Před první válkou v Perském zálivu, než válka začala 9. ledna, tvrdil Pentagon, nejenže Irák nechce stáhnout svá vojska z Kuvajtu, ale i že má 265 000 vojáků, připravených zaútočit na Saúdskou Arábii. Američané tvrdili, že mají satelitní fotografie, které to dokazují. To umlčelo pochybovače a kritiky první války v Perském zálivu.

Nyní víme z odtajněných dokumentů i ze satelitních fotografií, pořízených ruským komerčním satelitem, že nebyla proti Saúdské Arábii shromážděna žádná vojska. V té době však nikdo nepožadoval důkazy.

Nikdo kromě Jean Hellerové, novinářky, nominované pětkrát na Pullitzerovu cenu, z listu St. Petersbug Times na Floridě, která přesvědčila své šéfy, aby si od ruského komerčního satelitu Sojuz Karta zakoupili dvě fotografie za 1600 dolarů za každou. A na nich žádná irácká vojska nebyla, ač na nich bylo vidět i letadla na letišti v Rijádu.

I nyní se už americká propaganda rozjíždí. Jejím cílem je Hans Blix, hlavní zbrojní inspektor. Na Saddáma je tento člověk příliš měkky, řekl britskému rozhlasu minulý týden bývalý šéf CIA James Wolsey. Jeho práce má jen "omezenou hodnotu".

Jiným důvodem, proč šel svět v roce 1991 do války proti Iráku, byl další klasický příklad propagandy: mrtvá nemluvňata. Dcera kuvajtského velvyslance ve Washingtonu, Nijirah-al-Sabah, se slzami v očích popisovala, jak byl v nemocnici v Kuwait City prý svědkem toho, jak iráčtí vojáci odváželi inkubátory do Iráku a vyhazovali z nich kuvajtská nemluvňata "na studenou podlahu, kde zemřela".

K tomu ovšem nikdy nedošlo. Amnesty International přiznala, že byla touto zprávou podvedena. George Bush se několikrát o mrtvých nemluvňatech z inkubátorů zmínil ve svých projevech. Pravda vyšla najevo až dávno po válce.

Nyní bude nutno bedlivě sledovat, jaké propagandy bude využíváno ve snaze vytvořit konsensus k válce. Je pravděpodobné, že Saddám Husajn má alespoň nějaké chemické či biologické zbraně. Ve válce, v níž velmi pravděpodobně Saddám Husajn nepřežije (šíří se dohady, že má rakovinu), nemá irácký diktátor co ztratit. Blíží-li se jeho pád, proč nezaútočit na Izrael? A jak budou Spojené státy, Británie či Izrael reagovat, stanou-li se jejich vojska či města terčem chemického či biologického útoku?

V roce 1995 informoval washingtonský časopis Defense News o výsledku tehdy vysoce utajovaných válečných simulací Global 95 Wargame. V rámci této simulace zaútočil Irák na americká vojska v regionu biologickými zbraněmi. Washington reagoval odpálením jaderné bomby nad Bagdádem. Hlavním závěrem experimentu Global 95 bylo, že válka nesmírně rychle eskalovala.

Ironií je, že válka proti Iráku nepovede k ukončení terorismu, naopak povede k jeho zvýšení. V roce 1998 strávila Maggie O'Kanová odpoledne s Abu Ziadem, postarším účetním v Bagdádu. Vzpomínal na to, jak ve dvě hodiny ráno 13. pnora 1991 zasáhly dvě bomby kryt Amiriya nedaleko jeho domu. První bomba prorazila střechu a nádrž ústředního topení, takže hektolitry horké vody zalily ženy a děti, skrývající se uvnitř. Druhá bomba, o patnáct vteřin později, explodovala s takovou silou, že nemohl nikdy identifikovat pozůstatky své manželky a čtyř ze svých pěti dětí, Zeny, 14, Fuada, 12, Leny, 7 a Sadaada, 6. Vzpomíná si, jak stál ráno před zasaženým krytem a viděl, že nohy mrtvých žen a dětí byly spáleny žhavými péry z matrací, přes něž se snažili z úkrytu utéci, než explodovala druhá bomba.

Oběti druhé války v Perském zálivu budou svědči v televizi al-Jazeera, budou vyprávět o svých otřesných zážitcích generaci rebelujících a nemajeetných mladých muslimských mužů z Palestiny, Indonésie, z Blízkého východu a z Afriky.

Nejsem žádná naivní pacifistka, píše britská reportérka. Podporovala jsem intervenci v Bosně, válku v Kosovu a vojenský zásah na Východním Timoru. Bagdád je město, kde vládne hrůza v každé domácnosti. Iráčané se doslova neodvažují vyslovit Saddámovo jméno. Avšak nyní je Saddám zahnán do slepé uličky, je nebezpečný, možná umírá. Vyprovokovat ho k násilné akci je zločinně neodpovědné a udělat to jen proto, aby byl americký prezident podruhé zvolen do úřadu, je neodpustitelné.

John Fitzgerald Kennedy vysvětlil svému bratru večer, kdy vrcholila kubánská krize, že se musí postavit Sovětům:"Musím to udělat, Bobby," řekl. "Jinak přijdu o prezidentský úřad." Chruščov ale měl možnost ustoupit. Nařídil svým lodím, aby se vrátily. Co by se bývalo stalo, kdyby ani on neměl žádnou možnost manévrování?

Autorka je editorkou GuardianFilms. Tento týden jí byla udělena cena Evropský novinář roku za první dokumentární film této organizace, jménem "Looking for Karadžič" (Hledání Karadžiče)