Jak bude vypadat Blízký východ za deset let?

Pokud to dopadne tak, jak Spojené státy předvídají, Irák bude prosperujícím sekularistickým státem se svobodou náboženského vyznání, a Spojené státy dramaticky sníží svou "nezdravou" nutnost spoléhat na Saúdskou Arábii jako zdroj své ropy, hlavním zdrojem ropu pro USA se stane Irák, konstatoval reportér Alan Little v Ammánu a pokračoval: Ten plán ale nepočítá s tím, že v nadcházejících měsících vznikne v Iráku přetahování mezi silami modernizace a sekularizace a silami tradice a islamizace.

Za deset let budeme pohlížet na datum 11. září 2001 jako na začátek války mezi silami radikálního islámu a liberální demokracie, válku, která také vytvořila neshody a konflikty mezi samotnými liberálními demokraciemi -- a výsledek ještě nebudeme znát, vyjádřil se reportér Rob Watson z Washingtonu.

Obávám se, že vznikne svět, v němž dosavadní multilaterální mezinárodní styky, na něž jsme zatím zvyklí, budou velmi silně oslabeny, řekl reportér pro evropské záležitosti Steven Sacchur. Za deset let například bude mít zřejmě NATO už jen symbolický význam. Amerika do té doby přestane považovat Evropu za významné místo ve svých zahraničněpolitických prioritách.

Octli jsme se nyní v oblasti globální nejistoty, největší od roku 1945, konstatoval James Robbins. Do deseti let by snad mohlo vzniknout určité narovnání mezi Izraelci a Palestinci. Svět však bude silně nestabilní, stále ještě mu budou dominovat Spojené státy a stále ještě budou neochotny přijmout, že jsou imperiální velmocí. A nenaučí se užívat své imperiální moci moudře.

Frank Gardner vyjádřil názor, že nyní vznikne obrovský tlak na Blízký východ, aby dohnal svět co do demokracie, svobody projevu a otevřenosti vlády, ale zároveň dojde zřejmě k růstu terorismu na místní úrovni, většinou proti arabským vládám.

Jak reagoval svět na porážku Saddáma Husajna

Mehdi Abdulhadi, editor arabského vysílání BBC vysvětlil: "Pro většinu Arabů byl den 9. dubna, kdy byla svržena socha Saddáma Husajna, černým dnem. Nikoliv proto, že by milovali Saddáma Husajna, ale proto, že věděli, že záběry jásajících Iráčanů v televizi nebyly záběry domácího, samostatného povstání. Reportér televize al Džazíra Mahar Abdullah, který je normálně známý svým věcným, opatrným přístupem, byl téměř v slzách, když američtí vojáci zakryli tvář Saddáma Husajna americkou vlajkou. Od nynějška, řekl, bude mít všechno v Iráku americkou tvář. Televize al Džazíra, stejně jako většina jejích diváků, očekávala, že budou Iráčané proti americké invazi bojovat. Současnost je pro ně začátkem nové koloniální éry. Irák je dalším velkým ponížením arabského obyvatelstva. Arabové mají obrovský pocit bezmocnosti. Nejsou schopni přivodit ve vlastních společnostech změny a když jsou jejich společnostem vnuceny změny zvenčí, nejsou schopni tomu zabránit.

Pak hovořil Savir Mustafa, šéf bengálského vysílání BBC: "Dopad irácké války je vidět na ulicích v Bangladéši. Bangladéš byl tradičně prozápadní zemí. Avšak v důsledku této války se začal projevovat antiamerikanismus po celém společenském spektru. I lidé, kteří se normálně nepovažují za nábožensky založené, se dívají do zrcadla a říkají si "Jsem muslim a jsem v obležení." Je docela dobře možné, že frustrace muslimů povede k radikalizaci extremistů na indickém subkontinentě. Pokud by na Blízkém východě došlo k trvalé destabilizaci, vážně to ohrozí Bangladéš, protože na Blízkém východě pracuje jeden milion Bangladešanů, a tedy milion rodin v Bangladeši závisí na jejich příjmech.

Joseph Worungu, editor afrického vysílání BBC v Nairobi, se vyjádřil: "Afrika sledovala válku v Iráku vášnivě, jako by to byl fotbalový zápas. Velmi málo lidi bylo pro válku. Lidé, kteří se dívali na televizi, se často ptali: "Kolik je mrtvých?" V důsledku války v některých afrických zemích podstatně poklesl počet turistů, a na turistice tyto země závisejí. Obávají se také, že většina rozvojové pomoci nyní půjde do Iráku a Afrika opět zůstane, zanedbána, stranou.

V Jordánsku, v Egyptě, v Sýrii a v Jemenu docházelo k hněvivým protiamerickým demonstracím, když válka začala. Jak v těchto zemích reagovali lidé, když viděli v televizi, jak radující se Iráčané vítají Američany? Jestliže budou nyní Iráčané mít možnost vybrat si vlastní vládu, nebudou totéž chtít lidé v Sýrii či v Saúdské Arábii?

