Zastáváme názor, že předpoklad, že tyto země jsou bezpečné, je z hlediska lidských práv nepřijatelný, a upozorňujeme na to obě komory britského parlamentu."

Návrh britského ministra vnitra Davida Blunketta zavést seznam tzv. "bezpečných zemí" (včetně České republiky), jejichž občané by neměli oprávnění žádat v Británii o azyl, charakterizoval všestranický výbor Dolní a Horní sněmovny jako "nepřijatelné ohrožení lidských práv". (Podrobnosti v angličtině viz např. zde.)

Jen namátkou jmenujme odpovědné, leč marné snahy škol v Radlické ulici na Praze 5, v Londýnské ulici na Praze 2, neziskové organizace a dětská zařízení u známé a nebezpečné křižovatky Brusnice, Jelení na Praze 1, Bělohorskou ulici před Anglo - německým obchodním gymnáziem na Praze 6 (sražena automobilem a zabita profesorka ústavu), Poláčkovu ulici na Praze 4 (smrtelný úraz školáka) a nakonec iniciativu maminky nevidomé dívky, která usilovala o instalaci zvukové signalizace na Pohořelci na cestě do školy pro nevidomé (na niž mimochodem vyčlenil magistrát prostředky již před dvěma roky). Dívka mezitím školu absolvovala odkázána na doprovod rodičů.

(Z dopisu Pražských matek primátoru Igoru Němcovi)

Občanské sdružení Pražské matky se obrátilo otevřenými dopisy na všechny kandidáty pro post pražského primátora se základními otázkami na dopravní priority.

Sdružení se od počátku devadesátých let zabývá dopady dopravy na životní prostředí a život rodin s dětmi v Praze. Jeden z nejpalčivějších každodenních problémů - Bezpečné cesty dětí do školy - podle zkušeností Pražských matek ovlivňují zejména politická rozhodnutí na úrovni města. Je proto klíčovou otázkou získat podporu primátora i zastupitelů, kteří o dopravních prioritách a výdajích na bezpečnost silničního provozu rozhodují.

V situaci, kdy město vynakládá miliardové položky na výstavbu komunikací pro automobilisty, považují Pražské matky argument nedostatku několika tisíc či miliónů korun pro bezpečí dětí za nemorální. Častá praxe, kdy oprávněné požadavky škol nebo iniciativních občanů na bezpečné cesty do školy se dočkají naplnění až po nehodě dítěte, je pro slušnou společnost neobhajitelná.

Jarmila Johnová

Pražské matky

Přílohy:

1) Dopis kandidátům na post primátora hl. m. Prahy

2) Dopis primátorovi hl. m. Prahy Igoru Němcovi

V těchto zprávách však většinou chybělo, že někdejší stranický kolega Němcové Jaroslav Věncek, tentokrát s podporou MoDS, usiluje také o jedno z jedenačtyřiceti křesel v novém karvinském zastupitelstvu. Podle Věncka se Němcová tím, že bezplatně nabízí občanům právní poradnu, dopouští porušování cizích práv. Němcová se brání, že bezplatné porady poskytuje již šest let, a za celou záležitostí vidí předvolební boj.

22. října nebyl přes státní hranice ČR vpuštěn slovenský student JŠ, který měl nastoupit ke studiu v Praze. Navzdory tomuto zjevnému a naprosto nepolitickému důvodu mu policie sdělila, že je v České republice až do 31. 11. 2002 nežádoucí. Dostal se do ČR až napodruhé, poté, co se musel vrátit do Bratislavy a až po značných urgencích.

Pokládáme tento případ za akt státní zvůle a za jasnou ukázku toho, že policie se rozhodla do České republiky plošně nevpouštět odpůrce NATO.

Ve jménu klidu pro zasedání několika špiček jednoho vojenského bloku se tak hodlá dopouštět porušování svobody pohybu a práva na vyjádření politického názoru. Pokládáme to za názornou ukázku toho, k čemu nám tato tolik halasně opěvovaná práva reálně jsou, pokud se v praxi střetnou se zájmy mocných.

14. září tohoto roku to byli čeští členové Československé anarchistické federace zadržení na slovenské hranici, nyní to je slovenský student se sympatiemi k anarchismu.

