Od čtvrtka 29. 8. 2002 od 9.20 požadují Britské listy odpovědi na doplňující otázky od tiskového mluvčího Spolany: jak se octly u Štěpánského mostu jejich kontejnery bez označení a co v nich bylo. Doposud čekáme bez úspěchu. Nejdříve nám Jan Martínek napsal 2.9. v 10.04, že musíme počkat "ve frontě" na odpověď - s tím, že není důvod Britské listy zvýhodňovat, po už několikáté urgenci zaslal emailem 4. 9. v 16.18 odpověď, v níž stojí: "...pokud je mi známo, dostáváte od nás tiskové zprávy, kde jsou odpovědi na vaše dotazy obsaženy."

V tiskových zprávách však tyto odpovědi obsaženy nebyly. Obrátili jsme se tedy na tiskového mluvčího Unipetrolu Zikmunda, jehož odpověď prostřednictvím mobilního telefonu byla téměř okamžitá: "v době "expedice" byly prý všechny kontejnery všemi nezbytnými identifikačními štítky obsaženy". Má to potvrzeno od členů vedení Spolany.

Kdo konkrétně tento výrok mluvčímu Unipetrolu poskytl, pan Zikmund odmítl prozradit. Stejně jako jména pracovníků odpovědných za expedici. Stejně jako jména pracovníků, kontrolujících u Štěpánského mostu "neporušenost" přistátých kontejnerů. Kdo a kdy idenifikační a varovné štítky na kontejnerech odstranil, tiskový mluvčí neví...

Mohla to být voda či to mohl prý být i nějaký novinář... A jelikož jsme kontejnery fotografovali zblízka už 20. 8. a jsme prý už jediní, kteří na detailní odpovědi trvají, panu Zikmundovi prý "ty kolečka do sebe zapadají"... Nehoráznost, jaká nám vzala dech.

Poslední e-mail, tentokráte od mluvčího Spolany Martínka, přišel ve čtvrtek 5. 9., neobsahoval nižádnou informaci a měl přitom pozoruhodnou dikci: "Chybí vám chování anglického gentlemana, změňte tón a pak se spolu můžeme bavit." Chtěl bych touto cestou vzkázat všem tiskovým mluvčím chemických závodů, kterým uniknou jedovaté látky do řek, že se otázkami nebavím, hodlám jim je klást i nadále (a to i bez chování anglického gentlemana) (britští novináři by se panu Zikmundovi za tuto formulaci hodně smáli...) Propříště bude nejlépe, když řeknou úplnou pravdu hned, napoprvé...

Předchozí článek:
29. 8. 2002 Dobrá zpráva - Spolana začala komunikovat, špatná zpráva - prozatím velmi kuse, Štěpán Kotrba

Seznam, který Britské listy zveřejnily, se proto rozšiřuje... Tiskové oddělení Spolany prozrazení naměřených látek i jejich koncentrace Inspekcí životního prostředí a ekology Greenpeace humorně komentovalo hned v úvodu své tiskové zprávy:
"Abychom předešli dalším obviněním, u kterých látek Spolana zatajila jejich únik do Labe, uvádíme, že látky, které ve vzorcích vody naměřila Česká inspekce životního prostředí mohou pocházet ze Spolany (například chloroform, trichlorethen, xyleny atd.). Spolana v seznamu uniklých chemických látek, který minulý týden zveřejnila, uvedla ty látky, u kterých bylo možné stanovit místo a množství úniku. Proto byly na seznamu například chlorované uhlovodíky (dichlorethan) v množství 50 kg. "

Spolana tvrdí, že další chemikálie "byly změřeny v minimálních množstvích, která se pohybovala těsně nad hranicí měřitelnosti."

Pokud bych si mohl dovolit "laický" komentář, pak jedině v duchu švejkovského "Přiznání ztěžuje zapírání". S dodatkem: "Zvláště, když už to stejně prasklo...

Ač má Syndikát novinářů 3 500 členů (nikoliv 300, jak se domnívali včera někteří čtenáři BL), pomoci s úklidem vytopených sklepů nepřišel nikdo. A i když někteří funkcionáři byli v budově, zdržovali se pro jistotu ve vyšších patrech v nažehlených oblecích a dolů se přišli (jako místopředseda Syndikátu Zeman) pouze zeptat, "jak to bude s tou vodou, kdy už poteče..." Jsa v maskáčích a pracovních rukavicích, choval jsem se k těmto nažehleným příživníkům s dělnickou lhostejností...

Práce v mazlavém bahně a nekonečných spletích tmavého podzemí příjemná nebyla. Na povrch se ale v důsledku povodně dostaly cennosti z útrob Syndikátu - na dvacet sovětských vlajek, erární židle pro předsednictvo, umělohmotný "křišťálový" lustr, šanony se záznamy porad před dvaceti lety, příručka agitátora i slepotisková pečeť socialistického syndikátu... Samé užitečné věci, které musely určitě být střeženy v sklepení celých dvanáct let po "sametové" revoluci.

Říká se, že teprve v nouzi poznáš přátele. Nouze nastala, a nic. Pomoci vyčerpanému panu Miláčkovi přišel ve čtvrtek jen jeden brigádník od Člověka v tísni a jeden poslaný krizovým štábem.

