Antonín J. Liehm, Minulost v přítomnosti, Host, Brno, 2002, 200 stran, 179 Kč, ISBN 80-7294-073-2

"V druhé polovině devadesátých let mě požádal Fedor Gál o předmluvu k českému a slovenskému vydání Semprunova posledního románu. Našim čtenářům je třeba vysvětlit autorovu životní pouť, aby knížce porozuměli, napsal mi. Předmluvu jsem v termínu i rozsahu dodal a zakrátko jsem byl požádán o schůzku. Předmluva je krásná, jenom je třeba škrtnout všechno o tom, jak byl Semprun v komunistickém odboji proti nacistům i proti Frankovi, i jedním z nejvyšších představitelů španělské KS. Poškodilo by to knížku na trhu. Pochopitelně jsem odmítl s tím, že mi ten požadavek připomíná leccos z ne tak dávné minulosti. Rozešli jsme se s tím, že předmluva vyjde tak, jak jsem ji napsal. Za pár týdnů jsem se po telefonu dověděl, že kniha je tak krásná, že žádnou předmluvu nepotřebuje. Dostanu samozřejmě slíbené dva tisíce a mohu předmluvu uveřejnit jinde."

Americká propaganda rozdmychala první válku v Perském zálivu. Rozdmychá i tuto druhou - a rizika jsou ještě daleko větší, argumentovala ve čtvrtek v britském deníku Guardian známa reportérka Maggie O'Kanová.

Zatímco většina Američanů stále podporuje vojenskou invazi do Iráku, jejímž cílem má být svrhnout Saddáma Husajna, Pew Research Centre, washingtonská nadstranická organizace pro průzkum veřejného mínění, zjistila, že ve Francii, v Rusku a v Německu se drtivá většina obyvatel staví proti užití síly na svrhnutí Saddáma Husajna a britští občané jsou v této věci rozděleni. (Informaci o tomto průzkumu přinesl i server iHNed, ale kupodivu se v článku "Češi jsou spokojení pesimisté" zaměřil na úplně jiné otázky."

Zvlášť znepokojující jsou výsledky z Turecka, které Američanům zprostředkovalo své základny pro útok na Irák, avšak v průzkumu veřejného mínění se tam zjistilo, že se 83 procent Turků staví proti tomu, aby Spojené státy využívaly tureckého území jako základny pro invazi.

Podstatný počet obyvatel v Británii, ve Francii, v Německu a v Rusku zastává názor, že Irák představuje velkou nebo středně velkou hrozbu. 75 procent Britů se domnívá, že Saddám Husejn musí být odstraněn, stejný názor zastává 75 procent Němců, 63 procent Francouzů a 42 procent Rusů.

Avšak na dotaz, zda by měl být Saddám Husajn odstraněn silou, odpovědělo záporně 71 procent Němců, 64 procent Francouzů a 79 procent Rusů. V Británii s tímto názorem souhlasí 47 procent Britů a 47 procent Britů s ním nesouhlasí.

Naproti tomu 62 procent Američanů je pro válku a jen 26 procent Američanů je proti válce.

Tři čtvrtiny Francouzů a Rusů konstatovaly, že si myslí, že je motivací americké války proti Iráku americká touha získat kontrolu nad iráckou ropou . Tito lidé si nemyslí, že americká vláda považuje Saddáma Husajna za skutečnou hrozbu. Menší většina Němců zastává stejný názor.

Britští občané jsou v této věci rozděleni poměrem 44 procent občanů ku 45 procentům. 67 procent Američanů plně důvěřuje své vládě, jen 22 procent Američanů zastává názor, že se válka povede o ropu.

Většina Evropanů, včetně Britů, si myslí, že válka proti Iráku povede k zvýšení terorismu v Evropě, kdežto jen 45 procent Američanů se domnívá, že to povede ke zvýšení teroristických útoků v USA.

Evropané nyní jasně rozlišují mezi Spojenými státy jako národem a nynější americkou vládou. 75 procent Britů má pozitivní názor na Spojené státy, ve srovnání s 83 procenty před dvěma lety. V Německu za poslední dva roky poklesla popularita USA o 17 procent na dnešních 61 procent. Ve Francii má rádo Spojené státy 63 procent občanů, jejich počet za poslední dva roky mírně stoupl.

Průzkum veřejného mínění organizace Pew zjistil, že skutečné antipatie vůči Americe, ne-li nenávist, se koncentrují v muslimských státech na Blízkém východě a ve Střední Asii, což jsou dnes ohniska největších konfliktů. Většina obyvatel v Libanonu a na Pobřeží slonoviny uvedla, že sebevražedné atentáty jsou "ospravedlnitelné", pokud se provádějí "jménem islámu".

