Jednalo se například o svého času velmi sledované kauzy redaktora Novy Tomáše Smrčka za zveřejnění důkazů o krytí automobilové nehody agenta BIS, nakladatele Michala Zítka za publikaci knihy Mein Kampf nebo Přemysla Vachalovského a Johna Boka za knihu KATO o ministrovi zahraničí Jana Kavana.

Tyto a řadu dalších jsme pečlivě sledovali ZDE a naše závěry se staly též podkladem pro oficiální stanoviska mezinárodních organizací, které se problematikou porušování svobody slova soustavně zabývají. Bohužel, VOSS nyní již neexistuje, poněvadž dle jeho stanov mu mandát skončil s mandátem tehdejšího vedení celého Syndikátu v roce 2001 - nové vedení až dosud o další VOSS neprojevilo zájem.

I přes určitý pocit marnosti jsme ve VOSS mnohokráte diskutovali též o tom, jak se vlastně novináři v Česku mohou bránit svým někdy až příliš zjevně účelovým šikanám a zastrašování. Vždy nás přitom napadlo, že vůbec nejvhodnějším řešením je zrušení snadno zneužitelných trestně právních norem v této oblasti.

Jenomže tohle může udělat jenom zákonodárce, přesněji tedy český Parlament. A při vcelku slušné znalosti tuzemského "právního a zákonodárného prostředí" za vlády smluvně opozičních ČSSD a ODS jsme vždy jen nahořkle konstatovali, že tyto "partičky" se v rámci svých bojů o moc takovými "prkotinám" přece nebudou vůbec zabývat. A jak se ukázalo, vůbec jsme se nemýlili. Což platí dosud.

Nicméně právě v "kauze Bobošíková" se možná začíná blýskat na rozumnější přístup právě těch zákonodárců. Neb k návrhu parlamentní poslankyně Hany Marvanové z minulého týdne na zrušení zmíněných trestně právních norem se "napříč politickým spektrem" kladně vyjádřili též další její parlamentní kolegové.. Kdoví, jak jim jde přitom jen o tu svobodu slova, nebo hlavně o to, aby se mohli dostávat do médií -- jsou to přece novináři, kdo jim tu mediální prezentaci zprostředkovávají.

Tím by se ovšem novináři vůbec neměli nechat uchlácholit. Prosadit nový zákon je totiž vždy velmi svízelný a především zdlouhavý proces. Tak co nadále už méně toho heroldování jednotlivých případů a přejít k razantnějšímu přístupu? Kdejaká občanská skupina dnes stávkuje za všechno možné (nejvíc samozřejmě kvůli vyššímu přísunu peněz) a jsou to zase novináři, kdo tyto nátlakové akce publikují a tím jim dávají punc důraznosti. Proč by tedy právě novináři nemohli stávkovat za větši bezpečnost své práce? Nebo snad soustavné hrozba trestním postihem za výkon povolání není ohrožováním toho výkonu povolání?

Stačí málo. Nejprve výrazně omezit leckdy až samoúčelnou sebeprezentaci tuzemských politiků hlavně v televizích, potom zrušit procudírování těch politiků v různých bulvárních magazínech a nakonec třeba kromě nejdůležitějších zpráv o vládě a nových zákonech nic dalšího o politicích nepublikovat. Určitě by pak bylo zajímavé pozorovat, jak svižně by to zrušení konkrétních příslušných paragrafů proběhlo. Možná i ve stavu legislativní nouze a za stejně svižného prezidentského podpisu.

Vpravdě jest již nutno méně heroldovat, lébrž jest nutno věcně konat.