17. 12. 2010 / Pavel Pečínka
Policejní razie na nenápadné domky, v jejichž útrobách hrčí šicí stroje a skladuje se padělané zboží, tvoří záporný pól českovietnamského soužití. Extrémní pracovitost, odříkání, vynikající organizovanost a vzájemné vazby, k tomu jistá uzavřenost rodin a komunit z jihovýchodní Asie, to může přinášet různé důsledky. Kladné v tom, že na některých středních školách už vyrůstá a české žáky hravě trumfne vietnamská elita, která už prožije lepší život než jejich rodiče, umounění od vazelíny v 70. a 80. letech v českých fabrikách. Jenže... vídáme kromě česky mluvících Vietnamců ve skupinách svých spolužáků někde třeba smíšené skupiny Čechů a Vietnamců, jak jdou po práci do hospody, na kulečník nebo fotbal? Zde uzavřenost starší generace, jazyková i kulturní, ještě doznívá. To ovšem pořád hovoříme o vzdělané, v Česku dobře etablované vrstvě.
Dobře uchycená pašerácká síť vadí víc státním orgánům než českým zákazníkům. Ti sice občas nadávají na rozpadající se šmejd, ale na druhou stranu oceňují (nejen v době krize) nízkou cenu a snadnou dostupnost zboží. Vrstva kšeftařů se izoluje víc, o to hůř se ji daří policii odhalovat.
Nejohroženější část pak tvoří češtinu nezvládající vietnamští rolníci, nalákaní sem do montoven na údajně výhodnou práci, o níž zase rychle přišli. Pokud se o jejich osud český stát nebude zajímat, bude to za čas hasit policie. Ovšem za cenu mnohem vyšších nákladů.
Brněnský deník Rovnost, 14.12.2010
Vytisknout28.4. 2016 / Ivo Barteček
"Podle mě takzvaní šmejdi neskončili kvůli tomu, že by se to tak nelíbilo vládě. Tomu nevěřím, toleruje daleko, daleko horší věci. Spíš se to přestávalo hodit do krámu společnostem, které šmejdování provozovaly. Prostě to ukončily tímto způsobem. Ale...