Lidé, kteří neexistují

9. 7. 2009

KD│Jednou ze záhad ohledně řízení mnoha médií je to, jak jsou některé názory vylučovány "z hlavního proudu" a ve zpravodajství chybějí --- dokonce i když je zastává mnoho dobře informovaných lidí, napsal v blogu na NYT Paul Krugman.

Nejznámější příklad představuje příprava k válce v Iráku: Ke skepsi ohledně důvodů k válce se přistupovalo jako k okrajovému názoru, i když důkazy prezentované jestřáby byly chabé a řady skeptiků zahrnovaly mnoho lidí s excelentním kreditem z oblasti národní bezpečnosti.

Ale implicitní cenzura v debatě o ekonomickém stimulu je svým způsobem ještě podivnější. Během počáteční fáze byla debata omezena na spor mezi Obamou a těmi, kdo říkali, že stimulus je příliš velký; hlasy těch, kdo říkali, že je příliš malý, byly potlačeny. A tak je tomu dosud --- kdyby nebylo mé pozice na komentářové stránce Timesů, sotva by existoval nějaký větší prostor k prezentaci keynesiánských obav.

A věc se má takto: V tomto případě neexistují žádné utajené důkazy --- nemůžete tvrdit, že CIA ví něco, o čem ostatní nevědí. A hlasy volající po silnějším stimulu jsou, smím-li to tak říci, docela úctyhodné --- několik laureátů Nobelovy ceny a velká část prominentních ekonomů, kteří předpověděli krach trhu s bydlením.

Nicméně došlo jaksi k tomu, že lidé prosazující stimulus jako by neexistovali. Kdo o tomhle rozhoduje?

Zdroj:ZDE

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.7. 2009