Začátkem roku 2001, těsně po televizní krizi, jsme se obrátili na čtenáře s prosbou o finanční pomoc pro práci Britských listů, pod heslem "Financujte si vlastního investigativního novináře, Tomáše Pecinu". Na základě předchozí Pecinovy kvalitní novinářské práce jsme argumentovali, že by bylo potřebné, aby v českém prostředí existoval alespoň jeden nezávisle financovaný novinář, který by se dlouhodobě, nezávisle a analyticky, zabýval důležitými kauzami. Sbírku jsem se rozhodl jako šéfredaktor Britských listů uspořádat zejména na naléhání Tomáše Peciny, který - z mého hlediska věrohodně - argumentoval, že má-li pokračovat ve své dosavadní kvalitní novinářské práci, musí se jí věnovat na plný úvazek, a je tedy zapotřebí, aby pro ni měl rozpočet.

Velmi rychle se vybralo cca 430 000 Kč, což jsem osobně já považoval za nesmírně zavazující mandát. Příspěvky přicházely i nadále. Aby celá záležitost byla na řádné právní bázi, založil Tomáš Pecina - známý svou právní erudicí - Občanské sdružení Britské listy, sám vypracoval stanovy Sdružení a stal se jeho jednatelem. Pobýval jsem po většinu času ve Velké Británii, proto spravoval konto Občanského sdružení i veškerou jeho administrativu Tomáš Pecina.

Peníze, které nám zaslali sponzoři během roku 2001, využil Tomáš Pecina podle svých slov jednak k financování vlastní novinářské práce: zpracoval a publikoval během roku 2001 celou řadu důležitých novinářských kauz, dále pak penězi, vybranými od sponzorů, financoval vytvoření zcela nového redakčního systému Britských listů, který jsme začali využívat od října 2001.

Přibližně od počátku roku 2002 se však v Pecinově spolupráci s Britskými listy začínaly objevovat problémy. Už během roku 2001 jsem ho jménem předsednictva Občanského sdružení opakovaně vyzýval, aby Tomáš Pecina zpřístupnil Občanskému sdružení údaje o kontu Britských listů. Tyto informace jsme nikdy nedostali.

V květnu 2002 se Tomáš Pecina rozhodl z Britských listů odejít. Informoval tehdy Občanské sdružení, že hodlá na nejbližší Valné hromadě odstoupit jako jednatel.

Když jsme v roce 2001 zahájili sbírku na práci Britských listů, opakovaně jsme konstatovali, že způsob, jakým bude naloženo s vybranými prostředky, bude zcela veřejný a že budeme po ukončení každého finančního roku zveřejňovat podrobné finanční zprávy. Za to jsem se zaručil vlastním jménem a pověstí.

Od počátku roku 2002 jsme urgovali Tomáše Pecinu, aby jako jednatel finanční zprávu o hospodaření Britských listů vypracoval. Reakce, které jsme od něho dostávali, byly mnohoznačné. Byli jsme mlhavě ubezpečováni, že Tomáš Pecina na finančním přiznání za rok 2001 pracuje.

Teprve když se předsednictvo Občanského sdružení Britských listů rozhodlo dotázat se na příslušném Finančním úřadě, zda jednatel Sdružení podal v řádném termínu za OSBL finanční zprávu, informoval nás Tomáš Pecina, že finanční přiznání nepodal. Argumentoval, že je prý "bezpředmětné", protože Sdružení nevykázalo žádný zisk, a tedy nevznikla daňová povinnost.

Tímto vysvětlením jsme byli šokováni. Tomáš Pecina totiž toto tvrzení nepodložil žádnými dokumenty. Od počátku roku 2002 jsme opakovaně požadovali na Tomáši Pecinovi, aby finanční zprávu vypracoval a po odchodu z Britských listů v květnu 2002 jim předal veškerou, tedy i finanční dokumentaci. Výsledkem bylo, že Tomáš Pecina předložil Občanskému sdružení v červenci 2002 svou Zprávu o činnosti OSBL za rok 2001, obsahující i určité finanční údaje, avšak tento svůj finanční rozbor nezdokladoval žádnou dokumentací. Čekali jsme tak dlouho, protože Tomáš Pecina vždy vystupoval korektně a do poslední chvíle jsme doufali, že příslušná podání, jak nás ubezpečoval, vypracuje.

Zpětně se ukázalo, že původní Stanovy Občanského sdružení Britské listy jsou napsány tak, že bylo dosti obtížné - z různých procedurálních důvodů - (zejména v důsledku toho, že žiji ve Velké Británii a v České republice pobývám sice často, ale jen krátkodobě) svolávat schůze předsednictva OSBL i Valnou hromadu OSBL. To vedlo k zdržení, Valná hromada OSBL se nakonec mohla konat až začátkem srpna 2002 (zvukový záznam z ní je k dispozici v příslušném vydání Britských listů) a Tomáš Pecina byl odvolán z funkce jednatele a byla přijata i jeho rezignace na člena OSBL.

Teprve v pondělí 2. září 2002 však schválilo ministerstvo vnitra nové stanovy Občanského sdružení Britské listy, v nichž jsme zrušili funkci jednatele a v němž jsme rozhodovací pravomoci jsme rozdělili mezi členy předsednictva OSBL a vypracovali jsme nové inspekční struktury.

