Zastavam nazor, ze k pravemu a jedinemu autentickemu pocitu stesti tyto veci clovek nejen ze nepotrebuje, ale dokonce jsou rozhodujici prekazkou k tomu, aby clovek byl skutecne spokojeny a vyrovnany.

Od malicka nas ucili: "To jsi ty a to jsou zase druzi. Tvym ukolem ve svete je vydobyt si sve svetlo na slunci mezi nimi. Oni usiluji o totez, a proto ty musis byt lepsi. To predpoklada, ze na sobe budes tvrde pracovat; jeste tvrdeji nez oni. Jedine tak to dotahnes dal nez oni."

Toto vpravde pochmurne evangelium je zvlast nalehave v dnesnich liberalnich zapadnich demokraciich, ktere vyznavaji kredo individualni svobody. Oficialni nabozenstvi a vsechny mozne ideologie byly odvrzeny jako omezujici a jediny, v koho je treba verit, je svobodna lidska bytost, ktera ma mit co nejvetsi prostor ke sve seberealizaci.

Jsem hluboce presvedcen, ze prave usilovani o vyniknuti, ktere nam bylo takto vstipeno (a ktere je podporovano spolecnosti), nas omezuje obzvlast tyranskym zpusobem. Zabranuje bezprostredni radosti ze zivota.

Podivejte se treba jak se raduje male dite, kdyz vidi slunce a mraky zrcadlici se v obycejne louzi! Degraduje zazrak zivota a existence na jakousi pitomou sportovni disciplinu, ve ktere jde jen to, kdo dosplha co nejdal na pomyslnem kariernim zebricku. Navic nuti postizene investovat spoustu energie do toho, aby ve svemu publiku (napr. pred svymi detmi) udrzovali zdani, ze porad jsou tim Mistrem, do jehoz role se vcitil.

Ten, kdo pristoupi na toto pojeti existence, pak uz vubec nemuze mit cas treba na to, aby se radoval z krasy prirody ci naslouchal hudbe, apod. A nejvyssi metu jeho stesti znamena jen pocit, ze muze byt snobem shlizejicim do bezmezne stupidniho udoli.

Cituji:

A každý může být snobem, protože každý se může dívat s pohrdáním ze své hory na ony miliony ubožáků, kteří neumějí tak dobře, řekněme, krasobruslit, anebo jsou ubozí v oblasti finančních nástrojů, anebo jsou zoufale zaostalí, když jde o sociální uvědomění anebo o spásu své duše.

Vysledky jsou videt na kazdem kroku; To ze clovek povysil sam sebe na Boha, mimo ktereho uz nic neni (krome spousty hlupaku ovsem), vede k tomu, ze ordinace psychiatru zaplnuje stale vic nestastnych lidi, z nichz mnozi dobrovolne ukoncuji zivot.

Vede to take k tomu, ze z krajiny, ktera je obrazem duse, se stale vic stava smetiste (v honbe za uspesnosti neni prece cas na to abychom se tim zabyvali), vede to k tomu, ze lidska sidla pripominaji stale vic zaplivana nadrazi, kde se kazdy nekam zene a nema vubec cas aby se zamyslel nad svym zivotem, byt jen na okamzik. Vede to k dalsim neradostnym vecem.

Domnivam se, ze zakladni pricina vsech techto potizi tkvi v tom, ze jsme se v myslenkach oddelili od toho, z cehoz jsme vzesli i od sebe navzajem. Ja jsem sice ja a ty jsi ty, ale to uz vubec neznamena, ze nejsme na sobe vsichni zavisli.

Existuji jen diky bezpoctu mne neznamych lidi, kteri me zivi, kteri me sati, kteri mi postavili strechu nad hlavou.

Dokonce i ten nejvetsi snob a nafoukanec musi uznat, ze je zavisly na "idiotech" kolem sebe; kdyby jich nebylo, nemel by nad kym ohrnovat nos. I ten nejdomyslivejsi osel je zavisly na ovoci jehoz slupky s takovym pocitem dulezitosti prezvykuje.

Jsem to co vidim. Kdosi hodne davno rekl, ze svici tela je oko. Vidim-li tedy kolem sebe same pitomce, nemohu pak o sobe tvrdit, ze jim sam nejsem. Zdravne sebevedomi tkvi podle meho nazoru v tom, ze si prave tyto veci uvedomuji.