Vše nasvědčuje tomu, že nejde o snahy o znovuobnovení Husajnovy diktatury, ale o boj za Irák bez okupantů a za Islám proti nadvládě nevěřících. Američané i Britové mají velkou šanci uvíznout v Iráku jako obecně nenáviděná okupační moc, proti které se bude soustavně bojovat. Teď by jim bylo velmi milé, kdyby odpovědnost za další vývoj či alespoň spoluodpovědnost převzala OSN či k intervenci původně kritické mocnosti jako Německo a Francie. Hodilo by se víc těch, kdo za Američany budou tahat horké kaštany z iráckého ohně. Ovšem co mohou nabídnout jako protihodnotu, když významné ekonomické pozice jsou již rozděleny a Američané se o ně zajisté nebudou chtít dělit. Okupace, hospodářská kontrola a vykořisťování Iráku (ropa) jsou v amerických rukou a tam určitě také spolehlivě zůstanou.

Světová média již vcelku přesvědčivě dovodila, jak tomu bylo se zbraněmi hromadného ničení, jimiž měl být Husajnův Irák přímo přecpán. Nenašlo se nic, co by jen trochu stálo za řeč. Dnes je zřejmé, že Bush, Blair i jejich přisluhovači lhali, vycházeli z nepodložených dohadů, účelově desinterpretovali a překrucovali skutečnost, to vše v zájmu dosažení co největší podpory pro intervenci do Iráku. Tito podivně anachroničtí studenoválečničtí jestřábi se tedy předvedli jako lháři, podvodníci a bezectní darebáci. Jejich nynější dodatečné vylhávání je nehodnověrné a účelové. Myslím, že toto by mělo být velmi vnímáno. Světu dnes vládnou prokazatelně podvodníci a lháři.

Je neuvěřitelné, že se okupace Iráku účastní i další státy, zejména Poláci. Když prezident Wilson chtěl koncem První světové války na Paderewském, aby mu navrhl hranice nového polského státu, tak ten ukázal na rozsáhlé oblasti Běloruska a Ukrajiny. Když se Wilson divil, tak mu odpověděl, že polské nároky se mimo jiné zakládají na faktu, že Poláci bojovali vždy všude tam, kde šlo o lidskou svobodu. Měl pravdu. Toto konstatování je pravdivé nejen pro celé 19. století, ale dokonce i pro století 20. A nyní se tento národ nechá zneužít k tak trapné roli. Je jedním z okupantů Iráku. Místo polské národní hrdosti (a na rozdíl od nás mají opravdu na co být ve svých dějinách hrdí!) tu vykukuje upachtěná snaha chudého příbuzenstva, také si honem přisadit. Zasloužit si špinavou a ponižující službou vytoužené sousto z velkopanského stolu mocností. O naší účasti raději pomlčme. Vše, co není podnikáno pod krytím služeb a programů OSN či mezinárodní humanitární pomoci, je naprosto neospravedlnitelné a jde o naši národní ostudu. Přinejlepším se to dá přirovnat k úloze českého vládního vojska v Itálii koncem 2. světové války.

Člověk jen žasne nad trapně nekritickým proamerickým kurzem takových postav, jako je Václav Havel, Alexandr Vondra, ale i třeba novinář Jan Urban. Kdysi nekompromisní bojovníci za lidská a občanská práva, dnes podporovatelé zločinné okupace cizí země. Je to s námi zlé.

Celkem jasné je dnes stejně jako před půl rokem, že svržení jedné z mnoha krvavých diktatur bylo jen záminkou, prostředkem k dalšímu postupu globální nadvlády. Kdyby diktátor Husajn s Američany spolupracoval, bylo by vše v pořádku, útoky otravnými plyny proti vlastnímu obyvatelstvu a další zvěrstva by byly jen jeho vnitřní záležitostí. Protože nespolupracoval, bylo třeba režim zničit a zemi ovládnout. Jsou všechny předpoklady, že takhle to půjde i nadále. Na řadě je severní Korea a Írán. Ne ovšem proto, že jde v prvém případě o anachronní stalinskou diktaturu a ve druhém o také zcela anachronní středověký teokratický systém, oba represivní a odsouzeníhodné. O to nejde. Je nutno zlomit další státy, jež se nepodřizují a nespolupracují s Američany. O se jedná. I ty údajné korejské atomové bomby jsou zase jen záminka. Jaderné programy s vojenskými aplikacemi má přece řada dalších zemí...

Málokdo si uvědomuje, že tato nová celosvětová studená válka je systematickým uskutečňováním světového mocenského uspořádání, jež dokonale vyhovuje ekonomické globalizaci. Není to náhoda, ani utkvělá myšlenka nějakého průměrně omezeného amerického měšťáka v prezidentské funkci a pár jeho poradců. Jde o víc. Jde o nový světový pořádek nebezpečný, nestabilní, nesvobodný, násilnický, orwellovsky zrůdný ale ekonomicky velmi racionální.

Do tohoto vývojového schématu dobře zapadají i chystané prvé americké vojenské procesy s vězni z Afghánistánu, tedy s cizinci (neameričany), drženými v klecích koncentráku Guantanámo na Kubě. Světová veřejnost je zděšena americkou otrlostí, s jakou byly a jsou pošlapávány mezinárodně uznávané právní zásady a základní lidská práva a záruky. I toto je rovněž předzvěst nových pořádků, tentokrát v oblasti práva a spravedlnosti.

Tento světový pořádek nám zaručuje vysokou pravděpodobnost nových 11. září, se záplavou nových neadresných obětí, s následným pokračováním v utahování šroubů, s vydáváním nových represivních "Patriot Actů" a dalšího výjimečného zákonodárství, s další a další zvůlí a násilím z obou stran. Myslím, že by si tyto souvislosti měli lidé začít uvědomovat v plné nahotě a něco s tím dělat, aby se jim zanedlouho nestalo, že se také probudí v nějaké té kleci a na sobě budou mít slušivý oranžový obleček. Měšťácká zabedněnost většiny české veřejnosti, omezující zájmy lidí pouze na vlastní kšeftíky, na vlastní momentální úzké zájmy, na odpudivé banality konzumerismu a vnitropolitických nechutností, je udivující. Neslyším žádnou veřejnou kritiku, žádné svobodné a fundované analýzy, prakticky nic než běžné banality, zastírající pravý stav věcí. Co se to s námi děje?

Vyhlídky: tedy - nic moc...