Předvolební panoptikum politiků

10. 7. 2009 / Vladimír Blažek

Zprostředkovanost řízení našich věcí je podmíněna delegováním. Ale i naši zástupci, kterým nutně svěřujeme moc, jsou součástí systému a jsou tak vymezováni v jednání kolektivní racionalitou, tedy snahou získat „zisk“ pro skupinu, do které patří. Blíží se volby do parlamentu a s tím se prohlubuje snaha o ovlivnění nás, kteří na politiky budeme delegovat výkonné pravomoci.

Ačkoliv dílčí strategie působení na voliče se mohou velmi lišit, vyhrávají nakonec jen některé. Bohužel je skutečností, že daleko větší význam než splněné sliby, dosažené úspěchy či plánované kroky, má sympatie volených. Má to přirozený základ. Vnímání obličeje je pro nás mimořádně důležité a umožňuje nám orientaci v partnerských a sociálních vztazích. V dávné minulosti člověka se vytvořily pevné mechanismy pro rozpoznání pohlaví, věku, podobnosti či známosti a dále pro hodnocení toho, zda je někdo atraktivní, zdravý nebo důvěryhodný. Dokonce v mozku existují specifické oblasti, které jsou určeny jen pro analýzu informací o obličeji. Lidem, kteří se nám více líbí nebo mají určité dětské rysy, budeme více důvěřovat, ať už si to uvědomujeme nebo si to odmítneme přiznat. Hezčí osoby budeme považovat současně za inteligentnější a otevřenější. Úsměv vždy vyvolává větší důvěru (vždyť se také v evoluci vyvinul pro upevňování přátelských vztahů a pro smírné řešení konfliktů!). Na druhou stranu se mohou uplatňovat mužné rysy spojované s rozhodností a schopností vést (někdy pozitivně, jindy však negativně – podle toho, oč běží).

I přes částečný vliv osobních zkušeností a působení názorů druhých jsou nám tato pravidla nazírání na druhé jedince všeobecně společná, ať jsme konzervativci, liberálové, socialisté, komunisté nebo čímkoliv jiným na spektru označení politického myšlení. Složitost problémů a dokonalé asertivní praktiky politických stran nám zužují rozhodovací prostor. A tak se většina z nás při výběru nakonec opře o to, jak na něj politik působí svým zjevem. Nemá smysl moralizovat, jestli je to správné nebo ne; prostě to tak je. Obdobně, jako se na úrovni celkové postavy budou mužům více líbit ženy s užším pasem a širšími boky nebo ženám muži s širšími rameny, budeme většinou upředňostňovat tváře politiků se souměrnějším obličejem, kteří budou mít větší a přiměřeně od sebe vzdálené oči, budou se usmívat, hledět nám zpříma do očí (ale ne příliš dlouho vyzývavě) apod. Je tudíž logické, že se těmto ověřeným a fungujícím pravidlům budou politici snažit přiblížit. Modifikujícím aspektem je pak cílová skupina, která může přeci jenom preferovat poněkud odlišné modely. A dále ne každý z politiků má svojí tváří (i po úpravách „designerů“) nejlepší předpoklady. Každý politik je i určitou osobností, kterou nemá smysl potlačovat. Ba naopak, někdy lze individuálních vlastností dobře využít.

A tak politička Bobošíková zdůrazňuje svoji ženskost (nutno uznat, že ne lascivně), politik Paroubek „rezignuje“ na pohlednost a raději volí sílu a výbojnost, politik Schwarzenberg sází na dojem moudrosti, politik Topolánek láká úsměvem, mužností a bonvivánstvím. V naší české kotlině je nějak nedostatek optimálních tváří pro politiku a tak se volí pomocné metody. Co třeba zkusit předsunout do čela volební kampaně hezkou známou blondýnku? Uklidnit nás může skutečnost, že za blízkými i vzdálenějšími humny je to všude podobné.

Vždy, co historie pamatuje, byli lidem (tím lidem čili mnoha lidmi) obdivováni a případně vybíráni jako vůdci sympaťáci. Když navíc zvládali umění manipulace s davem, mohli si dovolit být nošeni na ramenou. Jiný způsob dosažení nejvyšších poct a pozic je intrikářství (v moderním umírněnějším pojetí lobbismus), ale to se odehrává v zákulisí. Na osvětlenou scénu začínajícího podzimního volebního představení nastupují politici-herci, politici-akrobaté, politici-tanečníci a politici-klauni. Všichni pěkně upravení a v kostýmech, usměvaví a nalíčení. Generálka (volby do Evropského parlamentu) se sice nevyvedla, ale tato premiéra bude mít jistě „sukces“.

Vytisknout