Tato prostá skutečnost je děsivější než samotné útoky - včetně 11. září. Že malá skupinka extremistů, často užívajících jen absolutně minimální technologie, dokázala vyvolat tak dramatické změny paradigmatu, které drasticky transformovaly svět, v němž žijeme. Ale proč to učinili? Odpověď na tuto otázku je více překvapující, než si politikové dosud dokázali uvědomit.

Odstraníme-li jazyk apokalytické "války" - veškerý ten hovor o Satanovi, o Božích nepřátelích a o křižácké výpravě - zůstane tvrdá politická agenda, o níž není a nebude možnost vyjednávat. Cílem je odstranit americký a západní vliv na velké části světa (anebo tento vliv tam neutralizovat) - a to včetně oblastí, které nejsou výlučně islámské.

Jde o napětí, které částečně předvídal Benjamin Barber v roce 1992 svou esejí "Džihád kontra McSvět", v níž předpověděl, že největší hrozbou demokracii se stane střetnutí mezi homogenizující se americkou kulturou - kterou paradoxně naprosto nezajímá, co se stane s těmi částmi světa, které ovládne - a novým druhem antipolitické kmenové politiky, která, jak Barber předpovídal, "povede k rozkladu zdvořilosti jménem totožnosti; dojde k rozkladu slušnosti jménem komunity".

Barber se domníval, že rozklad civilizovaného chování bude vyvolán kmenovými válkami na Balkáně, hlavní útok na McSvět však nyní pochází od extremistické verze radikálního islámu, který bojuje se Západem a se vším, co to představuje. A dosud teroristé vítězí.

Zjevný je ekonomický dopad teroristických útoků. Ochromil turistický průmysl, specializující se na cesty do vzdálených, exotických zemí, téměř přivedl letecký průmysl na kolena a skoro úplně zlikvidoval americkou turistiku mimo USA.

Těžko dosud určit, do jaké míry bylo úspěšné úsilí al Qaedy omezit vliv Západu v určitých rozsáhlých částech světa. Spojené státy a další země však už uzavřely svá vyslanectví v zranitelných částech světa, z těchto oblastí odcházejí i podnikatelé.

A tento ústup je právě nebezpečný, když se vzdáme intelektuálního a psychologického vlivu v nejvíce ohrožených oblastech. Neboť skutečná válka s al Qaedou se nevede zbraněmi, je to válka myšlenek.

A právě ve válce idejí Západ v této "válce proti terorismu" selhává. Jak na to poukázal James Thomson, prezident výzkumné organizace Rand Corporation, ani rok po 11. září nemají Spojené státy a jejich spojenci ani tušení, proč je svatá válka proti USA tak atraktivní pro mnoho mladých islámských mužů, ani o etiologii, tj. o původu a příčinách nenávisti vůči Americe.

Západ také vůbec nechápe, čím je mezinárodní svatá válka vedená proti němu tak sofistikovaná. Jde o to, že myšlenka mezinárodního terorismu a la al Qaeda byla nyní učiněna atraktivní a rozšířena po celém světě. Bush a Blair nechápou, že klíčem k problému není fyzická realita organizace al Qaeda, ale je jím myšlenka organizace jako al Qaeda, která nyní hluboce zakořenila v zemích od Afghánistánu až po jihovýchodní Asii a Afriku.

Ohniskem této myšlenky je opoziční diskurs, který vyhání Západ a zejména Ameriku z oblasti, kterou Osama bin Laden charakterizoval jako "širší islámský národ".

Al Qaeda je dynamický dialog mezi radikály, sdílejícími společné smýšlení, který probíhá prostřednictvím mešit, radikálních publikací a internetu. Není zapotřebí konkrétních rozhodnutí ke konkrétním teroristickým útokům, neboť jednotlivé skupiny vědí velmi dobře, co kdy samy podniknout a umějí se přizpůsobit novým bezpečnostním opatřením a novým cílům.

A před nynějším útokem v Mombase stoupenci mezinárodní svaté války proti Západu pochopili, že nyní nastala ta pravá chvíle válku proti terorismu zpolarizovat. Právě ve chvíli, kdy se Bushovi podařilo získat od arabských zemí neochotný souhlas s útokem na Irák zatáhli stoupenci mezinárodní svaté války proti Západu do "války proti terorismu" Izrael. Svou bojechtivou hrozbou pomstít se pachatelům útoku v Mombase ohrozil izraelský premiér Šaron jemný konsensus mezi Amerikou a jejími spojenci ohledně války proti terorismu a ohledně Rady bezpečnosti OSN o Iráku.

To, že stoupenci mezinárodní svaté války proti Západu zatáhli do "války proti terorismu" Izrael, a to týden před tím, kdy Irák má vyhlásit, jaké má zbraně hromadného ničení, je opravdu děsivé. A ještě děsivější je to, že západní politikové nemají tušení, že nebojují proti teroristické organizaci, ale proti myšlence.

S každým novým zatčením dalšího teroristy si blahopřejeme, jak válku proti terorismu vyhráváme. Až do dalšího teroristického útoku. A vůbec nejsme schopni pochopit, že je nutno zabývat se idejemi, které nahrazují každého zatčeného teroristu novým rekrutem.