Evropské selhání ohledně uprchlíků je ozvěnou evropského morálního kolapsu ve třicátých letech

27. 4. 2016

Britští poslanci právě odmítli plán přijmout pouhých 600 dětských uprchlíků ročně. I vlády na celém evropském kontinentu odmítají jakoukoliv odpovědnost za uprchlíky. Je to etická katastrofa historických rozměrů.

S výjimkou papeže Františka riskuje Evropa tím, že skrývá hlavu do písku před skutečností, zapomíná poučení z minulosti a roztrhala poválečné narovnání, etickou katastrofu, která nás navrací do třicátých let dvacátého století. Po celé Evropě sílí ultrapravice a argumentuje se, že deportování uprchlíků do Turecka či do Libye zachrání Evropu před kolapsem do extremismu třicátých let. Avšak ono je to asi obráceně - tyto deportace nás naopak přibližují vládě ultrapravice.

V roce 1938 se sešli zástupci 32 západních států v atraktivním francouzském letovisku Evian v jižní Francii. Evian je dnes slavný svou vodou, avšak tehdy se delegáti zabývali něčím jiným. Jejich úkolem bylo debatovat o tom, zda přijmout rostoucí počet židovských uprchlíků, prchajících před útlakem v Německu a v Rakousku. Po několika dnech vyjednávání se většina zemí, včetně Británie, rozhodla neudělat pro uprchlíky nic.

V pondělí mi evianskou konferenci připomněli britští poslanci, kteří hlasovali proti přijetí 600 dětských uprchlíků ročně, po dobu příštích deseti let. Silně to připomíná evianskou konferenci. Ve třicátých letech mohli delegáti v Evianu tvrdit, že netušili, co bude následovat. V roce 2016, my už tu výmluvu nemáme, píše reportér Patrick Knightsley v deníku Guardian.

Nicméně, jak v Británii, tak po celé Evropě a Americe chceme dnes strašně moc zapomenout na poučení z minulosti. V Británii mnozí z těch poslanců, kteří nyní odmítli přijmout několik tisíc uprchlíků, také bojují za likvidaci mechanismu - Evropské unie - který byl vytvořen pro odstranění rozporů a konfliktů, které rozervaly evropský kontinent během první a druhé světové války.

Po celé Evropě vedoucí politikové nedávno roztrhali Ženevskou konvenci o uprchlících z roku 1951 - zásadní dokument, který byl částečně inspirován selháním lidí, jako byli delegáti z Evianu - jen proto, aby ospravedlnili deportaci Syřanů zpět do Turecka, kde většina z nich nemá možnost legálně pracovat, odkud někteří z nich jsou protizákonně deportováni zpět do Sýrie a na některé z nich se na hranicích Turecka střílí.

To povzbudilo italskou a německou vládu, které se nyní připojily k Davidu Cameronovi, který požaduje, aby byli uprchlíci deportováni zpět do Libye, do válečné zóny, pro kterou některé západní vlády nyní uvažují o vojenské intervenci! Libye je země, kde většina migrantů pracuje za podmínek, které se rovnají otroctví. Je to země, kde bojují o moc tři různé vlády. A kde Isis ovládá část pobřeží.

V Řecku donutily evropské vlády tamější zbankrotovanou vládu, aby uvěznila všechny přicházející žadatele o azyl - a pak porušily slib, že pomohou s péčí o uprchlíky, anebo že je přesunou do bohatších zemí na evropském kontinentě. Důsledkem je zoufalá situace na řeckých ostrovech, kde se spikla Evropa, nejbohatší kontinent na světě, s cílem věznit nemluvňata a odpírat jim přístup k dostatečnému množství sunaru.

V Dánsku jsou žadatelé o azyl nuceni, aby odevzdávali své cennosti a dobrovolníci jsou tam trestně stíháni za to, že je svezli automobilem. V Americe, kde ve třicátých letech americké přístavy odmítly povolení přistát mnoha lodím s uprchlíky, rozhodlo více než 30 guvernérů odmítat muslimské žadatele o azyl. Někteří žádají o totální zákaz přijímání kohokoliv, kdo prchá z válek, které jsou ironicky částečně důsledkem katastrofálních chyb americké zahraniční politiky za poslední dvě desetiletí.

V sobotu odpoledne jsem byl očitým svědkem, tváří v tvář, obdobné zlovolné slepotě, nedaleko turecké hranice se Sýrií. Angela Merkelová, německá kancléřka, a Donald Tusk, prezident Evropské komise, byli na návštěvě syrského uprchlického tábora. Oplátkou za to, že Turecko přijímá deportované žadatele o azyl z Evropy, dostalo několik miliard eur, aby pomohlo Syřanům, uvízlým na jeho území. Merkelová a Tusk navštívili uprchlický tábor, aby ukázali, jak je to úspěšné.

Tentokrát se Merkelová účastnila podvodu. Tábor, který navštívila, nepředstavuje realitu pro 90 procent Syřanů v Turecku, kteří žijí v chudobě mimo tábory. Merkelová měla navštívit robotárny na druhé straně města, kde pracují tisíce syrských dětí 12 hodin denně, aby uživily své rodiny. Anebo měla pohlédnout přes hranice, kde turečtí vojáci střílí na Syřany, kteří se snaží utéci z bojišť v Sýrii.

To, že Evropa odmítla svou odpovědnost, se obyčejně ospravedlňuje její údajnou kulturní nadřazeností. Někteří evropští politikové použili křesťanství jako ospravedlnění jejich odmítání uprchlíků.

Avšak odkaz na náboženství a na morálku nemůže zakrýt pravdu. S výjimkou papeže Františka riskuje Evropa tím, že skrývá hlavu do písku před skutečností, zapomíná poučení z minulosti a roztrhala poválečné narovnání, etickou katastrofu, která nás navrací do třicátých let dvacátého století. Po celé Evropě sílí ultrapravice a argumentuje se, že deportování uprchlíků do Turecka či do Libye zachrání Evropu před kolapsem do extremismu třicátých let. Avšak ono je to asi obráceně - tyto deportace nás naopak přibližují vládě ultrapravice.

Konference v Evianu se odehrála dávno, avšak stále se z ní můžeme poučit.

Několik hodin předtím, než v sobotu přicestovala Merkelová do potěmkinovského uprchlického tábora, jsem byl na druhé straně města, v robotárně, plné Syřanů vyrábějících boty. Manažer robotárny, Abu Shibab, nic nevěděl o evianské konferenci, a nezmínil se o holocaustu. Avšak věděl hodně o Evropě a o její pověsti, co se morálky týče.

"Kočky a psi v Německu dnes mohou obdržet pasy - a před lidmi uzavírají hranice?" zeptal se. "Historie to nezapomene."

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.4. 2016