Jiří Kopal z Občanských právních hlídek k policejnímu desateru konstatoval toto: "Policie musí postupovat pouze v mezích určených Listinou základních práv a svobod a Ústavou a z nich vyplývajících zákonů. V tomto případě musí tedy dodržovat především platný policejní zákon. Policejní desatero je z právního hlediska nekompetentní. Předání pokynů veřejnosti takovýmto způsobem považujeme za nehodné státních institucí jakými jsou ministerstvo vnitra a policie v demokratickém právním státě. Policie pokračuje v právně rozporných vyjádřeních, která porušují Ústavu, Listinu základních práv a svobod i policejní zákon a tím i základy demokracie a právního státu."

Ministerstvo vnitra svým desaterem apeluje na občany, aby během zasedání NATO v Praze dodržovali "všechna její nařízení a pokyny, a to i v případě, že Vás budou omezovat! Podrobte se oficiálním pokynům bez výmuv." Občanské právní hlídky však upozorňují, že policie nemá bianco šek a nesmí jen tak nařizovat lidem, co mají dělat. Listina základních práv a svobod ČR totiž praví, že "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."

Ministerstvo vnitra také občany v desateru vyzývá, aby očekávali od policie perlustraci: "Z bezpečnostních důvodů můžete být vyzváni Policií ČR k prokázání totožnosti." Občanské právní hlídky poukazují na to, že to je protizákonné. Podle § 13 policejního zákona nelze perlustrovat občany jen tak z údajných "bezpečnostních důvodů". Policista je oprávněn požadovat prokázání totožnosti pouze u osob přistižených při jednání, které má znaky trestného činu a pak v některých dalších, přesně vyjmenovaných případech. Policie nemá podle zákona v žádném případě právo požadovat od občanů, aby jí prokázali totožnost, bez konkrétních, zákonem jasně stanovených důvodů.

Na jiném místě desatera argumentuje ministerstvo vnitra vůči občanům neprávním, psychologizujícím a arogantním způsobem: "Nezkoušejte trpělivost policistů." To je nepřípustné. Policisté totiž jsou služebníky veřejnosti, nikoliv všemocní páni nad občany.

Zvlášť pozoruhodné je doporučení ministerstva vnitra, aby se čeští občané nepouštěli s případnými zahraničními demonstranty proti NATO do diskusí. Ministerstvo vnitra v desateru píše:

"Nenechejte se vyprovokovat k nezamýšleným výměnám názorů. Nenechejte se strhnout jednostrannou argumentací a dogmatickými hesly k neplánované diskusi na ulici. Veřejná prostranství nejsou tím nejlepším místem pro věcné, rozumné diskutování - a navíc fanatické, radikální a extrémně smýšlející osoby stejně o ničem nepřesvědčíte. Nepouštějte se do rozhovoru s rozdávajícím [letáků], nevyhledávejte diskuse na veřejných prostranstvích - je to pro Vaši bezpečnost to nejlepší! "

Toto doporučení nepříjemně připomíná argumentaci někdejšího husákovského normalizačního režimu, aby se "občané socialistické vlasti" při cestách do kapitalistické ciziny "nedali vyprovokovat" podvratnými, "odlišnými" názory třeba českých emigrantů. Exilový tisk, který rozdávali v německých vlacích, směřujících do Československa čeští nadšenci žijící za komunismu v zahraničí, měl uvědomělý socialistický občan ignorovat - ten přece věděl, jaká jediná pravda je správná, a také se neměl nechat strhnout k "neodpovědným diskusím". Co ale když je skutečnost daleko složitější, než co napovídá jednotná ideologie nebo většinový, konvenční politický názor, a právě politická diskuse vede k poznání nejrůznějších jejích aspektů, které by jinak zůstaly skryty?

Občanské právní hlídky k tomuto doporučení ministerstva vnitra dodávají: "Shromažďovací právo, stejně jako svoboda projevu slouží k vyjadřování názorů, k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Obě tato základní práva jsou upravena v čl. 17 a 19 Listiny základních práv a svobod. Mnohdy se jich využívá právě na veřejném prostranství. Lidé, kteří přijdou projevit svobodu názorů na veřejné shromáždění nelze předem považovat za fanatické, radikální či extrémní. Tento bod je typickou ukázkou přehnaného vyvolávání vášní ze strany policie a ministerstva vnitra a apriorního skandalizování osob, jež z větší části demonstrují programově bez úmyslu použít násilí."

Zcela nepřijatelný je také požadavek policie, aby se občané v době zasedání NATO v Praze vyhýbali určitým místům. Citujeme z ministerského desatera: "Důležité termíny si pokud možno přesuňte na jiné datum tak, abyste nemuseli příliš jezdit po Praze. Doprava po Praze bude omezená, pravděpodobně budou větší intervaly v městské hromadné dopravě. Místa kolem kongresového centra budou hůře dostupná a prostupná."

To za komunismu mívali přednost před obyčejným občanem nejvyšší politikové, jimž musel občan ustupovat z cesty, když Prahou jezdila s houkačkami kolona aut, vezoucí Gustáva Husáka. V demokracii nemohou být občané omezováni zasedáními politiků. Občanské právní hlídky k tomu konstatují: Nesmí být porušen čl. 14 Listiny, podle nějž je občanům zaručena svoboda pohybu, ani svoboda shromažďovací, i když tyto svobody přirozeně mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku. K celkovému vyznění kontroverzního policejního desatera Občanské právní hlídky dodávají:

"Je potřeba zdůraznit, že policisté můžou postupovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Občan naproti tomu může činit cokoli, co není určeno zákonem. Tyto články Listiny a Ústavy představují základní pilíře právního státu a představují obecný princip primátu občana nad státem. Varování typu "nezkoušejte trpělivost policistů" jsou zcela mimo vnímání právního státu - policista se při svém jednání neřídí vlastní blahovůlí ohledně toho, jak se bude k občanům chovat. Naopak jednání policisty coby veřejného činitele požívajícího řady pravomocí vůči občanům je přísně omezeno zákonnými mantinely."

Je samozřejmě ve veřejném zájmu, aby zasedání NATO v Praze proběhlo úspěšně, bezpečně a bez násilných incidentů. To musí policie zajistit, avšak zároveň je její povinností umožnit občanům, aby mohli plně vykonávat svá občanská a politická práva. Mezi ně patří i právo chovat se i během zasedání NATO v Praze zcela normálně a nemuset před zasedáním NATO, před policií, demonstranty a zahraničními politiky ustupovat do soukromí svých bytů. Patří mezi ně i právo účastnit se jakékoliv politické diskuse na jakémkoliv veřejném prostranství s případnými odpůrci NATO, kteří budou v Praze pokojně demonstrovat. Policie má povinnost chránit nejen vysoké politiky, ale i řadové občany a jejich demokratická práva - včetně práva diskutovat se zahraničními aktivisty.

Desatero, doporučující občanům, jak se mají během zasedání NATO chovat, nevěstí mnoho dobrého. Je možné, že jeho právní nepoučenost a styl , vyjadřující postoj arogantní, autoritativní moci, je jen omylem, netypickou chybou, drobným nedostatkem, jehož se v důsledku chvilkové neprofesionality dopustilo ministerské oddělení pro styk s veřejností. Doufejme, že tomu tak je.

Bohužel však existuje podezření, že tomu tak není a že v Policii ČR a na ministerstvu vnitra přežívá dodnes - navzdory všem pokusům o reformu - daleko silněji mentalita normalizačních, autoritativních sedmdesátých a osmdesátých let, než si jsme mnohdy ochotni přiznat.