Jasně se zde ukazuje, jak mají hranice odcizovat lidi, mezi nimiž donedávna ani nevedly, právě tak jako to, že slouží mocenským elitám k šikanám opozice. Chtějí nás uzavřít do jednotlivých národních států, znemožnit naší mezinárodní solidaritu a vzájemnou pomoc, a učinit z mezinárodních protestů cosi nelegitimního.

My se toho nezalekneme. Máme toho mnohem více společného s našimi slovenskými kolegy než s pohraničníky, kteří je zastavují nebo s policejními veliteli a ministry vnitra, kteří jim to nařizují. A rovněž máme mnohem více společného se všemi oponenty NATO a celého kapitalistického systému, byť jsou třeba z Argentiny, než s představiteli tohoto systému, kteří se zde v listopadu setkají. Jestliže si čeští politici pozvali do Prahy mezinárodní militaristickou organizaci, nemohou se divit mezinárodní antimilitaristické odezvě. - Toto je tisková zpráva Československé anarchistické federace.

(Milan Kundera, Člověk, zahrada širá. Praha, Československý spisovatel, 1953)

Autor loga "třešniček" pro KSČM měl zvláštní smysl pro humor a nostalgii "zavátého světa". Kritici se třešničkám smějí, jenomže on přenesl do současné komunistické strany cosi z oné naivní bezstarostnosti, kterou byla na obrazech zdobena ouška mladých svazaček. Díla socialistického realismu byla ve znamení patosu soudružství, lásky a štěstí," napsal ve svém článku Jan Paul.

Je možné, že situace na výtvarné scéně byla v Československu v padesátých letech o hodně jiná než v literatuře, ale řekl bych, že je to nepravděpodobné. A v literatuře v žádném případě nevládla "naivní bezstarostnost". Spíš strach a úzkost.

Vysoce idealizované obrazy mladých lidí či "lidumilných" diktátorů, "otců národa", vždycky symbolizovaly útlak, násilí a krveprolévání, ať pocházely ze Stalinova Ruska či z Hitlerova Německa, anebo ať dnes pocházejí ze Saddámova Iráku či ze Severní Koreje.

Pozoruhodně složité jsou i na první pohled "naivní" stalinské verše, které v první polovině padesátých let publikoval v Československu Milan Kundera. Jejich textová analýza v našem glasgowském semináři, prováděná v minulých dnech, ukázala, že zřejmě mají tak komplexní pozadí a motivaci, že už zpětně asi nebude nikdy možná řádně určit, jak to všechno bylo. (Právě proto se promlčují po mnoha letech zločiny: nikoliv proto, že by přestávaly být zločiny, ale proto, že po desítkách let od činu už nelze spolehlivě určit motivaci.)

Komparatistika je zajímavá: to se týká nejen srovnávání kultur a politických postojů v různých zemích v současnosti, ale i v minulosti. Na semináři ze staročeské literatury v Glasgow přišel latiník Jakub Žytek při referátu o Kosmově Kronice české se zajímavou informací.

Chronica Boemorum děkana pražské kapituly Kosmy (1045 - 1125) je v originále v latině a obsahuje velké množství literární inspirace - i doslovných citátů, v hexametrech - z nejrůznějších latinských a starořeckých klasiků. Zároveň je tato kronika nesmírně energicky napsaná - Kosmas měl cit pro živé příběhy (dnes by se dodalo - někdy až s mírným bulvárním podtextem), a vypráví je neobyčejně zábavně a dvorně. (Přečtěte si sami, jaký drastický krok podnikl, když se mu po smrti manželky zachtělo sexu.)

Na první pohled se zdá, že příběhy z českého dávnověku, pro něž je Kosmova kronika primárním a jediným zdrojem (od Kosmy se dostaly tyto historky do všech dalších kronik, včetně Jiráskových Starých pověstí českých) jsou autenticky české - a tvoří tak účinný kontrast, protiklad k častým citacím ze starověkých autorů.

