Ač má Syndikát novinářů 3 500 členů (nikoliv 300, jak se domnívali včera někteří čtenáři BL), pomoci s úklidem vytopených sklepů nepřišel nikdo. A i když někteří funkcionáři byli v budově, zdržovali se pro jistotu ve vyšších patrech v nažehlených oblecích a dolů se přišli (jako místopředseda Syndikátu Zeman) pouze zeptat, "jak to bude s tou vodou, kdy už poteče..." Jsa v maskáčích a pracovních rukavicích, choval jsem se k těmto nažehleným příživníkům s dělnickou lhostejností...

Práce v mazlavém bahně a nekonečných spletích tmavého podzemí příjemná nebyla. Na povrch se ale v důsledku povodně dostaly cennosti z útrob Syndikátu - na dvacet sovětských vlajek, erární židle pro předsednictvo, umělohmotný "křišťálový" lustr, šanony se záznamy porad před dvaceti lety, příručka agitátora i slepotisková pečeť socialistického syndikátu... Samé užitečné věci, které musely určitě být střeženy v sklepení celých dvanáct let po "sametové" revoluci.

Říká se, že teprve v nouzi poznáš přátele. Nouze nastala, a nic. Pomoci vyčerpanému panu Miláčkovi přišel ve čtvrtek jen jeden brigádník od Člověka v tísni a jeden poslaný krizovým štábem.

Britské listy, které pomohly alespoň jednou pracovní silou po včerejší dopoledne, děkují touto cestou squatterům z vily Milada, kteří ač nejsou novináři či povodňoví brigádníci, po přečtení výzvy v Britských listech pomoci přišli... Neúčast větší skupinky přitom ještě - k mému údivu - omlouvali prostřednictvím SMS svým normálním zaměstnáním. Děkuji alespoň touto cestou squatterům, protože učinili, co učitit nemuseli... - děkuji snad i jménem těch nepřítomných 3499 členů Syndikátu. Já se ale musím se za své kolegy i za celou profesní organizaci stydět.

Syndikátu novinářů bych doporučoval po této po-povodňové zkušenosti, aby se dobrovolně a co nejrychleji zbavil majetku - a nejen toho v Pařížské ulici a nejen toho hnijícího či rezivějícího. Doporučoval bych, aby se omezil na jednu pronajatou kancelář o dvou lidech pro výdej novinářských průkazek a aby propustil, rozpustil a vypustil všechny ostatní předsedy, místopředsedy, tajemníky, úřednice a sekretářky...

Protože živit příživníky v horních patrech budovy opravdu není nutné. Uskladňovat nadále hnijící sovětské vlajky také ne. Rudá armáda už nepřijede.