Vzkazy akademikům od kolegů za vodou:

Syndrom vyvolenosti tzv. intelektuálních a uměleckých elit

9. 7. 2009 / Ivo V. Fencl

Například tím, že pedagogické fakulty před pádem bývalého režimu dostaly od vládnoucí strany a vlády pravomoci na vzdělávání i tzv. středoškolských profesorů, řečeno skoro zapomenutou terminologií. Dnes šéfují i středním školám paní učitelky a páni učitelé s kvalifikací i na první stupeň nebo na mateřskou školu, jsou-li vysokoškolsky vzděláni, jinde obvykle tělocvikáři nebo kantoři s kvalifikací matematika, i chemie pro 6.-9. třídy základních škol atd.... Humanitně orientovaných ředitelů je zde poskrovnu. Psychologové v poradnách jsou kapitolou pro sebe někde ve školách a často i v médiích převzali roli bývalých katechetů... Sic!

Na tomto podloží zbujelo a zbujnilo a v zápětí místně povadlo nebo zaschlo "nově reformované" vysoké školství a ústavy Akademie věd po roce 1989, jak to i definovaly novely novel početných zákonných a podzákonných novel po roce 1990, to by vyžadovalo několik stránek speciálního analytického textu. Pod mnohem pozdějším tlakem hlavně z MŠMT už ve 21. století na zřizování tzv.  "úplných universit", původních osm vysokých škol technického zaměření ( např. ČVÚT Praha s původními pěti fakultami, VŠCHT Praha se čtyřmi fakultami, vysoké školy v Plzni, Pardubicích, Liberci, Ostravě), jedna pražská vysoká škola ekonomická, vysoké školy zemědělské (Praha, Brno, Lednice- dohromady s osmi fakultami!), po různých lokalitách rozmístěné čtyři vysoké školy umělecké, tři vysoké školy vojenské a tři vysoké školy teologické, také prodělaly po převratu komplikované dějiny.

Od devadesátých let některé "nestátní" nebo "cizokrajné" základní, střední a vysoké školy byly založeny "na zeleném drnu" - jakoby od nuly se speciálními programy, personálním vybavením, režimy, klientelou, zřizovateli, sponzory a světonázorovými orientacemi. Jsou to de facto nebo jen snad právě tyto školy pro skutečné budoucí elity mezi bývalými nebo stávajícími?!

Aby bylo učiněno zadost "spravedlnosti", řečeno zde ovšem s metaforickou nadsázkou, ani na bývalé zasloužilé disidenty nebylo po listopadovém převratu zapomenuto a po zkušenostech jim byla státem přidělena fakulta sociálních věd, jakýsi pohrobek vysoké školy politické, spjatá zejména se jménem postaršího laskavého a moudrého muže z Patočkovy přízně, mezi studenty známým pod přízviskem profesor Banalita.

Klientelistický charakter českého neo-kapitalismu i ve školství a vědě má v Česku hlubší kořeny. Základním jeho znakem je starší nepotismus, klanové nebo mafiózní klientelistické struktury. Každý kdo někam a k někomu patří je ve výhodě, všichni ostatní jsou v nejlepším na druhém místě. Vyžadovalo by zvláštní analýzu rozkrýt učitelské, vědecké a umělecké dynastie v některých oborech (například zavedené v oboru právních nebo lékařských věd), ale i na dalších universitách a fakultách i v Akademii věd, kdy se pozice předávají v rodině nebo z kamaráda na kamaráda, nejčastěji z otce na syna nebo dceru, často tak, že pro uplatnění nejsou potřebné předepsané předpoklady nebo vědecká kvalifikace, stačí vysokoškolský diplom i z úplně jiného oboru a ruka je v rukávě. Ruku na srdce. Někde je to ještě horší... Zcela zapomenuty jsou časy soukromých docentů, přednášejících zdarma, jimž jistily v nejlepším případě životní úroveň sňatky s dcerami bohatých uzenářů... Také formální vzdělání je zde ze zákona dále zfetišizováno, na něj si nenechají vlivné klany, snad s výjimkou uměleckých, sáhnout. Ty tam jsou časy, kdy císař pán mohl jmenovat universitním profesorem například excelentního básníka nebo kritika, který někdy s potížemi přeskočil lať nastavenou mu maturitou a formální vysokoškolské vzdělání nikdy neměl.