Jenže co když tomu tak není? Kosmova historie o dívčí válce je zcela zjevně nepůvodní - to je převzatý motiv o Amazonkách. Ale co když tomu tak je i u jiných - či ostatních - starobylých "českých" příběhů? Jakub Žytek seminář ohromil informací, že české jméno Přemysl (jméno manžela kněžny Libuše) je doslovným překladem starořeckého Prométheus...Podrobněji se o tom dočtete u Dušana Třeštíka, poznamenává Jan Měchura: (JČ)

Vzhledem k tomu,že se v BL články o různých událostech a postavách z raných českých dějin (sv. Václav, Cyril a Metoděj, apod.) objevují častěji, chtěl bych upozornit na dílo českého historika a po mém soudu velmi originálního myslitele Dušana Třeštíka. Kosmovým dílem se tento autor zabývá ve své knize "Kosmova kronika česká", Praha 1967. Pokud máte skutečný zájem se o této době něco dozvědět, další knihy tohoto autora jsou: "Počátky Přemyslovců", Praha, LN 1997 a "Velká Morava", Praha, LN 2000. Pokud nemáte čas luštit tyto poměrně obsáhlé knihy, doporučuji Vám k nahlédnutí alespoň Třeštíkovu knížečku esejů "Mysliti dějiny", Praha, Paseka 1999, či Třeštíkovu webovskou stránku http://www.sendme.cz/trestik/main.htm.

"Poznej sama sebe," radil řecký mudrc. Ale to je samozřejmě nesmysl. Skutečně štastní lidé žijí podle pravidla "Myslete si o sobě co nejvíc." Vychovávají je milující rodiče, kteří je zahrnují chválou. Kráčejí rozhodným krokem životem se sebedůvěrou, založenou na neuvěřitelně přehnaném hodnocení svých vlastních schopností. A usazují se ve stáří v příjemné, teplé záři osobního uspokojení. Každý z těchto lidí je samotným Bohem sebeuspokojení, žije na svém soukromém Olympu.

Zdemokratizovali jsme v Americe elitářství. Teď má každý právo být snob, argumentoval David Brooks v měsíčníku Atlantic.

Dovolim si cterarum BL nabidnout uplne jiny pohled:

V knihkupectví "U knihomola" se bude dne 29. října v 18 hodin promítat film Josefa Císařovského "Po stopách wapyrismu", informuje Jan Gogola.

Scenárista a režisér filmu "Po stopách wampyrismu" Josef Císařovský vytvořil na základě iniciačního setkání s nakladatelem Vladislavem Zadrobílkem, který je také jedním z aktérů filmu, mystický cestopis, který nás zavádí do krajiny mezi životem a smrtí, aby zde zjistil, že život a smrt jedno jsou... Film "Po stopách wampyrismu" totiž pojímá wampyry jako bytosti, v jejichž podobě pokračuje lidská existence, která se prostřednictvím wampyrů projevuje podle našich životních činů - zlý člověk se stává zlým wampyrem. Jedná se tedy mimo jiné o polemiku s křesťanským pojetím ráje a pekla, protože podle teorie wampyrsimu každý z nás i po smrti ponese důsledky svého jednání a to zde na zemi: každým svým činem tedy umocňujeme naše nezrušitelné pouto s pozemským životem. "Průvodcem" putování je mystik, spisovatel a výtvarník Josef Váchal, jehož kniha "Teorie wampyrismu" je jakousi mapou filmu. Ocitáme se tak na Slovensku, kam se Váchal ve 30. letech minulého století vydal, aby se na vlastní kůži přesvědčil o existenci wampyrů, jejichž pobyt v této krajině popsal asi 200 let před Váchalem francouzský exegeta Calmet. Duchu filmu odpovídá i forma koláže, v jejímž rámci dochází k převtělování animovaných, hraných a dokumentárních postupů.

V pátek 1. listopadu 2002 bude mít Jan Čulík na Edinburgh University přednášku (s ukázkami) o některých nejnovějších českých filmech, nazvanou "Czech Film: A Regeneration". Koná se od 18.15 do 21 hodin na University of Edinburgh, Appleton Tower, Theatre 2, Crichton Street, Edinburgh.

Ministr pro místní rozvoj
Mgr. Pavel Němec
Staroměstské nám. 6
110 15 Praha 1

Věc: Žádost o oficiální stanovisko

Dne 12.září jste v rozpravě k návrhu novely stavebního zákona (tisk č. 39) v Poslanecké sněmovně při obhajování a zdůvodňování vyloučení reprezentantů veřejnosti z určitého okruhu řízení podle stavebního zákona řekl, že podání případných námitek těchto sdružení vede k povinnému přerušení řízení a věc musí být odevzdána k rozhodnutí soudu (odkazujeme na stenografický záznam z jednání*). Tímto jste obhajoval své tvrzení, že občanská sdružení mohou řízení zdržovat.

