29. 4. 2016
V nedávném sloupku jsem psal o dosud neúspěšném úsilí předložit jako kandidáta Republikánů na prezidenta penzionovaného generála Jamese Mattise, místo očekávaného nominanta Donalda Trumpa, napsal Glenn Reynolds. Mattis tvrdí, že bezpečnostní tématika je ve "zmatku" a zaznamenal jsem, že nevypadá jako ten, kdo by v tom chtěl po Obamovi dělat pořádek.
Ale mattisovská bublina indikuje také další problém, a to domácí. Když byl jeden z mých spolužáků na právech jmenován partnerem vedení své právnické firmy, reagoval na mou gratulaci poukazem na fakt, že právníci "nejmenují do vedení čtyřicetiletého muže proto, že by se firmě dobře dařilo".
Podobně hledání spasitelského generála neznamená, že by se věci pro Republikánskou stranu vyvíjely dobře, nebo že by na tom byly dobře celé Spojené státy.
Voliči v primárkách odmítli většinu republikánských kandidátů, vesměs proto, že v Obamově éře rozdávali sliby a pak je opakovaně neplnili. I nyní zejména v otázce imigrace strana zřejmě v mimořádné míře upřednostňuje dárce před voliči.
Takže voliči rebelovali a podpořili Trumpa, který o imigraci říká věci, jež žádný jiný kandidát není ochoten vyslovit.
Stranický establishment teď čelí dilematu. Může podpořit Teda Cruze - který není Trump, ale který by pravděpodobně byl efektivnější v programu zmenšování vládního aparátu, nebo se poohlédnout jinde. A tak došlo na Mattise.
Snaha přivést Mattise coby spasitele je založena na několika klíčových předpokladech: Za prvé, Mattis to může zvládnout; za druhé, pokud bude kandidovat, získá dost hlasů, aby vyhrál (nebo pokud bude kandidovat jako nezávislý, dost volitelů, aby převedl volby do Sněmovny reprezentantů); a za třetí, že pokud bude prezidentem, znamenal by menší hrozbu silám minulosti než Trump nebo Cruz.
To vše je pochybné. Mattis nevypadá, že by měl vážný zájem o kandidaturu. Voliči jej moc dobře neznají (podobná volba, Eisenhower, byla na úplně jiné úrovni proslulosti). A pokud vyhraje, nemusí být tak ovladatelný, jak si Republikáni myslí.
Jenže když volíte zoufalé strategie, je to proto, že normální plány selhali. Primárky nepřinesly kandidáta, jenž by se establishmentu líbil, protože, jednoduše řečeno, establishment páchne. Voliči si to uvědomili a zabývají se vlastním (možná podobně zoufalým) hledáním alternativ.
Kdyby legislativní a političtí giganti Republikánů tolik nehýřili sliby a vynaložili větší úsilí splnit, co slíbili, neocitli by se v takové situaci. (Kdyby nebyl Marco Rubio tak hloupý, aby prosazoval imigrační plán podporovaný demokratickým senátorem Charlesem Schumerem, možná by teď byl v čele.) Kdyby voliči Republikánů byli na lídry tvrdší už dříve, nemuselo to dojít až tak daleko.
Nyní strana zoufale hledá generála, který by ji zachránil. Ale mám obavy, že zatímco země čelí rostoucím problémům, může se celá věc změnit v cosi jiného. Pokud průzkumy důsledně ukazují, že veřejnost má mnohem více důvěry v armádu než v civilní vládu, hledání spasitelského generála by možná mohlo zajít ještě dál.
Takové věci zřídka končívají dobře. Jenže podobně jako strany, také národy se obracejí na generály, když existující politické vedení vypadá nekompetentně a zkorumpovaně - a právě teď tak vypadá v dost značné míře. Političtí lídři mají nejvyšší čas změnit svou hru, než se věci ještě více změní k horšímu.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Vytisknout5.5. 2016 / Daniel Veselý
Miliardáře Donalda Trumpa od získání kandidatury na úřad amerického prezidenta za Republikánskou stranu dělí už jen poslední krůčky poté, co jeho stranický soupeř Ted Cruz hodil ručník do ringu. Trumpovi hraje do karet, že u nás nepříliš známý republ...
5.5. 2016