"V palestinsko-izraelské prozatímní dohodě, podepsané 28. září, se praví, že členové Organizace pro osvobození Palestiny nesmějí být zadržováni ani souzeni za činy, které spáchali před mírovou dohodou z Osla, uzavřenou dne 13. září 1993. Dohodu z americké strany podepsal prezident Clinton a jeho ministr zahraničních věcí Warren Christopher," uvedl palestinský ministr.

Únos lodi Achille Lauro je připomínán především proto, že únosci na ní usmrtili amerického penzistu, Leona Klinghoffera, který byl na kolečkovém křesle. Abbas se později za tuto vraždu omluvil a konstatoval, že to "byla chyba".

Itálie požádala o vydání Abu Abbase. Spojené státy odmítly kritiku Palestinské správy a konstatovaly, že je Abbas "notorický terorista", který musí být pohnán ke spravedlnosti. Američané líčí chycení Abbase jako "velké terno", avšak televize BBC poukázala na to, že podle svých zastánců Abbas žil posledních dvacet let v Iráku zcela soukromým, rodinným životem a odsoudil terorismus, výslovně kritizoval útoky z 11. září. Evropské rozvědky poukazují na to, že neexistují žádné důkazy, že by Abbas měl styky s al Qaedou. Je možné, že bude vydán do Itálie.

V úterý se konalo na letecké základně Talil nedaleko města Nassiriya setkání zástupců různých iráckých zájmových skupin ve snaze zahájit proces vytvoření nové irácké vlády. Avšal nejvýznamnější šiitská organizace v Iráku, Nejvyšší rada pro islámskou revoluci, se jednání odmítla účastnit. Uvedla, že nepůjde na schůzku organizovanou Američany. Nejvyšší rada pro islámskou revoluci má podporu Íránu a pokud bude Írán podporovat nepokoje, mohlo by to vyvolat napětí mezi Washingtonem a Teheránem.

Na jednání se setkali iráčtí emigranti s vybranými Iráčany z Iráku. Během jednání se však konala v městě Nassiriya velká šiitská demonstrace, která požadovala, aby vládu převzali šiitští ajatolláhové. Obyvatelé odmítali Ahmeda Šalabího, kterého prosazuje Pentagon jako budoucího šéfa státu.

K šiitským nepokojům došlo také v městech Basra a Kut a na severu země v Mosulu. Stovky lidí demonstrovaly v Bagdádu proti dalšímu šíření bezvládí a chaosu.

OSN nebyla na schůzku přizvána, Američané přijeli v důsledku technických problémů letadla z Kataru o čtyři a půl hodiny později.

Ahmed Šalabí se schůzky nezůčastnil, ale poslal zástupce.

Prohlášení, přijaté na schůzce, vytvořilo třináctibodový obecný rámec pro přípravu prozatímní vlády. Nebylo jasné, kdo těchto třináct bodů navrhl a zda Iráčané o nich hlasovali.

V prohlášení se praví, že budoucí irácká vláda by měla být založena na demokratickém, federálním systému. Zdůraznila potřebu zákonnosti a role pro ženy. Schůzka prý také jednala o vztahu církve a státu, ale nedošla k žádnému závěru. Strana Baa'th má být rozpuštěna.

Americké inovace vyprodukovaly vojenské systémy a schopnost globálního dosahu, který je daleko větší než schopnosti jakékoliv jiné mocnosti či koalice. A americký prezident, navzdory svému občas jen zběžnému zvládání anglické gramatiky, se staví pozoruhodně neohroženě vůči objektivním překážkám, konvenční moudrosti a diplomatickým tabu. Zdá se, že je rozhodnut zlepšit mezinárodní chování celé řady dalších režimů, anebo je rovnou svrhnout.

Další zničující útok proti Spojeným státům, selhání amerického zjevně donkichotského pokusu založit v Iráku demokracii, anebo určitá chvilková inspirace psychopata v Pchyong-yangu, ozbrojeného jadernými zbraněmi, mohou přerušit úspěšné prezidentství George Bushe.

V současnosti se těší jak americký prezident, tak jeho "globální válka proti terorismu", nekritické podpoře od těch Američanů, kteří nejsou ani intelektuály, ani filmovými hvězdami.

Evropané si přejí věřit, že americkou politiku unesla malá skupinka "neokonzervativních" maniaků. Domnívají se, že přirozený pořádek věcí, jak ho vidí oni - dříve či později převládne.