Toto nepravdivé tvrzení nemá v žádném ustanovení žádného zákona oporu; to, že námitky ve správním řízení tento účinek v žádném případě nemají, patří k elementárním zásadám procesu rozhodování jakéhokoli úřadu - mezi odbornou veřejností pochopitelně notoricky známým.

Žádáme Vás proto, abyste vysvětlil, z jakého důvodu jste Sněmovně poskytl nepravdivé informace a zda a jakým způsobem hodláte toto své pochybení napravit.

Tato žádost i Vaše odpověď budou zveřejněny na stránkách Britských listů, popř. jiných periodik.

Dne 20.9.2002

Štěpán Kotrba

Britské listy

* "Na druhou stranu, pokud bychom k tomuto omezení účasti veřejnosti nepřistoupili, stavební úřad v každém případě, pokud jsou dány námitky ze strany vedlejších účastníků, musí stavební řízení přerušit a věc se dostává k soudu. Jakékoli zkrácení lhůt pro vyjádření ze strany veřejnosti nemá smysl, protože problém je až následný. Tehdy, když tito vedlejší účastníci námitky podají, na námitkách trvají, tak stavební úřad musí stavební řízení přerušit a věc rozhoduje soud."

Poznámka JČ: Do dneška, tedy do 24. října 2002 jsme nedostali od ministra Němce žádnou odpověď. Úřady mají na odpověď jeden měsíc. Voliči by měli vzít před nadcházejícími volbami v úvahu, s jakou arogancí se ministr staví k dotazům od veřejnosti. Měli by si rozmyslet, zda je rozumné volit jeho stranu.

Jak při těchto setkáních bývá zvykem, večer se vedly diskuse dál, neformálně, u vína. (Pije se na setkáních "intelektuálů" vždycky dost, jen jeden reportér týdeníku Respekt byl poněkud přiopilý k překvapení přítomných i organizátorů už hned v první den jednání, v sobotu ráno. V tentýž den večer jsme ho pak se značnými obtížemi nakládali, když v místním hostinci měl dost a usnul tam jako pařez, do auta. Bylo to dávno.)

Základem všeho je důvěra. Zdraví a harmonie vznikají v důsledku důvěry, důvěra je tmel společenské soudržnosti. Společnost, bohatá na sociální kapitál, který se měří ukazateli, jako je například síla občanských organizací, bývá zdravou společností. Společnost, bohatá na hmotný kapitál, ale chudá na sociální kapitál, je většinou nezdravá. A důvěra musí být oboustranná. Je lehčí dosáhnout důvěry mezi osobami sobě rovnými, je obtížnější dosáhnout důvěry v nerovné společnosti.

Wilkinsonovy rovnice nabízejí potěšující shodu mezi metaforickým a doslovným významem zdraví. Vyjadřují data, z nichž vyplývá, že morální zdraví a lékařské zdraví jsou navzájem provázány. Také poskytují fakta a argumentační základ pro morální kritiku neoliberalismu.

Máme za sebou nyní půlstoletí zkušenosti s masovou prosperitou ve společnosti, ale naše chápání hodnoty peněz je stále ještě založeno na nedostatku. Jakmile třeba jen malý počet lidí - musejí ale být viditelní - má zajištěn své základní potřeby, argumenty o lidské nerovnosti ztrácejí na přesvědčivosti. Je přece jedno, jestli anglický fotbalista David Beckham vydělává 100 000 liber týdně, jestliže fotbaloví diváci vydělávají 20 000 liber ročně. Kdyby se Beckhamův příjem rozdělil po stadiónu, diváci by si za něj mohli koupit každý jen několik dalších půllitrů piva - ale oni to nepotřebují, stejně jako on nepotřebuje ty peníze.

Předpokládá se, že bohatství je dobré samo o sobě, bez ohledu na to, jak je rozdělováno. Avšak z rostoucího množství dat vyplývá, že tento zdánlivě normální předpoklad je možná nemoudrý. Zdá se, že nerovnost - nejen rozdíl mezi komfortem a nedostatkem, ale už jen nerovnost sama o sobě - hlubokým a systematickým způsobem škodí zdraví. Jak konstatuje Richard G. Wilkinson, jeden z hlavních interpretů výzkumu nerovnosti docela otevřeně: "Nerovnost zabíjí", napsal Michael Kohn v časopise Human Nature Review; jeho argumentaci shrnujeme:

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.