Předesílám, že nemám právnické vzdělání a se soudnictvím jsem zatím přišel do styku jen jednou, a to jako svědek. Ve svém příspěvku proto nebudu hodnotit nebo posuzovat adekvátnost citovaných paragrafů, protože ji prostě nejsem schopen posoudit a navíc se domnívám, že v kauze morálního obvinění Otakara Motejla v článku pana Kotrby hrají ve skutečnosti konkrétní paragrafy a konkrétní osoby jen vedlejší úlohu. Dále uvádím, že jsem nečetl (a zatím ani číst nehodlám) odkazované články pánů Uhla a Grosse či Mitrofanova z důvodů, které uvedu později.

Jsem si vědom toho, že moje poznámka o tom, že konkrétní osoby jsou v této kauze vedlejší, může být diskutabilní. Chci však v tuto chvíli vycházet ze zásady, že právo musí platit pro všechny stejně, ať už se jedná o politické vězně nebo o zloděje. Domnívám se, že podstata právního státu spočívá spíše ve schopnosti vynutit, tj. uplatnit zákonem vymezené právo efektivně a rovným způsobem vůči všem, než ve schopnosti pružně si výklad práva přizpůsobovat podle momentální situace. Diskuse o tom, jak dobře je tato zásada uplatňována v té které části světa a jakou roli přitom hrají další okolnosti (moc, peníze, média a veřejné mínění apod.) stejně tak jako např. diskuse o rozdílech práva našeho a anglosaského jsou důležité, ale nejsou cílem mého příspěvku.

Rekapitulace událostí

Z informací z článku a z připojených dokumentů jsem si zrekonstruoval následující sled událostí:

Důvody, které vedly k podání stížnosti v roce 1969 jsou v dokumentech podpořeny citací paragrafů. Jsou-li to důvody závažné či malicherné, to nevím a proto je nehodnotím.

Co tvrdí Štěpán Kotrba

Z uvedených skutečností Štěpán Kotrba vyvozuje, že

1) Otakar Motejl a senát Nejvyššího soudu dali v této kauze přednost právnímu formalismu před spravedlností

2) Otakar Motejl byl členem zvláštního senátu zřízeného Federálním shromážděním pro rehabilitace nespravedlivě odsouzených

3) Otakar Motejl se jako člen tohoto "zvláštního" senátu nestaral o rehabilitace, ale o jejich zrušení, alespoň v tomto případě

4) Rehabilitace byla v tomto případě vynesena Krajským soudem a potvrzena Nejvyšším soudem, než byla následně senátem Nejvyššího soudu zrušena

5) Rozsudek Otakara Motejla byl neodvolatelný a konečný

6) Kvůli rozsudku Otakara Motejla se František Klaban dočkal rehabilitace až po roce 1989 in memoriam

7) Otakar Motejl své názory z roku 1970 arogantně obhajoval ještě v roce 1994, kdy byl předsedou Nejvyššího soudu

Než podrobím jednotlivá Kotrbova tvrzení zdrcující kritice zničující silou pádných argumentů a dokážu tak, že Štěpán Kotrba je plytký břídil, musím okomentovat jednu věc. Očekával bych, že Štěpán Kotrba s pomocí nějakého erudovaného právníka ukáže, že stížnost předsedy Nejvyššího soudu byla malicherná a neopodstatněná a že ji měl Motejl zamítnout jako irelevantní (nebo jak to právníci říkají). To by měla - podle mého soudu - být fundamentální část celého odhalení o Motejlově případném morálním pádu. Místo toho Kotrba uvádí argumenty: nechceme vás unavovat právním rozborem, nechceme vás unavovat planým žvaněním. Dobře, v tom případě si dělám názor z dostupných zdrojů a v dostupném čase sám, je to podle mne jasné a žádný další komentář Uhlův či Gross-Mitrofanovův zatím nepotřebuji.

Tak jak je to s těmi tvrzeními

1) Otakar Motejl a senát Nejvyššího soudu dali v této kauze přednost právnímu formalismu před spravedlností

To měl dokázat Štěpán Kotrba, ale dobrovolně se toho zřekl, aby čtenáře neunavoval. Mně, jako právnímu laikovi, z toho vychází, že "Motejlův senát" rohodoval o tom, o čem měl rozhodovat, tj. o tom, zda byl nebo nebyl porušen zákon. Nejvyšší soud tedy nerozhodoval o vině či nevině odsouzených, ale o tom, zda Krajský soud postupoval v souladu se zákonem. Zákon buď byl porušen, nebo nebyl porušen. Senát mohl konstatovat, že zákon byl nebo nebyl porušen. Celkem mohou nastat čtyři možnosti vzájemných kombinací těchto alternativ. Diskuse měla být o tom, zda právní důvody pro stížnost byly malicherné (toho se ale Kotrba vzdal), nebo o tom, zda měl senát v případě zjištění, že došlo k porušení zákona, vyhlásit, že všechno bylo v pořádku. Tj., zda účel světí prostředky a zda soudce může porušovat zákon "pro dobrou věc". Podobné diskuse se vedou například o tom, zda smí soudce jako důkaz brát policií nelegálně pořízený záznam telefonního rozhovoru, který dokazuje vinu obžalovaného.

