Ani jeden ze štábů (včetně ekologů), které doposud navštívily nucený přístav velkoobjemových přepravních kontejnerů u Štěpánského mostu v obci Obříství u Neratovic, neuhodila do očí podivná věc. Zatímco většina sudů má předpisové označení obsahu pomocí mezinárodního kódování CAS a ještě doplňkovou textovou informaci, tři sudy ji nemají...

Jaké označení nesl původně sud č. SPOU 100-258-9 / CS 2276, sud SPOU 100-274-2 / CS 2276 a sud SPOU 100-292-7 / CS 2276?

Jinými slovy: jakou chemikálii obsahovaly tyto sudy původně, než se dostaly nedobrovolně z areálu Spolany do rozvodněné řeky? Kdo byl první v jejich novém "přístavišti" a kdo je uvazoval ke stromům tenkým řetězem a horolezeckým lanem? Je o této zabezpečovací návštěvě nějaká fotodokumentace či video?

Tyto kontejnery byly 20. 8. v době, kdy jsem je já fotografoval, bez označení obsahu i jeho nebezpečnosti, které bylo pečlivě strženo, nikoliv smyto povodňovou vodou. Na informaci může odpovědět pouze vedení Spolany Neratovice a já doufám, že odpoví rychle a přesně...

Lidem v promočených montérkách pak ve smradlavou vodou zatápěných tunelech šlo doslova o kejhák, když napravovali jejich hru na krizový protipovodňový štáb.

Z bojovky bylo drama

A z dramatu potupná porážka. Podle dostupných informací začala během středy voda přes povrchové protipovodňové stěny pronikat nejprve do stanice Invalidovna. Když začala po schodech téct dolů, obsluha nečekala a vysunula tzv. atomový uzávěr pod eskalátory. Povídá se, že příslušný dispečer okamžitě obvinil příslušné pracovníky z anarchie, z překročení pravomocí a přikázal jim uzávěr znovu otevřít. Naštěstí neposlechli a poslali ho do háje.

Stejná tragikomedie se odehrávala na stanicích Křižíkova a Palmovka. Tu zradil proud špinavé vody od supermarketu Delvita. Čas běžel a dispečeři stále odmítali aktivovat a zatáhnout traťové i staniční předěly. Jako první byl pak spuštěn předěl mezi Palmovkou a Invalidovnou. Ale do té už vnikala voda kabelovými průchodkami zpod eskalátorů a kolem atomových vrat stříkaly vodorovné proudy vody. Křižíkova dopadla stejně.

To všechno přes maximální výkon automatických čerpadel řízených plováky.

Poznámka JČ: Děkujeme všem očitým svědkům, současným i bývalým zaměstnancům pražského metra, kteří nám poskytli tyto informace. Zachováváme jejich anonymitu, protože si uvědomujeme, že by se při své práci mohli octnout v pracovněprávním ohrožení. Dodnes někteří jejich nadřízení mohou klást loajalitu k vedení firmy nad občanskou povinnost a potřebu objektivně informovat. (Viz též zde a a zde.)

O tom, kdo a kde bude čerpat vodu ze zaplaveného pražského metra, nerozhoduje výkonnost čerpadel daného záchranného týmu. Místa, kde se bude čerpat nejdéle, obsazují společnosti vlastněné politicko-ekonomickými bratrstvy 90. let dvacátého století. Tak byli minimálně z nejhlubší stanice Florenc vykázáni dánští záchranáři. Nejlukrativnější místa obsadila společnost Subterra s méně výkonnými čerpadly, kterou podle obchodního rejstříku dosud ovládá stejná finanční skupina jako již zaniklý deník Super.

Na internetových stránkách ČHMÚ (jinak samozřejmě díky za ně, třeba za takové satelitní snímky z NOAA, radarové snímky ale i grafy meteorologických veličin z Prahy Libuše či vertikální profily teplot tamtéž) se můžeme dočíst, že ústav během své existence vyprodukoval dvě "stěžejní díla": Atlas podnebí (vyšel r. 1958) a pozdější Hydrologický atlas (r. 1976, pamatuji-li se dobře).