Nadále jsme opakovaně vyzývali pana Tomáše Pecinu, aby bezodkladně podal finanční přiznání za rok 2001, za něž byl jako jednatel OSBL odpovědný, a aby předsednictvu Občanského sdružení poskytl veškeré finanční podklady i dokumentaci.

Ani na poslední výzvu, datovanou 2. září 2002, aby Tomáš Pecina předal finanční podklady a dokumentaci OSBL nejpozději do 9. září 2002, Tomáš Pecina nereagoval.

Podáváme tedy dnes na Tomáše Pecinu v této věci trestní oznámení.

Jan Čulík

šéfredaktor Britských listů

Jan Čulík zaznamenal v pondělí večer na pražském Starém Městě opět potíže s připojením na internet (telefony v důsledku povodní zde nefungují a dočasně přestalo fugovat i připojení pomocí mobilního telefonu), vydáváme tedy BL dnes jen v zredukované verzi a k plnému vydání se vrátíme ve středu. Děkujeme za porozumění.

Pavel Dostál obhajoval záchranu archiválií slovy o nebezpečí ztráty historické paměti. Měl pravdu. Současnost - tedy i budoucnost - se vyživuje ze svých kořenů. Nejsou však dnešní úbytě (jsou-li to úbytě?!) důsledkem zapomnění? Česká literatura měla zázemí, po kterém dnes není vidu ani slechu. Zalistujme v knihách a čtěme o spolku, jemuž zakladatelé vložili do vínku "pečovati jednak o chudé spisovatele, pomoci potřebné, o jejich vdovy a sirotky, dále povzbuzovat literáty cenami a odměnami k další činnosti a studijními podporami usnadňovat jim těžkou mnohdy práci, na kterou finanční síly jich nepostačovaly". Palacký byl tvůrcem spolku "Svatobor", pro nějž již v roce 1861 sepsal stanovy. Účelem spolku bylo podporovat činné, píšící spisovatele, pomáhat rodinám těch, kteří by trpěli nouzí, a uchovávat památku spisovatelů zemřelých (podle hesla: osvěcuj, pomáhej, pamatuj). Po přijetí a potvrzení stanov se konalo první valné shromáždění dne 17. května 1862 na pražské radnici. Palacký byl tehdy zvolen předsedou tohoto spisovatelského spolku a zůstal jím až do své resignace r. 1875. Na druhé valné hromadě v roce 1863 Palacký mimo jiné podal podrobnější výklad svých představ o vztahu spisovatelů k národu - ZDE, ZDE a ZDE.

A Svatobor se od svého založení dne 17. května 1862 opravdu činil. Pomohli mu v tom velkorysí mecenáši. Za všechny uveďme:

Bylo při tom použito 13 000 vojáků, nesčetné počítače a celé cvičení stálo 250 milionů dolarů. Oficiálně Amerika zvítězila a Irák byl osvobozen.

To, co se ve skutečnosti přihodilo, je úplně jinak a je to historie, která vyvolala v americké armádě velké znepokojení a otázky, zda jsou Spojené státy na invazi do Iráku skutečně připraveny. Ve skutečnosti totiž při manévrech zvítězil Saddam Husajn, anebo alespoň onen americký generálplukovník, který ho představoval, Paul Van Riper. (Podrobnosti v angličtině viz zde.)

Výroční seminář Obce spisovatelů pro zahraniční bohemisty skončil v pátek odpoledne setkáním s dvaaosmdesátiletým spisovatelem, dramatikem a výtvarníkem Ludvíkem Kunderou u hrobu Františka Halase v Kunštátu na Moravě. Kundera tam hovořil o své práci, mj. i o tom, jak v sedmdesátých letech s kolegy vydával bibliofilské, samizdatové tisky poezie. Charakterizoval komunistický útlak za normalizace v sedmdesátých letech jako nejtemnější období v českých dějinách. Namítl jsem mu, že kdykoliv to napíšu a vyvozuji z toho současnou nezáviděníhodnou situaci českého společenství, antikomunisté protestují, že daleko ostřejší útlak panoval v Československu v padesátých letech.

Ludvík Kundera odpověděl: "V padesátých letech šlo o krky, ale v sedmdesátých letech byl útlak daleko širší, postihl obrovské množství lidí."

K tomu se přidal Antonín Jelínek, předseda Obce spisovatelů: "Je pravda, že v padesátých letech se lidé popravovali, ale komunistický režim byl tolerantnější než v letech sedmdesátých. Měl jsem na vysoké škole spolužačku, dceru katolického spisovatele Františka Křeliny. Ten byl v padesátých letech odsouzen na patnáct let do vězení. Dcera přesto měla možnost dostudovat vysokou školu, nevyhodili ji ze studia. Jiná spolužačka během vysokoškolského studia odmítala vstoupit to ČSM - přesto, že byla politicky neorganizována, i ona směla dostudovat. V sedmdesátých letech by toto bylo těžko možné. Kdykoliv byl tehdy komunistickým režimem někdo postižen, potrestána byla zároveň celá rodina."

Protože z textu vyčnívalo slovo Subterra, netrvalo dlouho a...