Smrt v malém i ve velkém

18. 12. 2010 / Miloš Kaláb

Na úmrtní oznámení jsem se začal dívat až když odešla celá řada mých současných i minulých spolupracovníků. Nad věkem 78 nebo 80 roků dnes jen povzdechnu, co že se tomu člověku stalo, že odešel tak mladý. To se ví, mně je víc. Jsme všichni staří - ti kterým je víc. Víc než kolik? 50? 65? Dobře to je vidět o Dni vzpomínek na padlé ve válkách. Ti, kteří přežili, potom pracovali v nejrůznějších odvětvích, možná obsluhovali elektrárny, díky jimž běží ve výrobnách elektrické motory, svítíme, hledíme na televizi, pracujeme u počítače, po bouřích možná opravovali strhané vedení nebo orali a osévali pole a sklízeli úrodu, vyráběli potraviny, prodávali zboží. Už si nevzpomínáte? Dnes jsou staří, chodí o holích nebo jen posedávají. Přijde to na nás všechny, pokud nás nesrazí bezohledný řidič nebo nás nezkosí infarkt - i na furianty, i na mě, i když ještě stále fotografuji mikroorganismy a krvinky pomocí elektronového mikroskopu. Chod času se relativně urychluje. Když nám bylo 10 roků, jeden rok trval velice dlouho, celých 10% našeho dosavadního života, ve 20 letech to bylo 5%, ale v 80 letech je jeden rok velice krátký, pouhé 1.25% dosavadního života.

Celou řadu let jsem byl se svou manželkou předmětem zájmu pohřebních ústavů, které lákají zákazníky slovy: "Zaplaťte dnes - zemřete později" na rozdíl třeba od turistických kanceláří, které naopak lákají zákazníky užívat si dnes a umožňují zaplatit později. Nuže jsme se rozhodli odbřemenit v budoucnu pozůstalé od finančního vydání a současně ušetřit a uzavřeli jsme smlouvu. jejím podepsání a po předání šeku jsme řekli na rozloučenou zástupkyni pohřebního ústavu, že bude muset asi brzy plnit smluvní dohodu. Podivila se, proč tak pesimisticky uvažuji. Na základě věku? "Tak tedy v tom se, pane, mýlíte, protože dnes pohřbíváme nejvíce lidí ve věku 40 až 60 roků". Teď jsme se podivili my: "To se nás snažíte uchlácholit?" "Ne. Lidé v tom věku dnes trpí největším stresem - a ten je zabiják, pane. Nezaměstnanost nebo strach z ní, finanční problémy, rozvody, nejistota - a k tomu dopravní nehody". To je hrozné. Za našeho mládí se mluvilo o tom, jak se bude využívat volného času přibývajícího díky zvyšující se produktivitě práce, mírové soužití odstraní hrůzu válek a navíc zdravá životospráva přispěje k prodloužení našeho příjemného života. Rozhovor na pohřebním ústavu se vedl před několika roky...

Zatím se úmrtní oznámení postupem času zvětšovala. Už v nich není pouze jedna fotografie staré paní nebo starého pána, nýbrž dvě, takže vidíme, jak ten člověk vypadal za mlada a také jak vypadal ještě nedávno. Fotografie mladého obličeje u oznámení neznamená, že byla pořízena nedávno. Ne. Příbuzní raději ukazují zemřelou babičku, jak vypadala, když se vdávala. Tato oznámení se týkají obyčejných lidí.

V nedělních novinách je ale celá stránka literárně zpracovaných oznámení, která nám připomínají zpěváky, herce, spisovatele, politiky - a občas také vědecké pracovníky. V tom množství mě zaujala zpráva o úmrtí člověka, který vynalezl prostředek, jenž by usmrcoval tisíce vojáků čistým hromadným způsobem tak, že by nehořely tanky ani by nelétalo kamení z výbuchů opevnění a nevznikaly by krátery v zemi. Ten způsob by byl tak čistý, že by ani krev netekla. Ukořistěný válečný materiál jako tanky, střelivo, letadla, lodě a podobně by zůstal plně funkční a schopen dalšího použití v nových rukou. Úspěšným vynálezcem byl pan Samuel Cohen, lépe řečeno Dr. Samuel Theodore Cohen.

Narodil se židovským přistěhovalcům z Rakouska 25. ledna 1921 v newyorském Brooklynu. Když byly Samovi 4 roky, rodina se přestěhovala do Los Angeles v Kalifornii, kde jeho otec našel práci jako truhlář v hollywoodských filmových studiích. Sam byl "nezdravý", stále trpěl nějakou alergií, angínou nebo něčím jiným, takže mu jeho matka předepsala přísnou dietu, pravidelné klystýry a každodenně ledové sprchy, aby ho otužila. Dokonce ho peskovala, aby nedýchal ústy nýbrž nosem, protože považovala dýchání ústy za škodlivé. Dávala mu pít tak velké množství mrkvové šťávy, až měl z toho Sam žlutě-oranžovou pokožku. Kupodivu tuto péči přežil a stal se vynikajícím studentem Kalifornské univerzity v Los Angeles. V roce 1943 ukončil úspěšně studium fyziky. Po japonském útoku na Pearl Harbor vstoupil do armády a byl odvelen do MIT (Massachusetts Institute of Technology), aby se nadále vzdělával v matematice a fyzice.