Jsa šťastným majitelem prvního díla, nalistoval jsem si tedy pro srovnání stránku "Srážky v srpnu". Jde zřejmě o průměr za léta 1908 - 1958. Koukám na ty dvě podrobné mapy, padesátiletý průměr versus úhrn za týden od 6. 8. 2002, srovnávám jejich údaje a nemohu se ubránit několika jednoduchým otázkám. Možná bude odpověď na ně zajímat i další čtenáře.

Povodeň, která poškodila dům totiž primárně stíhá vlastníka domu, kterým bývá pronajímatel. Pronajímateli jsou uloženy povinnosti péče o sanaci domu nejenom z pohledu stavebních předpisů (zajištění statiky). Pronajímateli momentem poškození domu a bytů v něm vznikly povinnosti rovněž ve vztahu k nájemcům. Základní povinností pronajímatele bytu po dobu trvání nájmu je zajištění plného a nerušeného výkonu práv nájemce spojených s užíváním bytu.

Jaroslav Gajda se s čtyřmi společníky vydal na štvanici za dvěma a půl miliardami dolarů. Lovnou "zvěří" je belgický stát. Pětici Evropanů (z toho třem Čechům) dluží Belgie dohromady právě tolik dolarů a každému z nich 222 dnů života.

Jaroslav Gajda je český občan s trvalým bydlištěm ve Spojených státech, zahraniční novinář akreditovaný u tiskového odboru ministerstva zahraničních věcí České republiky. V poslední době přebývá na severní Moravě, píše pro kanadský ekonomický magazín a ve volných chvílích pronásleduje Belgii, protože 222 dní strávil se svými společníky na základě falešného obvinění a nezákonného prodlužování vazby, v belgickém vězení. O jeho zatčení a věznění před několika týdny vyšla kniha v ústeckém nakladatelství Pavla Mészárose AOS Publishing. Gajdův příběh je pozoruhodným svědectvím, jak selhala belgická justice. Ani vydání knihy nebylo bez komplikací: ústeckému nakladatelství vyhrožoval anonym mezinárodním skandálem, pokud knihu vydá. Sedím proti autorovi a mám jednu nutkavou otázku:

Na území města Prahy bylo v zaplavených oblastech zatím zkontrolováno asi 60% prodejních míst. Podle hygieniků naprosto nestačí omýt potraviny (včetně nápojů ve skle), i když je jejich obal hermetický. Veškeré potraviny, které se dostaly do přímého kontaktu se záplavovou vodou, je třeba nekompromisně zlikvidovat. I kdyby to byla láhev archivního francouzského vína.... Nádobí je třeba omývat v dezinfekčním roztoku a pečlivě oplachovat. V případě pochybností o hygieně v místě uložení je lépe postup později znovu zopakovat, zvláště v případě restauračních provozů. Každý provozovatel stravovacího zařízení je totiž trestněprávně zodpovědný za dodržení hygieny.

V minulých dnech se velmi svérázně k této odpovědnosti postavili malostranští a holešovičtí restauratéři, jak napovídají pořízené fotografie. Jejich metody popovodňového úklidu přímo na ulicích před jejich provozovnami nenapovídaly, že by bylo možno v jejich restauracích v budoucnu posedět bez rizika nákazy...

Pokud se já osobně budu procházet v příších měsících Malou Stranou, pak pro jistotu jedině s vlastní naplněnou čutorou a řízkem v pytlíku...

Vodní živel vzal lidem střechu nad hlavou, skartoval šanony doložitelných vzpomínek a vyplavil desítky tun nepotřebného materiálu ( říká se, že co tři roky nepotřebuješ, to vyhoď). Způsobil ale i kulturní škody. Ničil knihy, výtvarná díla a architektonické památky, včetně slavného Juditina kamenného mostu, nejstaršího ve střední Evropě.

