Jde o velmi smutné souvislosti, ale je nutno věci jasně a zřetelně pojmenovat. Bez ohledu na osobu a původ citace v MFDnes musím souhlasit s názorem "nejmenovaného ekonoma", že se jedná o naprosto zvrácený přístup, který jen nadále prohlubuje chaos v právním vědomí a perfektně dokumentuje rozpor mezi deklaracemi a skutky našich činitelů. Obhajování tohoto neobhajitelného postupu ostatně diskvalifikuje politiky samotné (oni totiž dobře vědí, že je to paskvil).

Skvělý argument zvrácenosti poskytl sám autor článku tam, kde mu vychází u pojištěných "záporná výše" neuhrazené škody, tedy částka(y) jdoucí nad skutečnou škodu. Pokud budu jenom trochu jízlivý, tak mohu tuto argumentaci převrátit tak, že situace zvýhodňuje pojištěného i vůči ostatním občanům, které žádné podobné neštěstí nepotkalo. Oni totiž ze svých daní musí pojištěnému zaplatit peníze navíc, a sami nic nedostanou, protože "měli tu smůlu", že ač třeba pojištěni, voda k nim nedorazila. Za co a proč se tedy takto pojištěný má "bezdůvodně obohacovat,", když státní rozpočet je v hrozivém deficitu? (Na meritu debaty nic nemění ani to, že výpočty ve zmiňovaném článku jsou především teoretické, protože plnění pojišťoven často nepokryje veškeré ztráty.)

Je mimo veškerou pochybnost, že řešení následků tak rozsáhlých povodní je gigantický úkol, že společnost musí jednat na principech solidarity, že je třeba postarat se o postižené v co nejkratším čase a efektivně. Nicméně primitivní řešení, spočívající v pouhém rozsypání zlatek na všechny strany, bez rozmyslu a domyslu, se hodí jenom do pohádky. Bohužel se to však stává standardním instrumentem řízení státu a finančních toků, stejně jako zkazky jeho představitelů.

Nejvíc bity budou pojišťovny, ty od státu nic nedostanou. Někdo řekne: "Dobře jim tak." V poslední době se častěji objevuje kritika jejich specifických postupů (komplikovaně definovaných podmínek). Nesmíme ovšem zapomínat, že i ony jsou součástí demokratického prostředí, v němž mají přidělenu svoji institucionální roli. Ta se podobnými opatřeními do budoucna oslabuje - i když, kdo ví - třeba se najde dost spekulantů, kteří si dokáží spočítat jaká má být výše škody, aby stát k plnění pojišťovny ještě něco přisypal.