Profesionální audit jakosti a auto-evaluace jsou v nedohlednu, místo toho máme importované berličky

O kontrole úrovně jakosti starých a zcela nových vysokých škol a jejich personálním obsazení a vývoji po převratu toho dodnes mnoho nevíme, nejvíce ústním podáním nebo na základě osobní zkušenosti, i když se tu občas na fakultách objevily pokusy zpracovat metodologie vnitřního auditu kvality i nové personální strategie. Zde pominu bez komentáře zahraniční zprávy o našem školství a o povinné sebereflexi ve výročních zprávách České akademie věd, pokud se nepletu, se v Zákoně nic nedočteme.

Zhruba lze říci, že žádný z předlistopadových akademiků a universitních vědců tu neutrpěl diskriminací, ba naopak, ale jsou i výjimky. Přesto většinou ruka ruku tu vždy umyla, podle zásady odpusťme si, co jsme si, a i ti na venek nejzarytější normalizátoři měli tu svoje připravené padací můstky k ústupu na jiné pozice. Obvykle se tito "nenahraditelní" vědečtí koryfejové přesunuli na jiné a jen trochu odlehlejší pracoviště se změněnými firemními štíty. Někdy to chtělo i notnou dávku frustrační tolerance, flexibility, drzosti a starých kamarádských nebo "jen" kolegiálních kontaktů.

Formálně akreditační předpisy kateder a ústavů tomu nahrávaly, nejspíš záměrně, a vznik nových vysokých škol, včetně soukromých, to jistil. Byl to proces, který jsem už jinde mnohem dříve na České škole a v Britských listech popsal ve školství základním a středním, kdy stranicky nomenklaturní školské managementy si směly zřídit školy soukromé nebo se usadily přímo v ministerstvech a ve výzkumných ústavech. Na odborníky perzekvované a exkomunikované z vědy a z příbuzných povolání bývalým režimem, když se občas v dobré víře vrátili "od lopaty" zpět na university, se normalizované osádky pracovišť vedené nejzdatnějšími chameleony, co přežili i studentskou listopadovou revoltu, dívaly jako na vetřelce přišedší z jiné planety - i proto tam neměli na růžích ustláno, a bylo jim dáváno najevo, že vlak jim dáno ujel a čekalo je minimálně šikanování formou speciálních úvazků. Speciální víceméně trapnou kapitolu by měly tvořit osudy badatelů, kteří se po dlouholetých zkušenostech na zahraničních universitách a ústavech hodlali plni entuziasmu vrátit domů nebo dokonce na svoje původní mateřská pracoviště.

Extenzivní vzdělávání a vědecký výzkum, étos a image vědce

Vysokoškolské vzdělání i věda a umění tu mělo a má dosud hlavně extenzivní, málo kooperující, ale i málo konkurenční prostředí. Závisí v některých oborech základního výzkumu jen na individuálních nápadech a iniciativě, intuicích, zájmovém zaměření, a ovšem i entuziasmu, osobních vazbách a taktických kalkulacích jednotlivců. Věda je pro někoho jako droga: Být zde čistým akademikem znamená dělat "čistou vědu" ("vědu nechlebovou", jak mi říkával profesor Václav Příhoda a i profesor Zdeněk Kalista), rovněž tak umění, bez ohledu na jejich praktické dopady i praktické použití, spokojit se za tím účelem i s minimálním zaopatřením.