2) Otakar Motejl byl členem zvláštního senátu zřízeného Federálním shromážděním pro rehabilitace nespravedlivě odsouzených

Není pravda. Zvláštní senát byl zřízen u Krajského soudu, který vynesl rozsudek o rehabilitaci. O zvláštním senátu Nejvyššího soudu není nikde řeč.

3) Otakar Motejl se jako člen tohoto "zvláštního" senátu nestaral o rehabilitace, ale o jejich zrušení, alespoň v tomto případě

Nevím, jak v ostatních, ale v tomto případě se senát Nejvyššího soudu zcela určitě neměl zabývat rehabilitacemi, ale jen rozhodnutím, zda Krajský soud jednal podle zákona. Kotrba mlží, mlží a lže jako když Rudé Právo tiskne. Způsob, jakým podává svou interpretaci této informace je hrubě manipulativní, osočuje Motejla z aktivní zlé vůle ("... zasadil se o zrušení...").

4) Rehabilitace byla v tomto případě vynesena Krajským soudem a potvrzena Nejvyšším soudem, než byla následně senátem Nejvyššího soudu zrušena

To je pravda jen napůl. O rehabilitaci rozhodl Krajský soud, Nejvyšší soud ji nepotvrzoval. K Nejvyššímu soudu byla podána stížnost na porušení zákona. Nejvyšší soud nemohl jednat o tom, že "Krajský soud to sice rozhodl špatně, ale to my u Nejvyššího soudu upravíme, jako projednáme a už to bude dobře".

5) Rozsudek Otakara Motejla byl neodvolatelný a konečný

Špatně. Kotrba manipuluje a zavádí. Proti rozsudku Motejlova senátu sice nebylo možné se odvolat, ale to bylo dobře, protože ten rozsudek nařizoval Krajskému soudu, aby o rehabilitacích znovu jednal a rozhodl, tentokrát řádně.

6) Kvůli rozsudku Otakara Motejla se František Klaban dočkal rehabilitace až po roce 1989 in memoriam

Tak to je od pana Kotrby hrubý faul a je to na červenou kartu. Navíc je to tvrzení dost průhledné. Jestli někdo může za to, že pan Klaban (a ostatní političtí vězni) nebyli rehabilitováni, není to vina pana Motejla, ale soudů, které o tom nerozhodly. Proč, to je asi jasné. Za nerehabilitaci pana Klabana a ostatních mohou komunisti - ti, kteří "znormalizovali" tuto zemi.

7) Otakar Motejl své názory z roku 1970 arogantně obhajoval ještě v roce 1994, kdy byl předsedou Nejvyššího soudu

To asi nelze rozhodnout, vnímání arogance bude dosti individuální. Mně subjektivně připadá Motejlův dopis velmi korektní a věcný. Na druhou stranu já za obskurní ukázku blbosti, vítězící nad zdravým rozumem, plnou zpupné arogantní bolševické a stalinistické vševědoucnosti, považuji Kotrbův článek. S čímž zase nemusí souhlasit někdo jiný (o podpoře Píseckých však v tomto bodě nepochybuji!).

Abych to shrnul - Motejlův senát tenkrát nerozhodl, že neměli být rehabilitováni, ale že byli rehabilitováni špatně a nařídil, aby to Krajský soud dal do pořádku, tj. aby svou práci neodfláknul. Další, kdo hrozným způsobem odfláknul svou práci, byl Štěpán Kotrba. Fakta klade nepřesně a nepozorně, jejich interpretace je zcela účelová, argumentace je arogantní, zkreslující, jednostranná a neobjektivní. Pozitivně budiž hodnoceno to, že se Štěpán Kotrba projevuje v souladu se svým image ideologického agitátora, neboť už se veřejně distancoval od principů investigativní žurnalistiky. Rovněž jeho schopnost používat přídavná jména a umění práce s větnou stavbou, zejména s nejrůznějšími typy přívlastků, budiž hodnocena kladně.