecko k systému NATO Air Situation Data Exchange (ASDE).

Bulharsko dodalo do Gruzie 500 kusů protiletadlových řízených střel 9М313 pro systém Igla-1, Polsko dodalo 30 kusů přenosných systémů SAM Grom se 100 raketami, Izrael dodal jeden moderní SAM systém Rafael Spyder-SR s raketami Python 5 a Derby (dle Jane's Missiles & Rockets). Pak měla dle ruských armádních zdrojů Gruzie disponovat tureckým systémem včasného varování Skywatcher.

Operační jednotky gruzínské armády ve válce proti Jižní Osetii byly chráněny mimo jiné i 57-mm protiletadlovými kanóny С-60 , 23-mm protiletadlovými dvojkanóny ZU-23-2 na podvozku BRDM-2 a samohybnými automatickými čtyřkanónovými komplexy ZSU-23-4 Šilka (Amur AZP-23 - čtyři 23mm kanony 2A7 vybavené vodním chlazením, pneumatickým nabíjením a elektrickým zápalem, s centimetrovým radiolokátorem 1RL33 zaměřovacího a střeleckého systému Tobol na pásovém podvozku GM-575). Vše původem ještě z časů SSSR, ovšem doplněno o moderní systémy vyhledávání cílů a řízení palby, bylo smrtelně nebezpečné nejen starším, "slepým" verzím Su-25 , ale zejména vrtulníkům. Statická protiletadlová obrana vojenských objektů byla samozřejmě vybavena dalšími protiletadlovými kanóny, které v gruzínské armádě zůstaly ještě od sovětské éry.

Rusové po zjištění, proti komu vlastně stojí, nasadili vedle historického pozemního vozového parku do války i moderní letouny a vrtulníky, z nichž pak už neztratili už ani jediný. Jejich protiradarové a protizemní střely pak zlikvidovaly převážnou většinu radarového vybavení Gruzie, klíčové prvky letecké infrastruktury a tím Rusové vyřadili nejlépe vybavenou část gruzínské armády z boje. Batalion Vostok tak získal nadvládu nejen na zemi, ale i ve vzduchu. Oba prapory S-125M , většina gruzínských vojenských a civilních radarů, stejně jako ve většina systémů Buk-M1 a Osa-AK/AKM SAM byly zničeny. Zbytek Rusové rozstříleli dodatečně nebo zkonfiskovali při vyčišťovacích operacích. Včetně motorizovaného spojovacího uzlu NATO s kódy na americkou vojenskou družici... Válka skončila jinak, než si plánovači NATO mysleli přesto, že Rusko bylo vůči moderním elektronickým systémům v počáteční nevýhodě. Vyhodnocení války prokázalo těžké přecenění hi-tech prvků americké koncepce moderního boje a podcenění "obyčejné" taktiky rychlého postupu motorizovaných obrněných jednotek ve spojení s dlouhodobým a důkladným vojenským průzkumem.

Analytici Britských listů demaskovali trapný podvod gruzínského ministra obrany s "balistickou raketou" spadlou v Gruzii, stejně jako přinesli přehled operací začátku války, z něhož byla zřejmá omezená taktika ruského velení - v protikladu s lživým vyprávěním Saakašvilliho diplomatů. Portálu iDnes tyto informace, zveřejněné zároveň v odborném vojenském měsíčníku ATM, nepřipadly dostatečně zajímavé, protože neodpovídaly proamerické propagandistické interpretaci gruzínské "olympijské války" v českých mainstreamových médiích. Od teď nazývám portál iDnes "desetiměsíčník recyklátů"...

10. 7. 2009, iDnes, Dan Prokop: Rusové si v gruzínské válce sestřelili polovinu letounů sami, tvrdí časopis ZDE

10. 9. 2008, Štěpán Kotrba: Falešná "Točka" z Gori už krouží nad ruskými médii ZDE

29. 8. 2008, Zdeněk Brousil, Štěpán Kotrba: Kavkazský konflikt, Gruzie a její ozbrojené síly - fakta a souvislosti ZDE

18. 8. 2008, ANALÝZA Oskar Krejčí: Geopolitické důsledky dvoudenní války ZDE

DALŠÍ TEXTY: Gruzie, Rusko a Jižní Osetie jako TÉMA BL

Vytisknout