Jak do pořadu emailovali někteří posluchači: "Bush a Blair hovoří o vysoké morálce. Kdy bude tato vysoká morálka uplatňována také pro utlačované palestinské obyvatelstvo, které žije posledních padesát let v uprchlických táborech? Anebo snad hodnoty samosprávy, svobody a demokracie platí jen pro některé, pro Američany a pro Izraelce?"

"Většina Arabů vidí souvislost mezi tím, co se děje v Iráku, a tím, co se děje mezi Izraelci a Palestinci," vysvětlil Alan Little z Ammánu. "Většina lidí poukazuje na to, že se používá dvojí metr. Celkově vládne pocit ponížení a bezmocnosti. Většina lidí zdůrazňuje, že nemohou sdílet jásání Iráčanů nad pádem Saddáma Husajna, protože nebyl svržen domácí revolucí, jde o něco vnuceného zvenčí. Vládnou obavy ohledně toho, jakým Iráčanům předají Američané moc."

"Když Irák napadl v roce 1991 Kuvajt, muž jménem Osama bin Laden nabídl saúdské vládě, že jeho armáda mudžahídů z Afghánistánu vyžene 'irácké bezvěrce' z Kuvajtu," vysvětlil Frank Gardner. Saúdská Arábie jeho nabídku odmítla, že Irák vyženou z Kuvajtu Američané. A tak v podstatě vznikla al Qaeda. Tato válka a frustrace, kterou vyvolala povede mnoho lidí k tomu, že budou chtít vzít věci do vlastních rukou."

"Mezi Blízkým východem a Západem nyní skutečně existuje větší polarizace," řekl Alan Little, "je politicky sebevražedné pro kohokoliv v arabském světě říci veřejně něco jiného, než že tato válka byla katastrofou a že je obnovením kolonialismu. Lidé srovnávají s obdobím po první světové válce, kdy invazní západní armády přišly a svrhly režim, který už se stejně rozpadal. Britové po první světové válce neustále opakovali, že přicházejí osvobodit Iráčany od tureckého útlaku. Jazyk, kterého tehdy užívali, je velmi podobný jazyku, který nyní v Iráku užívají Američané."

"Všechno to jen velmi smutně ukazuje, v jakém stavu je v současnosti arabské vědomí," zdůraznil Stephen Sacchur. "Arabové jen vidí škody, které arabskému národu napáchala invaze amerických hord, ale už nevidí, že Saddám Husajn byl jedním z nejodpornějších diktátorů druhé poloviny dvacátého století a že pro 24 milionů obyvatel Iráku to musí být dobrá zpráva, že byl svržen. Je škoda, že Arabové to v důsledku své historie z posledních padesáti let nejsou schopni přiznat."

"To je sice pravda," podotkl James Robbins, "nicméně útok proti Iráku byl založen na jednom katastroficky chybném předpokladu, že totiž režim Saddáma Husajna svrhnout Iráčané sami, jakmile americká invaze bude zahájena. To se nestalo. A katastrofické právě je to, že tato válka proti Iráku Arabům ukázala, že je nemožné, aby místní obyvatelé sami povstali proti diktátorovi. Museli to všechno udělat sami Američané."

Domnívá se americká vláda stále, že útok proti Iráku by mohl vést k demokratizaci celého arabského světa?

"Ano, vysocí členové americké vlády skutečně chovají tuto naději," řekl Rob Watson z Washingtonu. "Zatím však neexistují známky, že by byly Spojené státy ochotny tomuto procesu nějak silou napomoci."

Jaký bude mít vývoj v Iráku vliv na světovou ekonomiku?

Podle ekonomického odborníka Petera Daye se krátkodobě projeví silná současná slabost světové ekonomiky. Světové se šíří hospodářská recese, všude kromě Číny.

Ve střednědobé perspektivě se ukáže slabost některých součástí světové ekonomiky, například slabost a bezmocnost Japonska. Čína silně závisí na ropě z Blízkého východu, Američané ropu z Blízkého východu nepotřebují. Válka v Iráku nebyla o ropu, ale o moc, kterou přístup k ropě na Blízkém východě Američanům poskytuje.

V střednědobé perspektivě se do ohniska pozornosti dostane euro. V současnosti v Evropě hospodářství také víceméně stagnuje. Bude zajímavé, jakým směrem se teď Evropa vydá, což povede k velké pozornosti k euru. Na internetu existuje v současnosti množství konspiračních teorií o tom, že euro nahradí dolar jako měna pro obchodování s ropou. Irák přestal používat pro prodej ropy dolar asi před dvěma lety a nahradil ho euro. Hodně na tom vydělal, protože dolar poklesl a euro stouplo. Několik dalších zemí, které produkují ropu, přešlo od dolaru k euro. V dlouhodobé perspektivě by to vedlo k oslabení mezinárodní hospodářské role dolaru jako mezinárodní měny. K tomu ale v dlouhodobé perspektivě stejně zřejmě dojde.

