Proč má Česká republika tak obrovské problémy s televizí veřejné služby? Jiří Balvín se ve středu 27.11. stal už čtvrtým generálním ředitelem České televize za poslední čtyři roky, který byl buď odvolán, anebo jiným způsobem donucen odejít ze své funkce. Oficiální důvody jeho odvolání byly v podstatě tytéž jako důvody, které na podzim roku 2000 vedly Janu Dědečkovou k tomu, že protlačila v tehdejší Radě ČT odvolání tehdejšího ředitele Dušana Chmelíčka. Nyní byl Balvín odvolán pro "neplnění projektu, netransparentnost řízení a ekonomického stavu ČT, opakované předkládání nekvalitních a neúplných materiálů Radě ČT, pozdní předložení rozpočtu ČT na rok 2003 a závěrečného účtu ČT za rok 2001." Dědečková nechala odvolat v roce 2000 Chmelíčka taky za neplnění projektu, za netransparentnost řízení a ekonomického stavu ČT a za opakované předkládání nekvalitních a neúplných materiálů Radě ČT... Že by situace v České televizi zůstávala pořád stejná? Anebo jsou to všechno jen politické záminky?

Jeden pracovník České televize nedávno Britským listům sdělil, že tato instituce, stále, třináct let po pádu komunismu, funguje na dvou základních principech:

1. Zvykové právo: všechno se dělá tak, jak "se to tady dělalo vždycky" a
2. Kamarádšoft: rozhoduje se podle toho, kdo koho zná.

Pokud má tento interní pozorovatel pravdu, z tohoto hlediska se tedy zrovna příliš mnoho v České televizi nezměnilo a do budoucna ani nezmění.

Jiří Balvín nahradil ve funkci generálního ředitele České televize po vánoční rebelii v roce 2000 "cizáka" a "emigranta" Jiřího Hodače, novináře možná komisního a nekomunikativního, nicméně s jedenáctiletou praxí z (relativně) neúplatné britské veřejnoprávní společnosti BBC. Balvín byl kompromisním kandidátem, kterého tehdy zaměstnanci televize víceméně přijali.

I on však věděl, že se v zimě 2000 podařilo dočasně úspěšným vzbouřením tzv. "televizním rebelům" veřejnoprávní stanici zcela konzervovat, určitě v oblasti zpravodajství a publicistiky na zaujaté a nepříliš profesionální úrovni. To se například projevilo nesmírně výrazně v září roku 2000 během zasedání MMF a Světové banky v Praze, kdy Česká televize nebyla nezaujatá, pochlebovala mocným zahraničním špičkám; během války proti Afghánistánu na podzim 2001 zpravodajství ČT v podstatě zcela nekriticky kopírovalo propagandu Pentagonu a bez vady nebylo zpravodajství ČT ani během právě minulého summitu NATO.

Přestože tedy Balvín naoko uzavřel s rebely příměří, ve skutečnosti začal proti nim užívat salámové taktiky: některých z nejvýraznějších televizních rebelů se Balvínovi podařilo zbavit - už v ČT nepracují.

Jenže, protistrana nespala též. Podařilo jí se po fraškovitém neúspěchu "revoluční" Čtyřkoalice zformovat protibalvínovskou opozici na pevnějších základech - na protizemanovském křídlu ČSSD. Balvínovy "reformy" navíc dosud nevedly k výraznému zlepšení kvality České televize, spíše naopak. Televize na tom není příliš dobře ani po programové stránce, ani z ekonomického hlediska. V Británii je bez diskuse, že se televizní koncesionářský poplatek za BBC zvyšuje podle dlouhodobě dané, parlamentem určené indexační formule, závislé na inflaci. V ČR se parlament nikdy neodvážil něco takového zavést, takže se množství vybíraných poplatků pro veřejný rozhlas a televizi v důsledku inflace neustále snižuje. Poslanci jsou si vědomi, že utahováním a pootevíráním finančního kohoutku regulují ty nejvýraznější excesy v jinak neovladatelném molochu.

Na nedávném "mediálním" sezení v Českém Krumlově definoval Vladimír Železný "veřejnoprávnost" jako to, co jsou lidé ještě ochotni platit ze své kapsy, není li jim to dáno prostřednictvím médií komerčních. Možná, že čeští občané řádně platit veřejnoprávní televizi prostě ochotni nejsou, ani nejsou schopni "dohlédnout" na parlament, aby vytvořil takový televizní zákon, aby s veřejnoprávní televizí nedocházelo k politickým čachrům. Možná, že občané televizi veřejné služby ani nechtějí. .

Dosud je velmi obtížné analyzovat opravdové důvody k Balvínově odvolání. Jistě, když se ho nedávno nepodařilo odvolat, odboráři v ČT publikovali protestní dopis proti jeho tehdejšímu neodvolání. Z toho by se dalo usuzovat, že trockistická permanentní revoluce v ČT pokračuje a Balvín se odborářům už znechutil - jistě jejich oblibě nepomohl "zlatý padák" pro brněnského ředitele Drahoše. Kromě toho se o Balvínovo odvolání silně zasazovali sociální demokraté Zaorálek, Buzková a ministr Dostál, který nyná prý připravuje nový zákon o České televizi, aby "Rada ČT nemohla být ovlivnitelná politickými stranami." Budu tomu věřit, až to uvidím. Že by to české politické strany dovolily?

Co dál? Podle některých interpretů by se prý do České televize mohl vrátit někdejší ředitel Ivo Mathé. Je pravda, jak píše Štěpán Kotrba, že někteří zaměstnanci České televize na něho čekají "jak na mesiáše" - vždyť Mathé má také v České televizi z dob, kdy tam řediteloval, stále ještě velmi intenzivní kamarádské styky, které živě udržuje. Jiní pracovníci ČT však v roce 1998 přivítali Mathého odchod s ulehčením.

Je nutno přiznat, že historie ředitelování České televizi byla od Mathého odchodu víceméně historií značně panoptikální. Jenže je přijatelný návrat k Ivo Mathému? Není přece možno vstoupit dvakrát do téže řeky. Jak nám ve středu v noci řekl jeden pracovník ČT: "Mathé byl velmi dobrý na proměnění socialistické televize v postsocialistickou. Možná, že by mohl přijít teď opět proměnit socialistickou televizi v postsocialistickou."

Byl to vtip. Anebo ne?

Dvakrát skutečně není možno vstoupit do téže řeky. Vím, že se panu Mathému v České televizi velmi líbilo, ale dnes už je přece jen - doufejme - trochu jiná doba, než byla v ČR monolitní devadesátá léta.

---

(Tento sloupek se vysílal v sobotu 30. 11. v pořadu Názory a argumenty rozhlasové stanice Český rozhlas 6 jako pravidelný komentář Jana Čulíka.)