Ale takové očekávání je iluzorní. Ti, kdo shledávají militantní islám děsivým, zjevně ještě nikdy neviděli militantní demokracii...

Amerika vede globální občanskou válku, argumentoval v úterý 15.4. 2003 v deníku Financial Times MacGregor Knox, profesor mezinárodní historie na London School of Economics, který kdysi bojoval ve Vietnamu. Podle jeho názoru vedly USA vždy "totální války" a formativní zkušeností je pro ně americká občanská válka z let 1861 - 1865, v níž zahynulo 600 000 lidí a která byla největší válkou mezi průmyslovými státy před rokem 1914. I tehdy usiloval Sever o likvidaci nepřátelské "jižanské" společnosti a o její totální restrukturalizaci.

Citujeme jsme z redakčního komentáře listu Haaretz ze 14. 4. 2003.

Na údaje o složení a výrobci sváteční radůstky ale nezbylo místo. Z ryze praktických důvodů.

Průnik zelených stran do evropských stranických systémů a jejich vstup do vlád mnoha zemí je důležitým fenoménem posledních let. I v České republice Strana zelených postupně sílí, přičemž její členská základna byla v posledním roce posílena mnoha lidmi z ekologických iniciativ. Ti se k ní (a leckdy i ke stranické politice obecně) doposud stavěli rezervovaně. Je proto dobře, že se na českém trhu aktuálně objevuje odborná, ale přitom čtivá a širší veřejnosti přístupná kniha, která se zabývá historii ekologických stran v Evropě.

Britský premiér Tony Blair řekl v pondělí v Dolní sněmovně, že "většina Iráku je nyní pod koaliční kontrolou a drtivá většina Iráčanů se raduje, že byl svržen Saddám Husajn." Blair zdůraznil, že neexistují žádné plány na útok proti Sýrii.

Na naléhání poslanců ze všech parlamentních politických stran Blair zopakoval výroky ministra zahraničních věcí Jacka Strawa, který řekl v pondělí více než čtyřikrát, že "v současnosti neexistují žádné plány na invazi do Sýrie".

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld tvrdil, že čelní členové Saddamovy vlády uprchli do Sýrie a také obvinil Sýrii, že posílá irácké armádě vojenské vybavení, což je "aktem nepřátelství". Avšak Blair trval na to, že je prý nutno brát Rumsfeldovy výroky "v kontextu" a že představa, že Spojené státy nyní zaútočí na Sýrii, je "konspirační teorií, která se časem rozplyne".

"Domnívám se, že nikdo neočekával, že irácké bohatství rozkradou sami lidé v Iráku," konstatoval v úterý brigadýr generál Vincent Brooks na ústředním velitelství amerických vojsk v Kataru. Americký ministr zahraničních věcí Colin Powell uvedl v reakci na kritiku, že Spojené státy nezajistily bezpečí iráckého kulturního dědictví, že se Američané pokusí najít předměty, ukradené z muzeí a opravit poškozené exponáty.

Vážně bylo poškozeno Národní muzeum v Iráku, které obsahovalo jednu ze světově nejvýznamnějších sbírek exponátů až z éry Mezopotámie a z "kolébky světové civilizace".

Čelný britský akademik však řekl v televizi CNN, že americké a britské úřady si byly vědomy možnosti, že budou muzea vypleněna, a že proti tomu měly být podniknuty kroky.

Robert Springborg konstatoval, že "příslušné úřady řádným způsobem informovali" kunsthistorikové, archeologé a další vědci o tom, "že k plenění muzeí může dojít". I vzdělávací, školská a kulturní organizace OSN předem požadovala ochranu kulturního dědictví Iráku. Springborg zdůraznil, že americké a britské úřady byly informovány, že podle Ženevských konvencí mají povinnost ochránit kulturní dědictví země.

"K tomuto nedošlo proto, že by se [o tomto nebezpečí] předem nevědělo," řekl Springborn, ředitel londýnského Ústavu pro Blízký východ na Škole orientálních a afrických studií Londýnské univerzity.

Zejména vyplenění Národního muzea v Iráku svědčí o "hlubokém selhání" v komunikacích mezi úřady ve Washingtonu a vojáky v Iráku, anebo "o něčem nevysvětlitelném". Britský odborník dodal, že Národní muzeum v Iráku je jedno z asi pěti nejvýznamnějších muzeí na celém světě.

Citovali jsme z reportáže Roberta Fiska v dnešním Independentu.

Shrnujeme hlavní myšlenky z článku Naomi Kleinové, který vyšel v americkém časopise The Nation a také v britském deníku Guardian.