V roce 1944 byl vybrán pro práci na super-tajném projektu Manhattan majícím za cíl vyrobit atomovou bombu. Pracoval na bombě Fat Man, která byla svržena na japonské město Nagasaki několik dní poté, co atomová bomba Little Boy zničila Hirošimu. Úkolem vědce Cohena bylo vyhodnocovat hustotu neutronů uvolněných při výbuších.

Po válce pracoval na svém doktorátu v Berkeley, ale odešel předčasně ke společnosti Rand Corporation, kde pokračoval na své práci v oboru radiačního spadu a vyvinul neutronovou bombu. Tuto bombu, také nazývanou "posílená radiační zbraň", vyvinul Dr. Cohen v době studené války v roce 1958. Při výbuchu neutronové bomby se uvolňuje proud neutronů, které pronikají pancířem tanků a stěnami budov aniž je poškozují, ale zabíjejí živé buňky.

Zatímco konvenční atomové zbraně po výbuchu zanechávají radioaktivní "popel", který znečišťuje místo výbuchu po mnoho roků nebo dokonce desetiletí, radiace z neutronové bomby rychle mizí. Dr. Cohen popsal svůj přístroj jakožto "nejčistší a nejmorálnější zbraň, jaká kdy byla vyrobena", protože svět je po takové válce jako netknutý.

Svět s Dr. Cohenem nesouhlasil. Nikita Chruščov v Sovětském svazu ji odsoudil jakožto "kapitalistickou zbraň" navrženou tak, aby zabila člověka "způsobem, při němž se oblečení nepotřísní krví a lze je tedy čisté nepříteli odejmout". Chruščovova slova přejali míroví aktivisté na Západě. Neutronová bomba byla stigmatizována jako "konečná kapitalistická zbraň", jakoby (jak se píše v tom úmrtním oznámení) byla bomba, která "pouze zabíjí lidi", horší než bomba, která zabíji velké množství lidí a současně ničí životní prostředí.

Několik amerických prezidentů postupně odmítlo využít této technologie zejména proto, že by mohla urychlit závod ve zbrojení, až prezident Jimmy Carter ohlásil v roce 1978, že tuto bombu zařadí do bojových hlavic. Po bouřlivých protestech veřejnosti ale od svého úmyslu ustoupil.

Reaganova vláda rozhodla o výrobě 700 neutronových bomb, údajně proto, aby neutralizovala sovětské tanky ve východní Evropě, ale jejich zařazení do výzbroje bylo odloženo pro protinukleární protesty po celé Evropě a nakonec bylo zrušeno prezidentem G. H. W. Bushem (Bushem-otcem). Jsou domněnky, že Francie, Čína, Rusko a Izrael také vyráběly neutronové zbraně, ale dnes se neví, zdali je dosud mají.

Dr. Cohen později vysvětlil, že ho k vývoji neutronové bomby inspirovala návštěva jihokorejského Soulu v roce 1951. Město bylo totiž do značné míry srovnáno se zemí v korejské válce. Když viděl tu spoušť, která připomínala měsíční krajinu, uvažoval, zdali by bylo možné "ničit živou sílu nepřítele" aniž by docházelo k boření měst. Jeho neutronová bomba měla vybuchovat asi 400 m nad zemí a tím by zničila všechen život v kruhu o průměru 1.6 km. Americká armáda vyzkoušela bombu v nevadské poušti a po dobu dalších 20 roků agitoval Dr. Cohen za to, aby byla zavedena do výzbroje.

Od samotného začátku měl Dr. Cohen dva druhy odpůrců: (1) mírové aktivisty a (2) armádní dodavatele a vysoké armádní vedení. Armádní kruhy měly totiž zájem o zisky plynoucí z jejich vlastních arzenálů. Jejich úvahy tedy nebyly zatíženy žádným humanitárním ani pacifistickým balastem.

V 90. letech obrátil Dr. Cohen svou pozornost na tzv. červenou rtuť, která měla mít schopnost odpalovat nukleární bomby malé jako basebalové míčky. Tvrdil, že Sovětský svaz vyrobil velké množství micronukes čili miniaturních atomových bomb a že se jich stovka dostala do rukou teroristů. Později dodával, že jich padesát získal írácký Saddám Hussein a chtěl jich použít proti armádám postupujícím na Bagdád. Cohenovy názory byly vyvráceny vědecky, protože žádná červená rtuť s uvedenými vlastnostmi neexistuje. Některé zdroje se domnívají, že se stal Dr. Cohen obětí misinformačních kampaní, jimiž chtěla americká vláda lákat teroristy, aby je mohla pozatýkat.

Dr. Cohen zanechal po sobě manželku Margaret, syny Paula a Thomase v Los Angeles a dceru Carlu Naglerovou v Novém Mexiku.

Podobně, jako je neutronová bomba nekonvenční zbraní, tak je nekonvenční i úvod k tomuto článku. Omlouvám se čtenářům, kteří dávají přednost konvenčním úvodům.

Vytisknout