Pátek 14:30 - Policie našla při hledání zmizelého poradce tělo mrtvého muže. Tělo zatím nebylo identifikováno, jak informuje deník Guardian.

Pátek 16.30 - Britská policie konstatuje, že mrtvola odpovídá popisu zmizelého muže, avšak oficiální identifikace se bude konat až v sobotu.

Zdá se, že dr. Kelly zemřel v důsledku pohrdání britské vlády vůči jednomu ze základních kamenů demokracie - vůči svobodnému a nezávislému tisku, míní Steven Barnett, profesor komunikací na University of Westminster.

Shrnujeme jeho - velmi aktuální a závažnou - argumentaci, jak vyšla v deníku Guardian ZDE.

Podotkněme: zdá se být skutečně velký rozdíl, jakým způsobem se starají o své novináře, publikující vládě nepříjemné informace, řekněme britská BBC a česká MFD. Srovnejme případ Andrewa Gilligana, za jehož reportáž o nepřípustné "dramatizaci" vládní zprávy o Iráku se BBC postavila absolutně, s případem Sabiny Slonkové, pro niž byly zřejmě problémy se zveřejněním článku o korupčním chování ministrů české vlády na festivalu v Karlových Varech konečným důvodem k odchodu z MFD. List se za svou novinářku nepostavil. Jaký precedens to však vytváří pro nezávislou práci novinářů v ČR? (JČ)

Jan Urban konstatoval ve středu v poznámce k analýze jeho propagandistických komentářů, odvysílaných na ČRo 6, že po pádu Saddámova režimu navštívil Irák.

Britské listy zjistily, že cestu Jana Urbana do Iráku nefinancoval Český rozhlas. Zeptali jsme se tedy Jana Urbana telefonicky, kdo mu cestu do Iráku hradil. Jan Urban potvrdil, že Irák po pádu Saddáma Husajna skutečně navštívil, avšak odmítl Britským listům sdělit, kdo mu tuto cestu financoval. "S vámi se nebudu bavit, pane Čulíku, musím jít do studia."

Pokud komentátor veřejnoprávního rozhlasu navštěvuje země, o nichž píše komentáře, aniž by ho tam vysílal jeho zaměstnavatel, má-li si zachovat důvěryhodnost svých posluchačů, měl by veřejně deklarovat, kdo mu takové cesty hradí, aby posluchači mohli posoudit, zda nedochází k střetu zájmů.

Dobry den,

myslim, ze k vasi polemice s p.Kotrbou ohledne toho, zda ma byt zurnalistika "pozitivni" nebo "negativni" lze jeste podotknout toto, poznamenává Petr Novotný:

V druhé polovině června jsme byli po dlouhé době svědky pouliční aktivity českých odborů. Chtělo by se říct konečně, protože dosud to vypadalo spíše tak, že se odbory změnily ve sbor vládních fanoušků a že je k nějakému vyjádření odporu nepřiměje už vůbec nic. Co se zdálo být nemožné, se ovšem podařilo Špidlovi a jeho protisociální reformě.

Každý dobrý angličtinář pozná na první pohled, že anglicky rodilý mluvčí mohl stěží něco takového prohlásit. Je to nápadně chycené orientální zdlouhavostí a velmi kostrbaté, pokračuje Kostas Zgafas:

Vložil jsem "citát" do Google a tam je celá řada zpochybňujících odkazů, které potvrzují moji domněnku. Napr:

Asi se ptáte, jak jdou tyto tři pojmy dohromady? Dostal se mi do ruky článek, který mi i při mé otrlosti vůči výrokům amerického presidenta George W. Bushe přímo vyrazil dech. Je v něm totiž citován Bushův výrok, z něhož vyplývá, že tento pán je v přímém styku s Bohem a dostává od něj příkazy, které jako dobrý křesťan plní.

Proto prý napadl Afganistán a Irák. Na přímý Boží příkaz! Bohužel, není to žádný nejapný vtip, ale šokující skutečnost.