Naprostou devastaci znamenala povodeň také pro dvě renomované pražské výstavní síně, galerii MXM sídlící přímo na Kampě a Literu z Karlína. Není bez zajímavosti, že MXM, která prezentovala přední současné české umělce (např.Mainer, David, Střížek, Sýkora, Malich a Šimotová) již v červnu oznámila ukončení činnosti a galerista Jan Černý všechna umělecká díla z prostor odnesl. Je paradoxem, že definitivní pomyslnou tečku za galerií, která ovlivňovala současné umění devadesátých let, udělala voda.

Galerie Litera (jejíž snímek přinášíme) byla zcela zatopena a pod vodou v ní zůstalo velké množství cenných knih a uměleckých děl významných autorů, které majitel galerie nestačil převést do bezpečí. Pojištěný nebyl, pojistné částky jsou pro umělecká díla v nekomerční galerii vysoké. Voda mu navíc v Karlíně zničila i byt. "Nevím sice, kdy zahájíme výstavní činnost, ale Karlín, který má své genium loci, neopustím," svěřil se galerista Miroslav Navrátil. Povodeň se zřejmě týká i kousku lidské identity.

Italští prokurátoři, kteří vyšetřují obvinění z korupce a rozkrádání, k němuž mělo dojít v souvislosti s privatizací srbského telecomu, chtějí podrobnit výslechu Douglase Hurda, bývalého britského ministra zahraničních věcí za Margaret Thatcherové.

Hurd byl posléze náměstkem ředitele soukromé firmy NatWest Markets, která poskytovala podniku Telekom Serbia poradenství během jeho kontroverzní privatizace v roce 1997. Britskou banku NatWest najali Srbové pro toto poradenství po schůzce mezi tehdejším srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem a Douglasem Hurdem.

Soudci v Turíně vyšetřují obvinění, že peníze, které vyplatil podnik Telecom Italia za podíl v srbském telekomu, byly odkloněny do určitých finančních kont a podniků pro propírání peněz, které vlastnili Miloševič a jeho spojenci. Vyšetřovatelé však konstatují, že neobviňují lorda Hurda z žádných nepravostí.

Hurd odešel z britského ministerstva zahraničních věcí v roce 1995. Během balkánského konfliktu zastával podle pozorovatelů postoje, sympatizující se Srbskem. (Podrobnosti v angličtině viz např. zde.)

Po proudu Labe, několik set metrů od Spolany Neratovice, u Štěpánského mostu mezi Neratovicemi a obcí Obříství je připoutáno ke stromům sedm kontejnerů. Kontejnery uplavaly ze Spolany během povodně. S největší pravděpodobností byly naplněny vysoce toxickou látkou. Prý se jedná o látku, která se používá jako palivo do raketoplánů, je velice toxická, navíc výbušná. Ve středu, týden po havárii jsou již kontejnery zřejmě prázdné. Podle očitých svědků alespoň velká část obsahu vytekla při povodni do Labe.

Další kontejner je dosud potopen. Kromě dalších látek, jako jsou chlór, dioxiny a rtuť, je toto další látka, která ohrožuje životy obyvatel, a to nejen v okolí továrny, ale v širokém regionu, prakticky až po moře. Vzhledem k rozsahu záplav je ohrožen celý tok Labe. To, že tyto kontejnery tu leží, je utajováno - stejně jako na další uniky jedovatých látek je na to informační embargo.

Hovořím s Jarkem Menčíkem, profesionálním vojákem armády ČR, velitelem speciální jednotky momentálně nasazené v zaplavených oblastech severně od Neratovic.

