Kyslík -- Nadechnout se čerstvého vzduchu

9. 7. 2009 / Ema Čulík

Vyrypajevova hra Kislorod/Kyslík je založená na textu. Jazyk je v podstatě hovorový a používá prostých slov, ale hraje si s nimi pečlivě a chytře -- působí to silně.

Ukážu vám to na "chóru" z první "kompozice" z této hry:

Tento chórus se neustále opakuje. Vyrypajev jazyk dekonstruuje, zdánlivě ho proměňuje v chaotickou změť nesmyslů, ale toto blábolení skrývá velmi jemnou hru.

Vtip je zde založen na skutečnosti, že "levij" může v ruštině také znamenat "podivný", "nepřípadný" (podobně jako v Latině slovo "sinister") a "pravý" má tentýž druhý význam jako -- morálně pravý, jako pravá ruka.

Takže každá osoba má svou pravou a levou stranu, správnou a nesprávnou stranu. Vyrypajev s takto lehkým přístupem poukazuje na přítomnost dobra i zla v člověku.

Tento chórus vznáší otázku morálky, kterou pak zkoumá celá hra, a také celý film stejného jména, který se v Karlových Varech promítal ve čtvrtek.

Vyrypajev experimentuje s žánrem a s formou, protože rozumí, že se od sebe odlišují a že mají své vlastní specifické vlastnosti. Ví, že divadlo je bezprostřední a že kino je více neproměnné a zároveň abstraktnější. Film je fixován na velkém plochém plátně, nemůžeme natáhnout ruku a dotknout se lidí, anebo cítit, že dýchají stejný vzduch jako my. Vyrypajev ví, že je nutno využívat určitých odlišných technik a že když inscenujete hru a natočíte film z téhož materiálu, musíte zdůraznit rozdíl mezi oběma těmito formami.

Proto Vyrypajev proměnil svou hru Kyslík z "klubového představení", které spoléhá na přítomnost herců, ve film Kyslík, který působí jako vizuální album deseti hudebních videí.

Uvedl zde na festivalu svůj film tím, že zdůraznil, že chce proměnit slova v hudbu. Jako v "chóru", citovaném výše, jsou slova deklamována s velkou pozornosti vůči tomu, jak znějí. A, jak jsem ukázala, vzniká dojem, že ta slova zároveň mají velký význam i nemají žádný význam.

Toto funguje velmi dobře. Snímek vypráví příběh mladého muže, který usmrtí svou manželku, protože když mu říkali, že se nemá zabíjet, poslouchal osobní stereo a neslyšel to. A tak manželku zavraždil a utekl s krásnou Moskvankou se zrzavými vlasy. Příběh je vyprávěn v kapitolách, každé z nichž předchází jedno z deseti božích přikázání i jeho interpretace, která je vhodně filozofická a zároveň sleduje cynickou a blazeovanou logiku mladé generace.

Například:

Tato náboženská a morální přikázání jsou přetvořena, stejně jako je přetvořen Vyrypajevův text -- nemají význam a přesto mají neuvěřitelný význam. A Vyrypajev tím zkoumá hodnotu, jakou má morálka pro mladé lidi. Už jsme to všechno všichni slyšeli tolikrát, že to ztratilo význam -- podobně, jako když si opakujete jedno slovo znovu a znovu a znovu, přestane mít význam a stane se jen podivným zvukem.

Takže se příběh milenců odehrává v tomto prostředí -- sobectví mladých lidí je kontextualizováno. Avšak není omlouváno.

Spolu s jejich miniaturním milostným příběhem v jejich miniaturním světě vidíme, že obě postavy mají morální odpovědnost vůči světu kolem nich. Vidíme, jak policie odváží mrtvolu zabité manželky mladého muže, vidíme manžela krásné zrzky. Vidíme jejich zážitky v kontextu celého světa. Mladý muž vysvětluje, že byl s přáteli ve Spojených arabských emirátech, šňupali tam kokain a on si roztrhal pas a šel na trh, pak si uvědomil, že neumí arabsky a že neví, jak se dostane domů. Příběh je dekonstruován, vystaven zpochybňování a jeho struktura vede k meditacím o Blízkém východě, o 11. září a o rozdílu mezi islámem a judaismem, a o rozdílu mezi šílenstvím a láskou a šílenou láskou. Film nepřináší žádné odpovědi, zkoumá události a naše morální úsudky a naši odpovědnost vůči morálce -- my, koneckonců, také žijeme na tomto světě.

A ten svět se oběma milencům vnutí. Přestane je to společně bavit -- ona je z velkého města, on z vesnice Serpuchov. Nehodí se k sobě, nebo nemají nic než vášeň, nebo nevědí, co chtějí, nebo se bojí to, co chtějí, získat. Láska, jakkoliv je mocná a nádherná, je také podrobena této dekonstrukci.

Tento film byl energický, syrový, provokativní, a neobyčejně občerstvující. A to, co na něm bylo obzvlášť vynikající, byla jeho poctivost -- o tom, že láska je těžká věc, o tom, že morálka je součástí našeho života, ať ji vnímáme či ne, o tom, že jsme jako příslušníci lidstva odpovědni za to, co se děje na našem světě, o tom, že život obsahuje hluboký význam a také hlubokou prázdnotu.