Pavel Dostál obhajoval záchranu archiválií slovy o nebezpečí ztráty historické paměti. Měl pravdu. Současnost - tedy i budoucnost - se vyživuje ze svých kořenů. Nejsou však dnešní úbytě (jsou-li to úbytě?!) důsledkem zapomnění? Česká literatura měla zázemí, po kterém dnes není vidu ani slechu. Zalistujme v knihách a čtěme o spolku, jemuž zakladatelé vložili do vínku "pečovati jednak o chudé spisovatele, pomoci potřebné, o jejich vdovy a sirotky, dále povzbuzovat literáty cenami a odměnami k další činnosti a studijními podporami usnadňovat jim těžkou mnohdy práci, na kterou finanční síly jich nepostačovaly". Palacký byl tvůrcem spolku "Svatobor", pro nějž již v roce 1861 sepsal stanovy. Účelem spolku bylo podporovat činné, píšící spisovatele, pomáhat rodinám těch, kteří by trpěli nouzí, a uchovávat památku spisovatelů zemřelých (podle hesla: osvěcuj, pomáhej, pamatuj). Po přijetí a potvrzení stanov se konalo první valné shromáždění dne 17. května 1862 na pražské radnici. Palacký byl tehdy zvolen předsedou tohoto spisovatelského spolku a zůstal jím až do své resignace r. 1875. Na druhé valné hromadě v roce 1863 Palacký mimo jiné podal podrobnější výklad svých představ o vztahu spisovatelů k národu - ZDE, ZDE a ZDE.

A Svatobor se od svého založení dne 17. května 1862 opravdu činil. Pomohli mu v tom velkorysí mecenáši. Za všechny uveďme: