Nikdy se nevrátí, pohádka mládí, zpívá se v české písničce, autor loga "třešniček" pro KSČM měl ale zvláštní smysl pro humor a nostalgii "zavátého světa". Kritici se třešničkám smějí, jenomže on přenesl do současné komunistické strany cosi z oné naivní bezstarostnosti, kterou byla na obrazech zdobena ouška mladých svazaček. Díla socialistického realismu byla ve znamení patosu soudružství, lásky a štěstí.

Připravovaná výstava Československý socialistický realismus 1948 - 1958 proto může být očekávaným přínosem do diskursu o jedné zdánlivě uzavřené etapě českého výtvarného umění. Vedle literatury bylo výtvarné umění jedním z důležitých propagandistických nástrojů tehdejší doby a jako takové bylo podporováno. Ne vždycky. Své věděl třeba Mikuláš Medek, jehož obsáhlý průřez tvorbou vystavila galerie Rudolfinum ne náhodou právě před plánovanou výstavou.

Cílem organizátorů je snaha pojmenovat základní tendence manipulace s výtvarným projevem, které byly prováděny na základě uměle vytvářených ideologických doktrín ("Buďte nejaktivnějšími organizátory přetváření vědomí lidí v duchu socialismu." A. A. Ždanov, O umění, Praha 1949, str.18). To je ovšem téma aktuální i dnes. Výstava představí tvorbu zejména malířů, kteří působili na oficiální scéně padesátých let.

Rok 1958 je přitom vnímán jako symbolické datum, které přineslo scelení deset let politicky rozdělené umělecké obce. Po roce 1958, ale především po roce 1968, bylo zase všechno jinak. Termín "socialistický realismus" se jako anachronismus uchoval až do druhé poloviny uvolněných osmdesátých let dvacátého století, kdy už byla výtvarná scéna mnohem strukturovanější. Přitom díla socialistického realismu až na výjimky prakticky nevznikala, protože ideím socialismu už nikdo z umělců nevěřil.

Předpokladem "dobrého socialisticky realistického díla" byla totiž právě ona upřímná (naivní) víra v "nové hodnoty" ("Naše literatura je silná tím, že slouží nové věci, novému dílu - dílu socialistického budování." A. A. Ždanov, O umění, Praha 1949, str.15), jak to známe právě u Pavla Kohouta a nebo u malíře Josefa Brože. Mnozí současní kritici však paušálně považují "undergroundové" umělecké akce za jediného representanta původní umělecké tvorby sedmdesátých a osmdesátých let a tak na objektivně věrnou analýzu období do roku 1989 si budeme muset ještě počkat.

Representativní výstava Československý socialistický realismus 1948-1958, doprovázena dobovou hudbou a bohatým programovým doprovodem, např. dobových filmů, bude otevřena od 7.11. 2002 do 9. 2. 2003 v galerii Rudolfinum Praha.

"Šedý" sál č. 6:
"Naší literatuře, která stojí oběma nohama na pevné materialistické základně, nemůže být cizí romantika nového typu, romantika revoluční."