V dlouhodobé perspektivě bude světová ekonomika postihována náhodnými traumatickými šoky, v důsledku terorismu. To znamená, že proces globalizace, implicitně se rozvíjející od ukončení druhé světové války, a explicitně po dobu posledních deseti patnácti let, je velmi vážně zpochybněn.

Jak ovlivnila válka v Iráku budoucí roli OSN?

Loni v listopadu hlasovalo všech 15 členů Rady bezpečnosti OSN, pro rezoluci 1441, která dala Saddámu Husajnovi poslední šanci, aby splnil všechny předchozí rezoluce o odzbrojení. Pak se to ale všechno rozložilo. Británie, Španělsko a Itálie se postavily proti Francii a Německu a i v NATO vedl požadavek, aby se Turecko mohlo na válku připravit, k velkým rozporům. Posluchači reagovali těmito emaily: "Rád bych věděl, jak britská vláda bude ospravedlňovat to, že byla zneužita Spojenými státy k tomu, aby rozdělily svět a Evropu," napsal jeden posluchač z Moldovy, a jiný z Texasu toto: "Je nyní zjevné, že Evropa a Spojené státy už nejsou spojenci. Jaká bude budoucnost NATO, nyní, když je zjevné, že zcela selhalo? Vytvoří Británie a Spojené státy novou alianci a bude NATO zrušeno? A vytvoří Německo, Rusko a Francie novou trojčlennou alianci a stanou se hospodářskými nepřáteli USA?"

"NATO bylo v této válce naprosto irelevantní a stalo se ještě více irelevantním než kdy předtím," konstatoval reportér James Robbins a pokračoval: "Unilateralistický George Bush loni na podzim opravdu spolupracoval s OSN. V důsledku toho získal v listopadu velmi silnou rezoluci 1441, pro níž hlasovala i Sýrie. Proč se to všechno rozložilo? Protože časový rozvrh USA pro Saddámovo odzbrojení byl nepřijatelný pro ostatní členy Rady bezpečnosti. Ti se zděsili nad Bushovým plánem rovnou jít do války a rozhodli se, že je načase se snažit Bushe od té války odradit. Mnoho lidí v OSN však bylo šokováno představou, že se OSN rozhodlo postavit se proti jediné světové supervelmoci. Podle jejich názoru musejí historičtí spojenci velkou supervelmoc v takovéto situaci podpořit. K tomu nedošlo, a tak je nyní OSN v krizi."

"S OSN jsou určité problémy," řekl Rob Watson, který tam byl v devadesátých letech dlouhodobě reportérem. "Spojené státy nevědí dost dobře, jak se mají vůči OSN chovat, jak využít své moci v této organizaci. Zároveň ale v mnoha rozvojových zemích, zastoupených v OSN vzniklo množství antiamerikanismu -- tyto země prostě nerozumějí tomu, jak Spojené státy fungují, jak funguje Kongres -- na obou stranách bylo množství nedorozumění. Avšak OSN je organizace, která dokáže přežít hodně ponížení -- viz co se dělo ohledně Bosny, ohledně Rwandy. Spojené státy nebudou OSN ignorovat. V některých otázkách americká vláda bude OSN využívat, v jiných nikoliv. Tak tom bylo vždycky. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že u amerických občanů je OSN dost populární a chtějí, aby Spojené státy jednaly se světem prostřednictvím OSN.

Existuje nyní riziko, že jiné státy, třeba evropské státy, budou teď jako USA taky jednat proti vůli OSN?

"Na světě není tak vojenský mocný stát jako USA, takže jiné státy asi nebudou jen tak útočit na menší země, jak se jim zachce," řekl Stephen Sacchur. "Avšak Rusko dělá něco podobného v Čečensku, Čína v Tibetu, takže mocnější země možná nedávného vývoje jako výmluvy pro svou politiku budou užívat. -- Co se role OSN týče, právě Francie se stala šéfem protiválečného tábora po celém světě. Jacques Chirac totiž vypracoval pro protiválečný tábor souvislou politiku. Řekl sobě, svému národu a světu: 'Podívejte se, na světě musí vůči USA existovat protiváha. Nemůžeme dovolit Americe, aby využívala OSN jako fíkového listu pro své akce. To my nedopustíme, my jim to neschválíme. V čele této politiky stála právě Francie a musíte se nyní zeptat, kam ji to zavedlo. Žádná společná evropská zahraniční a vojenská politika vůbec nevznikla. V krátkodobé perspektivě Irák odhalil v Evropě obrovské rozpory."

To byla také strategie Saddáma Husajna už od první války v Perském zálivu: izolovat Británii a USA jako nejextrémnější postoj a vytvořit alternativní konsensus kolem osy Paříž -- Moskva, který by svět byl ochoten přijmout. Irák tuto politiku prosazoval 12 let a nakonec se mu ji podařilo realizovat -- skutečně Británii a USA izoloval, ale už ho to nezachránilo. Ale s důsledky tohoto konfliktu mezi Evropou a Amerikou se bude svět potýkat ještě za mnoho let.