Je výsměchem dějin vůči Janu Urbanovi, že ve svém zahraničněpolitickém zpravodajství, kdy se snaží omlouvat politiku současného amerického vládního establishmentu, paradoxně používá propagandistické postupy, které silně připomínají metody někdejšího komunistického Rudého práva. Zvlášť pozoruhodný byl v tomto smyslu jeho příspěvek, který se vysílal v pořadu Názory a argumenty stanice ČRo 6 dne 14. července.

odpověď na polemický článek Jana Čulíka

Tak prý je, podle Jana Čulíka, "výsměchem dějin" vůči mojí maličkosti, že se, jak zjistil, snažím "omlouvat politiku současného amerického vládního establishmentu". A prý při tom používám "propagandistické postupy, které silně připomínají metody někdejšího komunistického Rudého práva". Trefil, jako vždy, od zeleného stolu rovnou do černého.

V závěru své analýzy propagandistické práce Jana Urbana, zahraničního komentátora rozhlasové stanice ČRo 6, ZDE a ZDE, jsem vyjádřil pochybnosti, zda vlastně má cenu se jeho prací vůbec zabývat, vzhledem k tomu, že stanice, bohužel, v podstatě dnes vysílá "do zdi" - poslouchá ji jen hrstka penzistů, stanici se nepodařilo přeorientovat se tak, aby byla zajímavá pro občany České republiky v dnešní realitě; doba kdy ji začátkem devadesátých let poslouchaly tři až čtyři miliony lidí, je dávno za námi.

Tuto pochybnost, zdá se, potvrzují statistiky. Podle Mediaprojektu, ZDE byla poslechovost celoplošné středovlnné stanice ČRo 6 ve 4. čtvrtletí 2002 pouhých 33 000 posluchačů denně (to je ovšem tzv. denní "reach", dosah, počet posluchačů, kteří si někdy během daných 24 hodin na nějakou dobu stanici pustí; vyplývá z toho, že poslech jednotlivých pořadů je ještě daleko menší, odhadem zřejmě jen několik tisíc posluchačů). Mimochodem, pozoruhodné je, že poslechovost českého vysílání BBC je zřejmě ještě daleko nižší než u ČRo 6 - ve 4. čtvrtletí roku 2002 byla pouhých 9000 posluchačů denně... (české vysílání BBC má ovšem jen velmi málo společného se skutečným vysílání BBC v angličtině, ať jde o zahraniční vysílání, BBC World Service, anebo domácí rozhlasové stanice, např. BBC Radio Four, které jsou dosažitelé živě i prostřednictvím rozsáhlého zvukového archivu na internetu.)

Přípodotek ke kritice propagandistické žurnalistiky, demonstrovaný na Janu Urbanovi v ČRo 6

Mám problém. Etický problém. Chci analyzovat činnost a při té příležitosti i vyzdvihnout případné zásluhy (nějaké) veřejně činné osoby - kupříkladu politika, který podle mého kritického úsudku má "nejmenší deficit inteligence a pracovitosti" a prospívá těm, z jejichž vůle byl zvolen. Chci svobodně vyjádřit názor. Nemohu. Jan Čulík a některé britské "žurnalistické kodexy" to "zakazují". Nevěříte?

Diví se všichni, co si to kancelář prezidenta Klause dovoluje - kritzovat Českou tiskovou kancelář. Diví se proto, že některým skupinám "komentované zpravodajství" ČTK vyhovuje. Některým novinářům, kteří vždy vědí, kam zavolat. A některým editorům a redaktorům agentury, kteří už vědí, co se nosí, aby měli média "otapetované" svými články - aby jejich názor a jejich výběr "důležitosti" informací mediálně překryl jakýkoliv jiný zdroj. ČTK přitom tvoří historii. Tisková agentura je ale rychlovýkrmnou myšlenek. Továrnou na miliardy písmenek. Prezidentovi se tento stav mediálního bratrství, jehož cílem se už po několikáté stal, nelíbí. Čtenáři zpráv ČTK na veřejně dostupném serveru sesterské "internetové" firmy NERIS většinou nejsou schopni posoudit míru manipulativnosti této veřejnoprávní instituce, neb ta se z většiny skromně skrývá. Protože její servis kupodivu není přístupný. Jednou se schová za žurnalistickými "zdroji", podruhé za "výplňovým" materiálem, editovaným směnaři deníků, kteří se po "editování zpráv" - vyškrtnutí jednoho odstavce či přidání jiného z druhé zprávy nestydí pod podobný kompilát podepsat alespoň šifrou.

V červnu 2003 byla dokončena rekonstrukce účetnictví, která byla dlouho znemožňována jedním bývalým spolupracovníkem. Byly také vypracovány finanční zprávy za rok 2001 a 2002, které budou v následujících dnech na stránkách BL zveřejněny.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary. Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.