Poznámka ŠK: Úvod Lenky Kučerové k jejímu rozhovoru s Jarkem Menčíkem je přinejmenším přehnaný, pokud byl ve všech vyplavených kontejnerech "jen" hexen. (Nejistota, vyjadřovaná v rozhovoru, je však vzhledem k "hře na mrtvého brouka" od představitelů Spolany v tomto případě u autorky i u interviewovaného vojáka zcela pochopitelná.) Avšak: jak jsem již uvedl při krátké zmínce o kontejnerech při uvádění fororeportáže dne 21. 8., hexen-1 není jed podle průmyslové klasifikace a evidence jedů, není to ani výbušnina (i když jeho páry jsou výbušné, stejně jako páry benzínu) je to hořlavina 3. třídy nebezpečnosti. Požívání či inhalace hexenu-1 či potírání kůže se však přesto nedoporučuje, zrovna jako se nedoporučuje koupání v benzínu či "čikuli". Hexen ale není "nebezpečný pro celý tok Labe až po moře".

Stránky budou sloužit jako monitor zjišťovaných důsledků toxického znečištění způsobeného během katastrofálních povodní, které postihly v půli srpna 2002 Českou republiku. Předpokládáme, že se podaří pomoci také najít zatoulané vysoce nebezpečné chemikálie v sudech, které mohly uplavat z našich chemiček na Labi a Vltavě," vysvětlil naplňování stránek Ing. Milan Havel z hnutí ARNIKA.

Vy jste se pěkně vybarvila a z Vašeho projevu je zcela jasné, že jste pouze nevyrovnaná nesebevědomá žena, která má zvrácené představy o partnerském soužití. Myslím, že by Vám pár přes zadek spíše od budoucího než současného partnera jedině prospělo (pochybuji, že nějakého máte).

(reakce anonyma z Fóra BL na věcný rozbor, který vypracovala Olga Kubová, a který se týká nedostatečné ochrany, kterou ženám poskytuje česky právní řád)

Podle údajů britské Racial and Violent Crime Task Force, akční skupiny pro rasové a násilné zločiny, která byla založena po vyšetřování skandálu kolem rasové vraždy žáka Stephena Lawrence, se tato akční skupina zabývá každý měsíc 8000 incidenty. Z nich patří 76 procent mezi případy domácího násilí, 22 procent jsou násilné rasové incidenty a 2 procenta jsou násilné incidenty, zaměřené proti homosexuálům.

Čelní představitelé londýnské metropolitní policie jsou přesvědčeni, že v sedmimilionovém Londýně dochází každý měsíc až k 35 000 případů domácího násilí, o většině z nichž se policie nedoví. "Rozsah tohoto problému je neuvěřitelný," konstatoval představitel akční skupiny pro rasové a násilné zločiny. Musíme dosáhnout toho, aby se domácí násilí stalo společensky tak nepřijatelným, jako je nyní v Británii kouření a řízení vozidel po požití alkoholu." (Zdroj v angličtině je např. zde.)

Zde je dokument britské vlády, o vládních opatřeních proti domácímu násilí. Mimo jiné se v něm praví, že současná policejní praxe ohledně násilí v rodinách je založena na předpokladu, že násilí uvnitř soukromých vztahů není o nic méně závažným trestným činem než násilí, k němuž dochází mezi lidmi, kteří se navzájem neznají. Od července 1990 se musí britská policie při řešení případů domácího násilí přidržovat těchto zásad:

Ale jak vypadá situace v České republice? "Domácí násilí je u nás zatím jako problém podceňováno, nehovoří se o něm, a tudíž týrané oběti často nevědí, zda chování partnera je vůbec morálně či právně neakceptovatelné a zda se vůbec na domácí násilí vztahují nějaké sankce," uvádí se na stránkách Bílého kruhu bezpečí. Text pokračuje: "Převažuje 24 % obětí domácího násilí, které nezvolily žádný pokus o obranu. Útěk zvolilo 22 %. Pokus o přivolání policie jako obranu zkusilo 21,5 %. Ostatní formy obrany jsou zastoupeny velmi málo, dosahují maximálně četnosti 7 procent. Tyto údaje potvrzují bezradnost oběti při hledání účinných strategií obrany před agresorem.