Více než 100 000 Severokorejců je vězněno v koncentračních táborech, v nichž čtvrtina vězňů umírá hladem a ti, kteří přežívají, se živí krysami. Korea připravuje nejen jaderný program, ale vyvíjí i chemické a biologické zbraně. Podle informací CIA je jaderný program Severní Koreje daleko blíže realizaci než jaderný program irácký.

Úvodem bych rád poděkoval Štěpánu Kotrbovi za to, že článek napsal a že k němu připojil i oskenovaný záznam inkriminovaného rozsudku a že přiložil i oskenovaný dopis Dr. Motejla z roku 1994, ve kterém Dr. Motejl zaujímá ke zmiňovanému rozsudku stanovisko. Poněkud expresivnější styl pana Kotrby mne donutil, abych si připojené dokumenty pročetl a pokusil se pochopit, co sdělují. Tím mi pan Kotrba dal příležitost utřídit si myšlenky a vytvořit si na případ vlastní názor.

Redakci Porybného Práva pak Slavomír Klaban zaslal jiný článek, ve kterém také vysvětluje své postoje a důvody svého konání. Článek nikdy nevyšel, zato v témže listu na něj vyšla odpověď...

Právní puristé možná namítnou, že z Klabanova příspěvku nehovoří právo, ale emoce. Emoce syna, kterému kdysi zostudili, uvěznili a zničili otce a který se jej celý život snažil očistit. Snad ano, ale právo by mělo usilovat o světskou spravedlnost, když v tu Boží každý nevěří... Přesto se Slavomír Klaban nepřidal k těm, pro které byly hodnoty spravedlnosti sociální příležitostí si uplivnout. I on měl určitě také své nepřátele, i on zcela určitě také ublížil některým lidem v zápalu "politického boje". Dodnes si určitě některé své poklesky pamatuje a soudí sám sebe daleko přísněji, než jsou toho schopni soudci... Ať už se jedná o poklesky z euforických a zaujatých "sametově revolučních" let, nebo ty dřívější. Dnes ale pozoruje "svou" sociální demokracii s moudrostí starců, smířených s tím, že "jejich čas" už je dávno, dávno pryč. Dnes už se nemstí svým bývalým nepřátelům, ani lidem, kteří zradili myšlenky, ve které věřil. Protože ví, že chybovat je lidské a každý má právo chyby napravovat. Až do okamžiku své smrti.

Neumí ale odpouštět těm, kteří své chyby nikdy nepřiznali a dovolují si přesto poučovat druhé. Možná proto je nazýván Petrem Uhlem "nevraživým nešťastným člověkem". Protože je neštěstím v tomto světě zůstat slušným po nezanedbatelný kus života. Ale to možná Petr Uhl ještě neví...

Druhý příklad svědomité činnosti slovutných právních expertů, jimž třídní právo padesátých let je nade všecko, se týká napadnutí rozsudku Zvláštního senátu Městského soudu v Praze. (Je to 21 stran odůvodnění de-rehabilitačního rozsudku, proti kterému už není odvolání... - pozn. red.) Případ byl otevřen v roce 1949 proti velké skupině národních socialistů - převážně mladých. Jako provokatéři v něm fungovali později odhalení agenti možná už gestapa, ale rozhodně StB. Jeden z nich se činil také v procesu s gen. Kutlvašrem.

Vše bylo podle práva a platných zákonů komunistické totality. Ani stopa po přiměřené lítosti nad dobou, kdy něco - dejme tomu musil dělat, prostě, "vždyť jsem nebyl sám, kdo byl svrab".

Pan dr. Motejl - a není sám - dodnes vlastně nehledí na příslušníky třetího odboje jako na lidi, na které národ prostě musí být právem hrdý. Nebo to byli zločinci, kteří pozdvihli své svědomí nad zákony hrůzné totality, nad zákony proti lidskosti?

Nemohu souhlasit s ministrem spravedlnosti (dr. Rychetským, v Právu.- pozn. red.), že einmal ist keinmal . My jsme už řekli, že zweimal. A on (JUDr. Rychetský, místopředseda vlády a ministr spravedlnosti - pozn. red.) má klíč k tomu, aby se pošťouralo v archivu Nejvyššího soudu, kolik derehabilitačních rozsudků vydal a který senát. Nebo tam už nejsou? Prý se v roce 1969 jednalo o 1800 rehabilitačních rozsudků, z nichž bylo odvoláno 808. Je tomu tak?

