V rámci demokracie musíme publikovat i protidemokratické názory

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Příspěvek Lukáše Visingra je tragickou ukázkou toho, co právě demokracii oslabuje. Souhlasím s panem Visingrem, že existují dva různé názory na demokracii; jeden z nich, že demokracie svou podstatou musí dovolovat i protidemokratické názory. Taková představa existuje především v anglosaských zemích. Její podstatou je důvěra v "rozumnost" voličů.

Názor, který prohlašuje, že demokracie by byla ohrožena protidemokratickými názory, je sám protidemokratický, je silně elitářský a je založen na nedůvěře v rozum obyčejných lidí ve společnosti, na strachu, že pokud elity společnosti nenadiktují, co má dělat, společnost dopadne špatně. Názor, že v demokracii je protidemokratické názory nutno zakazovat, je selfreferenčním paradoxem, potýkajícím se s neřešitelným problémem, kdo totiž jsou ti samozvanci, kteří budou určovat, co je ještě povolené říkat a co už ne.

Jsem po třiceti letech života v britské demokracii asi příliš natolik už Britem, aby byla pro mě jakkoliv přípustná myšlenková cenzura. Britské listy byly založeny, aby prosazovaly svobodu slova, proto musíme paradoxně dávat nyní prostor i autorům, kteří protidemokraticky prosazují omezování svobody slova.

Pan Visingr cituje různé akademické "autority". Je to samozřejmě arbitrární obratem ruky je možno citovat desítky jiných akademických publikací, argumentujících ve prospěch svobody projevu.

Tolik ve spěchu a ve zkratce. Myslím, že k problému se nedá už nic dodat, opakujeme stále totéž. Pro mě osobně je cenzura myšlenek nepřijatelná, jak na to poukazovali mnozí: Zakážete totiž něco, o čem zatím netušíte, že to je potřebné. Povolíte-li někomu myšlenkovou cenzuru, v dnešním technologickém světě jste na cestě k státní ovládání mozků. To bude katastrofa.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.7. 2009