Tahle země není pro ženy

17. 12. 2010

Proč to píšu. V této chvíli její příjmy nestačí na udržení obživy a chodu domácnosti. Řešila to žádostí o sociální dávky. Byla odmítnuta s tím, že ona nemá nárok na základě toho, že otce dětí městský úřad považuje za společně posuzovanou osobu a jeho příjem jí znemožňuje nárok na dávky, a to i přesto, že úřadu byl poskytnut zápis od soudu, kde je uvedeno, že již rok nežije ve společné domácnosti.

Úřad se hájí tím, že dokud on uplatňuje slevy na dani na děti, považuje ho za společně posuzovanou osobu i přesto, že on tak porušuje zákon. Na finančním úřadě potvrdili, že on slevu na dani uplatňuje v rozporu se zákonem, ale že oni s tím nemohou nic dělat.

Ona žije v regionu s minimem pracovních příležitostí a jako matka dvou dětí je absolutně bez šance. Svou situaci chtěla dále řešit odchodem za sourozenci do zahraničí, kde by mohla okamžitě pracovat a s podporou sourozenců levně žít u nich, ale to do doby, kdy se jedná o péči o děti, není možné. Byl by to únos.

Jen jeden den jí zbýval do odpojení plynu, kterým vytápí domek. Záchranou pro ni byla charitativní organizace, která alespoň na tu chvíli umožnila její další existenci v domku a zaplatila za ni účty za plyn a elektřinu.

Aby to nebylo dlouhé, tak to shrnu po možná neúplném popisu situace.

Matka dvou dětí je v tomto státě vydána do náruče lichvářů či kuplířů, protože náš právní bordel ji umožňuje držet v naprostém existenčním šachu, kdy právě z těchto důvodů se část žen rozhodne pro trpění domácího násilí a někdy násilnou smrt a ta druhá odvážnější pro smrt hlady.

Naše společnost umožňuje mužům dokonale ženu vydírat, protože jemu stačí odejít z domu, přestat platit s domem spojené výlohy a stačí si jen ponechat slevy na dani, patrně jako odměnu, a ženě tím znemožnit přísun sociálních dávek. Pokud ona nechce přijít o děti, nemůže se ani odstěhovat za prací.

On je ještě prakticky výborně motivován, že ji uvrhne do beznadějné situace, kdy jí nezbývá než se prostituovat či si půjčovat tím, že ušetří na daních.

Zkrátka pokud ona chce přežít, nepřijít o děti, nemá nárok na sociální dávky, nemůže odejít za prací, tak na to, aby zabezpečila své děti a životní prostor pro ně, musí za lichváři či na ulici.

Díky tomuto mám vztek i na vás, který furt špiníte socialismus, ač by se toto v něm nemohlo odehrávat. Každá vláda a režim má na své ovečky různé triky se stejným efektem. S lidmi se jedná v rámci udržení společnosti všude stejně.

Rozdíl je ale v tom, co vy nevidíte. Je rozdíl mezi režimem, který vás trestá za to, že máte děti, a to chudobou, zhoršenou cenou na trhu práce, poklesem vašeho postavení ve společnosti, a mezi režimem, který vás za narození dítěte odmění posunutím v pořadníku na byt.

Oběma nám je mezi 30-35 lety. Oba z rozvedených rodin, kdy naše matky dostaly téměř okamžitě jako samoživitelky byt a nikdo je nemohl vydírat a necítily existenční nejistotu.

V tom je pane Čulíku mezi demokratickým a komunistickým režimem zásadní rozdíl. Komunistický chtěl naši společnost rozmnožit a matky za děti odměnil, kdežto tento páchá "tichou genocidu".

Já osobně už tuto zem nenávidím a chápu ji jako pro mě nepřátelskou a jsem s ní v osobní válce a snažím se před jejím vedením uhájit, co se dá.

Má takto postihnutá přítelkyně by ráda okamžitě po dořešení soudů ráda emigrovala za sourozenci a s touto zemí neměla už nic společného.

Tato země je v rukou mužských šovinistů střední generace, jejíž snem je zotročit si naši generaci, jak se o tom pěkně zmínil Jan Keller na Vratimovském semináři. Mimochodem Jan Keller je asi jediný koho si můžeme v naší zemi vážit.

Nemáme zrovna tak jako lékaři zájem participovat na této firmě Bakalů a Tykačů a jsme rozhodnuti emigrovat.

Na závěr. Známému původem Turkovi, který se sám vyhýbá cestám do Česka, vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když zjistil co se u nás může matce dvou dětí stát s tím, že takový bordel je v Turecku nemyslitelný. Ono i když se podíváte do čistých ulic tureckých měst a špíny našich měst, pochopíte, že tato země je již ztracená a že spíše u nás bysme o právech žen v muslimských zemích měli pomlčet. Mám pocit, že postavení ženy je u nás dnes již horší než v muslimském Turecku.

A naději jako vy nesdílím. Dnešní idiotismus mladé generace, o kterém mluvil Jan Keller na Vratimovském semináři, není nadějí pro světlou budoucnost.

Vytisknout