Věříme faktům a logice souvislostí nebo ideové propagandě vítězů?

Svět ve 20. století byl rozdělen na dvě nesmiřitelné strany: Na jedné straně vznikl "socialismus" s vizí komunismu, proti stál (stojí?) tradiční "kapitalistický" Západ. Tyto dva systémy skříply mezi sebe stovky milionů lidí, jejichž životy sestavené v souvislý řetěz utrpení byly (jsou?) pro mocné pouhou pěnou na vodě. Jako kousky dříví či listí byly a jsou drceny lidské osudy mezi obrovskými koly ideologických sil - sil, jež však nevznikly a ani vzniknout nemohly samy od sebe. Vždy to je živý člověk, kdo ideje tvoří, vždy to je nějaký šašek, který na dvoře mocnostem přizvukuje.

Citujeme z informačních stránek velkého britského školského serveru. Upozornila nás na jeho názory na "Východoevropany" jedna čtenářka, který žije v Británii šest let a má pocit, že se tam jako "Východoevropanka" stává terčem rasistické diskriminace. Co si o těchto názorech myslíte vy?

Je to neuvěřitelné! Zatímco se britský statistický úřad zaobíral otázkou iráckého dluhu, jenž údajně činí bezmála 130 miliard dolarů, v Iráku probíhaly ty nejzuřivější boje. Připadlo mi až svatokrádežné, že v momentě, když se lidé na obou stranách mediální propagandy zajímali o osud "obyčejných" Iráčanů, tak se britská ekonomická firma zaobírala iráckým dluhem!

Ale onen můj pohled byl překvapivě omezený! Washington relativně krátce po této zprávě vytáhl do boje za "zmírnění" závazků Iráku ve "prospěch" jejich obyvatel tím způsobem, že počal apelovat na povětšinou "mírové" věřitele Iráku, aby odpustili této zemi její dluhy! Potud v pořádku a já dokonalý ekonomický diletant volám: "Udělejme to! Irácký lid je přece onen zbídačený zástup, Saddámovou politikou ožebračený nejen o poslední zbytky svých základních práv a důstojnosti, ale hlavně o podstatnou část majetku a bohatství ve prospěch vlastního režimu!" Avšak po té počne mou hlavou vrtat malinkatý červíček. Irák po již zmíněném "vyčíslení" je vázán úhrnně odhadem bezmála 130 miliardami dolarů dluhů. Česká republika požaduje na něm (patří podle amerických médií k největším věřitelům) bezmála 8 miliard dolarů, Francie, též takřka 8 miliard, Německo něco přes 8 miliard, Rusko zhruba stejně, což ve vztahu k těmto zemím činí něco přes 32 miliard dolarů.

Kde je oněch 100 miliard dolarů? Že by nějak souvisely s USA? Pravdou je, že to byly opět USA, kdo Kuvajtu po Desert Storm v roce 1991 prosadily pro Kuvajt oněch 200 miliard dolarů válečných reparací... Ale možná, že USA Kuvajtu slíbily (za jistou "kompenzaci") zajištění plnění tohoto dluhu.

Pak se jaksi "laicky" a nutně zaobírám detailem: "Proč se USA nezaobírají odstoupením od vlastního věřitelství?" Vždyť právě USA musí mít na "účtenkách" za "zbraně hromadného ničení" u Iráku "majlant"!

Jde opravdu o hodně, projekty v hodnotě mnoha desítek miliard euro vytvoří báječnou příležitost pro mnoho organizací, které by tyto sumy rozdělovaly a kontrolovaly, desítky báječně placených ředitelských a předsednických míst, krásné cestování první třídou, ubytování a konference v nejdražších hotelech, kdo by při této představě neodolal a neucházel by se o podíl na těchto penězích?

Vážení kolegové, v poválečném zmatku nebude pro vás možná snadné zhodnotit souhrnně, jaké poučení nám těch několik týdnů přineslo a jakých omylů jste se dopustili. Zkusím to udělat za vás.

1. Arabské zdroje nestydatě lžou. Jak prokázal současně nezvěstný irácký ministr informací, skutečnost a arabské informace se shodují pouze nahodile. Až budete příště referovat o izraelsko-palestinském konfliktu, neopírejte se pouze o palestinské zdroje. Ušetříte si blamáž, jakou se ukázal např. takzvaný "Džanínský masakr".

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Omlouváme se čtenářům, že přestaly chodit automaticky subskribentům Britské listy emailem. Technický problém řešíme.