Zbývá připojit, že pokládám za účelový tah pana doktora Motejla, prohlašuje-li v současnosti, že tenkrát hlasoval proti, ale byl v senátu přehlasován. Proč to neřekl již v lednu roku 1994, ve svém stanovisku oficiálně zdůrazněném jako stanovisko předsedy Nejvyššího soudu ? Naopak, vlastně tam zpochybňuje i Zákon o soudních rehabilitacích. Procesní právo je mu nade vše, bez ohledu na to, jak je nemorální.

Tento výňatek z rozhořčení nad "spravedlností" rehabilitačních senátů, v nichž zasedal JUDr. Motejl je z pera Jiřího Vaňka, člena ČSSD od roku 1947.

V obskurní ukázku formalizovaného práva, vítězícího nad smyslem právních předpisů, úmyslem tehdy ještě krotce reformního komunistického zákonodárce, ale i zdravého rozumu se vyvinul případ, který hýbe pověstí jednoho z dosud důstojných kandidátů na prezidenta, ombudsmana Otakara Motejla. Tehdy před více než třiceti lety nezvítězila spravedlnost, ale pokřivená logika komunistického práva v hlavě sice nestranického, ale precizně snaživého, formalistického právníka. Nikoliv pokora a úcta před oběťmi bývalého bezpráví, ale zpupná bolševická arogance vševědoucnosti, i když ta smrtelně nemocná chuděra spravedlnost stále ještě zvítězit mohla. Měli ji totiž v rukou tři "spravedliví", které tehdejší Federální shromáždění pověřilo, jako Pilát Pontský, úklidem. Psal se rok 1969 a 1970...

Britským listům se podařilo shromáždit některé exkluzivní dokumenty, svědčící o poměrech ve zvláštním senátu, zřízeném Federálním shromážděním proto, aby napravil nejkřiklavější případy porušení zákonů, ke kterým došlo v souvislosti s vykonstruovanými procesy z padesátých let. Namísto rehabilitace perzekvovaných se tříčlený senát, v tomto případě za předsednictví dr. Otakara Adamce, ve kterém byl členem dr. Miloš Horák a dr. Otakar Motejl, pozdější předseda Nejvyššího soudu, současný ombudsman a Špidlův kandidát na prezidenta, zasadil o zrušení některých zprošťujících rozsudků soudů nižších instancí. Paradoxem historie bylo to, že obětí posmrtné "rehabilitace" zvláštního senátu v roce 1970 se stal mimo jiné František Klaban, otec současného čestného předsedy sociální demokracie Slavomíra Klabana, sociálně demokratický funkcionář, odsouzený spolu s dalšími osmi sociálními demokraty za vykonstruované zločiny vyzvědačství, velezrady a ohrožování zásobování v roce 1954. Otec čestného předsedy strany, jejíž výkonný předseda dnes navrhuje dr. Motejla za prezidenta. Ti lidé, odsouzeni do komunistických žalářů a věznění dlouhá léta, byli už krátce předtím Krajským soudem a posléze Nejvyšším soudem rehabilitováni, a po stížnosti předsedy Nejvyššího soudu "pro porušení zákona" rozhodoval tento zvláštní tribunál, "soud posledního odvolání". Rozhodl tak, jak rozhodl. Historie napíše jeho rozsudky krvavým písmem do dějin a ti tři soudci si budou muset srovnat se svým svědomím, pod co se dobrovolně podepsali.

Otakar Motejl své názory z roku 1970 arogantně obhajoval ještě v roce 1994, tehdy jako předseda Nejvyššího soudu, v dopise, zaslaném jako odpověď synovi postiženého, Slavomíru Klabanovi. V dopise hovoří o "historické spravedlnosti", kterou patrně stavěl nad konkrétní pomoc a rehabilitaci umučených či uvězněných. Otec Slavomíra Klabana se díky neodvolatelnému, konečnému rozsudku tří "spravedlivých" z roku 1970 dočkal spravedlnosti in memoriam až po roce 1989...

Nechceme vás unavovat právním rozborem, jak to učinil před časem Petr Uhl na obranu současného šéfa své manželky v komentáři "Klaban kontra Motejl" 6. listopadu 2002 v Právu, kde Klabana nazval nevraživým nešťastným člověkem. Nechceme vás unavovat ani planým žvaněním Stanislava Grosse v článku podepsaném šifrou Alexandra Mitrofanova (alm), též v Právu. V tomto případě naštěstí neplatí, že "každý odpustí, neboť neví, kdy lze odpustit a která vina přetrvá - třeba věky". A tak namísto právních rozborů či komentářů necháváme hovořit samotné dokumenty, které snad ani Vladimír Špidla, Petr Uhl či ministr Gross nemohli vidět. Protože sebeumněji napsaný komentář by nedokázal hovořit tak přesvědčivě jako tři soudci, tvořící tehdy, před třiceti dvěma lety, "spravedlnost".

