I když ministerstvo kultury poskytlo určité množství financí na jejich záchranu, odhaduje se, že chybí přibližně šest až sedm milionů korun, které bude muset Dostál nalézt ve vlastním rozpočtu. Proto se rozhodl přestat podporovat "různé festivaly, časopisy a literaturu" (...odpustíme si spoustu různých festivalů, spoustu různých časopisů, podporu literatury...)

Dostál bude dál podporovat galerie, muzea a archivy, ale dopustí, aby živá kultura zkolabovala. Nepřeháním. Vládní dotace je pro mnoho časopisů hlavní položkou v jejich rozpočtu. Konkrétní příklad: bez těchto dotací budou moci dva nejlepší české celostátní literární časopisy Tvar a Host financovat své vydávání pouze do září letošního roku (Tvar) a do října (Host). Pak už nebude vycházet nic.

Tyto finanční dotace představují pro tyto časopisy rozdíl mezi bytím a nebytím. Je však sporné, zda finanční částky, o něž jde, jsou v Dostálově rozpočtu významné. Typický roční grant pro časopis je o hodně míň než milion korun, což je strašně málo - méně než 0.1 procento v Dostálově citovaném rozpočtu (...šest, sedm set milionů...). Tato částka je v každém případě jen odhad: dosud není jasné, kolik bude stát záchrana povodněmi poškozených památek. Dostál je však připraven pro to symbolicky obětovat "živou" kulturu - což je oběť, kterou je o to obtížnější přinést, vzhledem k tomu, že škodám v archívech a sbírkách se většinou dalo zabránit.

Zdá se, že Dostálovy výroky jsou projevem jen jeho pocitu, že je třeba vyvolat dojem, že pan ministr něco dělá - cokoliv - Nejsou důsledkem rozumné, věcné analýzy, co v současnosti v české kultuře potřebuje a zasluhuje podporu.

Je to samozřejmě otázka priorit. Archivy jsou jistě důležité a měly by být, pokud možno, zachráněny. Avšak co bude znamenat ztráta časopisů, festivalů a literárních dotací znamenat pro českou kulturu a literaturu? Když už nic drastičtějšího, bude to znamenat stagnaci a izolaci. Přestanou existovat periodika, kde mohli publikovat začínající autoři, už nebude možno riskovat vydávání neznámých titulů, budou se tisknout jen etablovaní spisovatelé (vzniká obava, že na knižních pultech nebude k dispozici už vůbec nic jiného než Michal Viewegh).

Přestane-li existovat možnost recenzovat mezinárodní literaturu či publikovat důležité zahraniční texty v překladu, bude to znamenat, že to, co zůstane z domácí literární činnosti, bude od světa izolováno.

Dostál tvrdí, že Pokud by se nám nepodařilo tyto věci zachránit, ztrácíme svou minulost. Ale zdá se, že k záchraně minulosti má dojít na úkor současnosti české literatury. To se nezdá být nutné. A bez přítomnosti české literatury bude neblahá i její budoucnost.