Takový dnešní český modelingový mladý badatel-nadšenec v exkluzivním oboru, třeba hudební nebo výtvarné vědy, je ochoten si zaplatit ze svého i cestu, i pobyt, i příspěvek na sympozium, dorazit sám s krosnou na zádech, spát na karimatce třeba pod mostem, jen aby se setkal s podobně potrefenými kolegy. Když se mu podaří protlačit se s referátem do hlavního panelu, je jako v sedmém nebi. Ptal jsem se jednoho takového sympatického muže, jestli je i ženatý a jestli mu to manželka toleruje? Pravil, že ani ve třiceti děti nemají, a žena? "Ta taky dělá vědu." Zda mu na jeho vynaložené úsilí a náklady až potom přispěje jeho mateřské pracoviště, o to se nezajímá a je to vedlejší. V tom ohledu někteří naši primitivní "blogeři-ignoranti" této generaci učenců-entuziastů ubližují. Pravda však je, že mnohé jiné dvojice na takových konferencích a bydlící ne na koleji, ale v hotelech, myslí viditelně víc na líbánky než na vědecké disputace. S hormony ovšem moc nenaděláte..., ale to se netýká jen konferencí.

V situaci, kdy přebujelé vysoké školství má dlouhodobý nedostatek vědecky graduovaných sil, umožňuje velmi slušné přivýdělky hlavně putujícím docentům a profesorům - někdy i létajícím po světě. Někteří z nich nedlouho před fyzickým a intelektuálním vyhasnutím zde dokážou vyučovat v jednom týdnu i na třech vysokých školách vzdálených od sebe stovky kilometrů. Jak mohou dělat původní vědeckou práci, to je mi záhadou.

Každý z nás pamatuje na excelentní přednášky starých profesorů " z patra", z nichž ti nejlepší měli dost času na svoje posluchače i na cvičení, kde bylo možné vyjasnit problémy, které zůstaly nedořešené. I tehdy přednášeli vědečtí lemplové, kteří pohrdali svými posluchači a fofrem jim četli přednášky ze skript cizích autorů a pečlivě při tom zakrývali titul, aby se posluchači nedozvěděli, odkud čerpají svoje moudra. A zase jiní učenými nadutci, na které se čekalo hodiny, aby pak přišli a utrousili jen několik vět a odjeli na jakousi konferenci " o míru"...

Různé podoby marasmu přetrvaly. Je to možná jeden z důvodů, proč přibývá tak pomálu mladších docentů a profesorů a proč ti nejzdatnější a nejtroufalejší často vyučují na periferních universitách? Když je nouze nejvyšší a hrozí katedrám ztráta akreditace, dokážou si taková "vědecká pracoviště" vylíhnout ale docenta skoro na počkání. Mají přece kontakty a jiná spřátelená universita jim takového docenta-docentku posvětí a oni jí pak zase na oplátku. Je to svérázný výměnný obchod, který se stal už i mezinárodní, zejména ve spolupráci s universitami v Polsku nebo na Slovensku. Pěkně děkuji za takové husarské vtípky a svo(bo)dy!

Soustředění na extenzivní výuku si vynucuje politická objednávka -- úkol vyprodukovat s graduovanými tituly, aspoň bakalářskými, co největší procento zdejší populace. Extrémní feminizace ve školství zavinila i extrémní zájem o studium neexaktních oborů zejména ženami, takže řada zavedených technických vysokých škol si naroubovala na kmenový základ i ne-technické a dokonce umělecké studijní programy. Některé technické university zas mají tu drzost, možná to je ale ze zoufalství, přetransformovat se rychle v tzv. úplné university. Do toho je tlačí ministerstvo kultu, z něhož putují další a další demoralizující peníze údajně za posluchači, takže o co tu jde, když ne jen a hlavně o peníze. S tím jde v ruku v ruce pokles nároků na znalosti a dovednosti i při absolutoriu. Zkuste si párkrát vyhodit posluchače ze semináře, od zkoušky nebo dokonce od státnic, a skončíte. Napsala mi loni v mailu jedna posluchačka pátého ročníku, když v rámci týmového e-learningu ve skupině dostávala příliš velké porce textů k analýze: Už mě s tím neobtěžujte, mě stejně zajímají jen koně a muzika.

Vytisknout