Potíž však je, že násilí v rodinách nelze v ČR trestat na základě žádného jediného paragrafu: mají k tomu být používány nejrůznější paragrafy roztroušené po trestním zákoně. V dokumentu na stránkách MVČR se praví: "Máme-li být právně přesní, je třeba poznamenat, že tato otázka není zcela přesně formulována, neboť proti domácímu násilí 'nechrání' jeho oběti žádný paragraf, resp. ustanovení trestního zákona. Žádné ustanovení totiž neobsahuje ochranu, ale stanoví sankce pro pachatele toho kterého trestného činu následně až po jeho spáchání.

V roce 1999 předložil Bílý kruh bezpečí klientům, kteří se k této organizaci uchýlili o pomoc, podrobný dotazník o násilí v rodinách, celkem ho vyplnilo 93 osob (viz zde). Jejich informace shrnujeme:

V pátek jsme publikovali výňatky z otřesné zprávy o násilí proti ženám, kterou publikoval Ekologický právní servis. Vyplývá z ní, že policie v ČR ženám v drastické situaci nepomáhá. Jak se řeší vážný problém domácího násilí v Británii? Nyní zveřejňujeme výňatky z letáku britského ministerstva vnitra ohledně domácího násilí, který britská vláda šíří od ledna 1999. Proti vážnému problému násilí v rodinách podniká i jiné razantní kroky. V letáku se praví se mimo jiné:

Mnoho druhů domácího násilí je trestným činem a policie bere veškeré formy domácího násilí velmi vážně. Většina poboček britské policie má speciálně kvalifikované, zkušené pracovníky, kteří vás vyslechnou a budou s vámi hovořit v nepřítomnosti vašeho partnera. Ženy mohou požádat o to, aby je vyslechla policistka. Policie může, pokud si to přejete, zařídit lékařskou pomoc, dopravu a bezpečné místo, kam se můžete uchýlit. První prioritou policie je vaše bezpečí a bezpečí vašich dětí.

Ať už policie zahájí trestní stíhání proti násilné osobě anebo ne, máte v každém případě právo využít občanského práva k vlastní ochraně, abyste mohli žít v bezpečí. Podle Zákona o rodinném právu (Family Law Act) má mnoho lidí, kteří jsou obětí domácího násilí, právo zažádat o soudní příkaz proti násilníkům. Například máte možnost zažádat o soudní příkaz proti osobě, s níž žijete anebo s níž jste žil(a) (bez ohledu na to, zda jste s ní v manželském vztahu), proti osobě, se kterou jste se rozhodl(a) uzavřít sňatek anebo proti osobě, s níž sdílíte rodičovskou odpovědnost za výchovu dítěte.

Tyto soudní příkazy jsou schopny zamezit násilnému chování anebo v některých případech zabránit násilníkovi v přístupu do vašeho domu či bytu. Soudy mohou opatřit trestní příkaz pravomocí danou osobu zatknout, takže v případě, že není trestní příkaz respektován, násilníka odvede policie k soudu.

Anglický originál je zde. Kdy začne Grossovo ministerstvo vnitra s podobnou iniciativou?

"Během péče Poradny pro ženy v tísni o paní Urbánkovou bylo zjištěno, že přibližně dvacet procent pacientek, hospitalizovaných na psychiatrickém oddělení v Brně, jsou oběti domácího násilí, které se tak skrývají před svým násilnickým partnerem."

Citujeme (po mírné jazykové a redakční úpravě) z výroční zprávy Ekologického právního servisu za rok 2001. Velmi záslužnou práci koná poskytováním pomoci ženám v ČR, které jsou obětmi vážného domácího násilí. Stránka, věnovaná této tematice, je zde:

se vám zobrazí, když si ve svém prohlížeči zakliknete češtinu. Např. v Internet Exploreru: Nástroje (Tools), Možnosti (Internet Options), pak Jazyky (Languages).

Dominik Joe Pantůček zprovoznil chronologický archiv, obsahující jednotlivé články starších vydání Britských listů, viz zde a pravý horní roh stránky BL nad kalendářem (který vám umožňuje, kliknutím na jednotlivá data, také přístup ke starším vydání časopisu).

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.