(Další případy "přezkumných rozsudků" zvláštního senátu z let 1969 - 70, ve kterém zasedal soudce Motejl, ještě stále prověřujeme.)

Napsal nám Luděk Staněk z domény stratosfera.cz:

Nehodlam na rozdil od vas, Motejla moralne soudit. Jako cloveku, kteremu bylo v roce 1989 15 let, jdou tyhle problemy trochu mimo mne a necitim se v nich kompetentni. Povazuji to za problem svych rodicu. Jde mi o neco jineho:

Vysvetlete mi prosim jednu vec: Kdyz jsou BL plne vasich poznamek o "investigativni praci novinaru" (vas termin), o tom, jak je v Cechach spatne delana (na to mame stejny nazor) a podobne, jak muzete v BL otisknout (a hrde otisknout - hned na prvnim miste a s dost agresivnim titulkem) clanek, ktery je zalozeny pouze na dokumentech, o kterych i naprosty laik vi, ze se dostaly na svetlo pouze jako vysledek vnitrostranickeho boje v Lidovem dome?

Chci rict - neni nahoda, ze ty dokumenty ma k dispozici (jak se zda), pouze redaktorka Prava Cihlarova a Kotrba? A ve stejnou dobu (Cihlarova navic o dost driv), presne v dobe, kdy v CSSD vrcholi boj o prezidentskou kandidaturu? Pricemz oba maji z principu velmi blizko nejen k Lidovemu domu, ale i do jeho utrob.

Kdyz je Kotrba takovy investigativec, proc ty dokumenty nesehnal drive?

Odpoved se, i diky tomu, jakou formu BL ke zverejneni zvolily, nabizi prosta: drive mu je nikdo nedal.

At vedome nebo ne zahral Kotrba pro cast CSSD (spolecne s Cihlarovou), roli koloucha, ktery se nechal naockovat spin doktoringem jedne z frakci. Dostal do ruky dokumenty, uprime (nebo ne) se nad nimi zhrozil a pustil to.

Frakcni boj uvnitr CSSD mne daleko vice zajima z hlediska jeho pozadi. Ne JAKE dokumenty kdo komu podstrkava (to vim ostatne uz z Prava), ale PROC to dela, KDO to dela a PRO KOHO to dela. Podle mne je "investigativni prace" prace prave o tom a ne o zaskrtavani zvyraznovacem v podstrcenych dokumentech.

Uprimne, myslite ze prave tohle je ta "investigativni prace", na kterou by vam meli donori BL prispivat? Nebylo by lepsi (praktictejsi a mozna i uprimnejsi), aby si otisteni tech dokumentu nechal Kotrba od sveho "zdroje" zaplatit, pricemz by ty penize dal na konto BL?

Odpověď Jana Čulíka:

Představte si, že by za vámi jako právníkem v době počínající normalizace přišli a řekli: "Soudruhu, je zapotřebí přezkoumat rehabilitační rozsudky nad lidmi, odsouzenými v padesátých letech." Co jste to asi byl za člověka, který takovou práci přijal? A je skutečně vhodné, aby se takový člověk - bez ohledu na svou právní erudovanost či profesionální pečlivost - případně stal prezidentem České republiky?

Máte jistě pravdu, že záporné informace o významných lidech mohou být využívány či zneužity v politickém boji a je možné, že se to stane nebo děje i nyní v případě pana Motejla.

Bohužel však v žádném případě to nemůže být důvodem, proč ty informace potlačit. O titulku, jaký pro svůj článek zvolil Štěpán Kotrba ("Jděte už konečně k čertu, pane Spravedlivý") je jistě možno diskutovat, obávám se však, že to zřejmě dosti přesně vystihuje názor postižených osob.

Jak zní heslo amerického tisku: "Nechcete-li, aby nějaké informace byly zveřejněny, nedělejte činy, které by mohly vyvolat skandální titulky."

Není to obráceně.

Já jsem publikoval tyto informace v době, kdy se ke mně dostaly. Nic jiného mě nezajímá.

Je jistě možné, že je někdo nyní chce využívat k politickým účelům. Obávám se však, že ať je tomu jakkoliv, tato minulost pana Motejla je nepřijatelná a je zcela ve veřejném zájmu tyto dokumenty publikovat. Zjistíme-li obdobně skandální informace o jiných kandidátech na prezidenta ČR, zveřejníme i je.