Britské listy, které pomohly alespoň jednou pracovní silou po včerejší dopoledne, děkují touto cestou squatterům z vily Milada, kteří ač nejsou novináři či povodňoví brigádníci, po přečtení výzvy v Britských listech pomoci přišli... Neúčast větší skupinky přitom ještě - k mému údivu - omlouvali prostřednictvím SMS svým normálním zaměstnáním. Děkuji alespoň touto cestou squatterům, protože učinili, co učitit nemuseli... - děkuji snad i jménem těch nepřítomných 3499 členů Syndikátu. Já se ale musím se za své kolegy i za celou profesní organizaci stydět.

Syndikátu novinářů bych doporučoval po této po-povodňové zkušenosti, aby se dobrovolně a co nejrychleji zbavil majetku - a nejen toho v Pařížské ulici a nejen toho hnijícího či rezivějícího. Doporučoval bych, aby se omezil na jednu pronajatou kancelář o dvou lidech pro výdej novinářských průkazek a aby propustil, rozpustil a vypustil všechny ostatní předsedy, místopředsedy, tajemníky, úřednice a sekretářky...

Protože živit příživníky v horních patrech budovy opravdu není nutné. Uskladňovat nadále hnijící sovětské vlajky také ne. Rudá armáda už nepřijede.

Povodňová voda však uplynula a pražská média v čele s MFD mají jiné problémy. Hlavní potíž je, že obvinění vůči Karlu Srbovi, s nímž přišla v červenci zaměstnankyně MFD Sabina Slonková, že totiž chtěl Srba zorganizovat nájemnou vraždu, vypadá nyní, jak se zdá, značně nejistě. (Že by obrovská červencová kampaň proti Srbovi a na podporu "mediální hrdinky" Slonkové neměla vůbec nic marketingově společného s tím, že se zrovna tehdy dělala reklama knize Tíha olova od autorů Slonkové a Kubíka z MFD?)

Čeští jazykovědci mají, zejména péčí Karlovy univerzity, k dispozici - na počítačích a částečně i na internetu - tzv. Český národní korpus. Je to soubor nejrůznějších textů (literárních, novinových, záznamů řeči) za posledních cca let, které obsahují dohromady více než sto milionů slov. Jazykovědci na základě tohoto materiálu zkoumají úzus: způsob, jak se které výrazy užívají v současné češtině a jaké jsou jejich frekvence a význam.

Na bohemistické konferenci Obce spisovatelů, která se mezitím přesunula do Zemské knihovny v Brně, hovořila ve středu dopoledne jedna brněnská jazykovědkyně o "zkušenosti s tvorbou korpusů češtiny na filozofické fakultě Moravské univerzity". Vědci se snaží neustále rozšiřovat stylistický rejstřík českého národního korpusu texty, které v něm dosud nejsou. Tato pracovnice ho doplňuje mj. jazykem soukromých dopisů, které zpracovává: dostává je většinou od studentů.

Ušetřím vás technických podrobností jejího výkladu, pro jazykovědce jistě zajímavých, ale zaujala mě jedna věc. Vědkyně si při zpracovávání dopisů povšimla, že existují velké rozdíly mezi dopisy, kteří píší muži a ženy.

Muži píší dopisy, které jsou soustředěné absolutně jen na ně samotné. Nikdy nebo skoro nikdy se v nich nevyskytne otázka partnerce: "Co děláš? Jak se cítíš?" Naopak dopisy od žen jsou především plné zájmu o druhou osobu, o své partnery.

Vypovídá to něco o odlišnostech, jak jsou v Čechách vychováváni muži a ženy?

A ještě jedna věc: Když nám tuto zkušenost pracovnice, doplňující Český národní korpus, sdělila, konstatovala defenzívně: "Ale já nejsem žádná feministka."

Proč bylo nutné to říct?

Toto je reakce na tento článek.

Všechno je jinak, Kathryn! Samozřejmě, že ministerstvo kultury bude i nadále finančně podporovat vydávání literárních časopisů. Dlužno k tomu ale zároveň dodat, že finanční podpora ministerstva kultury jakékoli umělecké kulturní činnosti je podmíněna nejen ekonomickými možnostmi resortu, ale také způsobem jejího využití. A proto peníze na podporu literatury nemohou směřovat například k financování politické či ekologické publicistiky, byť bych s ní i třeba mnohdy souhlasil.

Ale ono nejde vůbec o můj názor či sympatie. Ministerstvo, které řídím, má ze zákona podporovat kulturu a umění. Nikoli politiku. A tak kupříkladu Literární noviny budou propříště dostávat podporu úměrnou jejich podpoře literatury, i kdyby mne Jakub Patočka za to démonizoval ještě daleko více než to činí dnes. Nemůže být pro mě rozhodující argument, který mi špitl do ucha jeden z lidí kolem Literárek. "Vždyť my jsme levicoví," pravil mi. Ale to je mně a literatuře opravdu jedno.

Jak včera informovali Kathryn Murphy zde a Jan Čulík zde, řešila se v posledních dnech existence či neexistence českých literárních časopisů. Jak jsme dnes zjistili přímo v redakci brněnského HOSTu, ministr Dostál telefonicky přislíbil podporu časopisu do konce tohoto roku a pak během celého následujícího roku 2003, což platí i pro časopisy Tvar a Revolver revue.