Pan Motejl může vinit jedině sebe.

Vaše argumentace není příliš logická. Myslíte snad, že jsme tyto informace neměli zveřejňovat, protože by mohly být zneužity k politickému boji? Nebylo by už to samotné politickou manipulací?

Doplněk odpovědi od Štěpána Kotrby

Nemám rád svatoušky všeho druhu. Nemám rád lidi, co tvrdili, jak pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a přitom se nestyděli tvrdě vyhrožovat svým protivníkům v již demokratické volbě. Mám tím na mysli Václava Havla, jehož spolupracovníci před první prezidentskou volbou zastrašovali Havlova protikandidáta Čestmíra Císaře až do té míry, že získal obavy o svůj život i život své manželky a musel se skrývat do té doby, než oznámil svou rezignaci prostřednictvím ČTK. Funkce zvláštního velvyslance byla pak jen ubohou náplastí, a to nejen za zničené iluze o demokracii v sametové republice... Z tehdejších poměrů zvracel i písničkář Karel Kryl, posléze také příznivec sociální demokracie. Klaka se totiž neštítila ničeho. Při další volbě prezidenta musel být protizákonně zatčen poslanec Sládek, aby byl vůbec Václav Havel znovu zvolen...

Nemám rád takové politiky, kteří se neštítí ničeho, když jde o jejich moc. "Agresivní titulek" byl asi tou nejmírnější formou vyjádření názoru politického komentátora na osobu "spravedlivého" ombudsmana. Je škoda, že ti, kteří vlastnili důkazy o jeho poklescích, neotevřeli své trezory dříve. Ale je v pořádku, že je otevřeli alespoň dnes. Nehodlám se za svůj titulek nikomu omlouvat a před nikým se za něj ospravedlňovat. Ať již zvítězí v těchto prezidentských volbách kdokoliv, z pana Motejla se mi bude zvedat žaludek už vždy. Prokurátor Urválek už totiž na prezidenta kandidovat nemůže, protože je mrtev.

Proti termínu investigativní žurnalistika se stále a i v redakci BL ohrazuji, neboť se domnívám, že je to nesmyslný termín. Neznám žádnou kauzu, jejíž zveřejnění by nebylo účelové a provázeno něčím prospěchem a něčí škodou. Na novinářích pak zůstává nelehké rozhodnutí, jestli to je také i ve veřejném zájmu či ne...

V úterý v 21 hodin vysílal "intelektuální" digitální televizní okruh BBC 4 čtyřicetiminutový dokumentární film dlouholetého reportéra BBC Charlese Wheelera o Benešových dekretech. Film striktně dodržel zásady nestrannosti: nejprve prezentoval na prostoru cca 18 minut postoj sudetoněmecké strany (do tohoto bloku byly implicitně zařazeny i názory Jiřího Peheho a Pavla Tigrida) a pak názory "české" strany (představované zejména lidmi, dodneška ztraumatizovanými nacistickým, německým útlakem). V závěru se pořad pokusil o shrnutí, analýzu a profesionální úsudek ohledně toho, co může znamenat problém vyhnání Němců z Československa a Benešových dekretů pro vstup dnešní ČR do Evropské unie. Dospěl k názoru, že nic moc. Viz níže:

Pokuste se tedy zlepšit finanční situaci Britských listů i vy, kteří jste je doposud sice četli, ale nepřispěli. Zaplatíte si tak jen to, co využíváte stále solidárně zdarma - námi veřejně poskytovanou a vámi přijímanou službu - nezávislý zdroj informací i místo pro své diskuse.

Většina ze čtenářů Britských listů nepatří mezi nemajetné, naopak. Jsou mezi vámi majitelé a ředitelé firem, poslanci, senátoři i vládní úředníci. Je slušné váš trvalý zájem o Britské listy podpořit, protože ony tu jsou pro vás a bez vaší spouúčasti nebudou. Za poslední měsíc poskytlo z průměrného denního počtu cca 5500 čtenářů (přibližně 3500 osob čte každý všední den BL na webu, cca 2000 osob dostává Britské listy emailem) finanční příspěvek na provoz BL cca 10 lidí.

Výpisy z bankovního konta Občanského sdružení Britské listy budeme aktualizovat v následujících několika dnech, jakmile to bude časově a technicky možné.

Trestní oznámení, které jsme podali na bývalého jednatele OSBL, Tomáše Pecinu, pro podezření ze zpronevěry, prošetřuje stále kriminální služba Policie ČR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558). Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.