Nejistý svět: Argumenty proti členství Ruska v NATO

17. 12. 2010

V Rusku nad touto možností dumají prozápadní liberálové z Institutu pro současný rozvoj (Институт современного развития, INSOR) a dokonce i vysoce postavení úředníci. Po summitu NATO v Lisabonu, kde byla atmosféra pro Rusko dost přátelská, dva vysoce postavení ruští úředníci připustili, že je možné, aby Rusko v budoucnosti do NATO vstoupilo.

Byli to zástupce personálního šéfa Kremlu Vladislav Surkov a ředitel plánovacího odboru ministerstva zahraničí Alexandr Kramarenko.

Kam tohle všechno může vést?

Fakt, že se o možnosti vůbec diskutuje, znamená výraznou změnu v mezinárodní situaci. NATO se nepochybně přežilo. Nemá na obzoru žádné nové cíle. Nestalo se světovým policistou, a jediným problémem jeho původní zóny odpovědnosti - Evropy - jsou nedořešené vztahy s Moskvou.

Postavení vztahů mezi Ruskem a NATO na pevný základ - který by měl začít tím, že obě strany opustí přežilé vnímání toho druhého - by mohlo dát NATO coby regionální organizaci nový smysl.

Rusko postupně překonává percepci NATO coby hlavní hrozby své bezpečnosti. Současné pojetí jeho vztahů s aliancí je jen ozvěnou minulosti. Není jasné, kdy tato ozvěna utichne, a dostává se do stále většího nesouladu s jinými hlasy ve světě, zejména v Asii.

Nedávné pozdvižení na Korejském poloostrově může být předehrou velmi bolestných událostí. Nejhlubší zlom zeje mezi Spojenými státy a Čínou, které logika vývoje vede ke vzájemné konfrontaci. Výsledek je nejasný, ale tato konfrontace se stává stále pravděpodobnější.

Výsledky takové konfrontace budou pro Rusko životně důležité, protože si nepřeje být použito v americko-čínských vztazích jako předmět vyjednávání. Také si nemůže dovolit být dotlačeno do přední linie konfrontace na žádné z obou stran.

Na tomto pozadí by institucionální sbližování mezi Ruskem a NATO znamenalo ruský pohyb směrem organizaci a části světa, jejichž globální význam klesá. A co více, mohlo by to ovlivnit vztahy s Čínou, která by jistě NATO a Rusko podezírala ze spiknutí, nehledě na argumenty, jimiž by Moskva mohla dokazovat opak.

Skutečně, Čína by se cítila stejně jako Rusko, když se dozvědělo o ukrajinském úmyslu vstoupit do NATO - a to tím spíše, že společný protiraketový štít diskutovaný na Lisabonském summitu může být zaměřen proti Číně.

Jedině vyhlídka na významné zisky by mohla ospravedlnit riziko vážného zhoršení politických vztahů s ohromným sousedem, od nějž každý očekává, že se jeho vliv ve světě bude ještě zvyšovat. Ale je těžké představit si NATO zaručující ruskou bezpečnost, ať už na východě, nebo na jihu.

Pokud by Rusko vstoupilo do NATO, bylo by tím, kdo poskytuje bezpečnost, ne tím, kdo ji získává, stejně jako Spojené státy nyní poskytují bezpečnost svým spojencům v NATO. Vím, že to vše teď zní neuvěřitelně nepravděpodobně, vzhledem k postoji některých nových členů NATO k Rusku, ale řada událostí v posledních dvaceti letech vypadala předtím, než k nim došlo, absolutně nemožně.

Základní princip vojenskopolitických aliancí 21. století se bude nejspíše lišit od aliancí století 20., které byly založeny na sdílených ideologiích nebo hodnotách.

V nadcházejících dekádách budou aliance pravděpodobně utvářeny za účelem dosažení konkrétního cíle. Jak jednou řekl Donald Rumsfeld, "Mise určuje koalici - koalice nesmí určovat misi." Tato fráze se ukázala trvanlivější než jeho politická kariéra.

Kdyby Rusko formálním vstupem do aliance převzalo dodatečné závazky, jen by to omezilo jeho schopnost reagovat na překvapivé události, které se nepochybně objeví.

Kdyby byla možnost vstupu Ruska do NATO předložena před deseti nebo patnácti lety, atmosféra by byla dosti odlišná. Tehdy se zdálo, že aliance ve sféře bezpečnosti nemá alternativu. Rusko bylo připraveno ukázat zdrženlivost a Čína nepředstavovala rozhodující faktor. Avšak tehdy k tomu nedošlo, a nyní existuje příliš mnoho nových okolností, než aby se o této možnosti vážně uvažovalo.

Z větší části virtuální rivalita mezi NATO a Ruskem musí být zklidněna, především proto, aby obě strany mohly přestat plýtvat časem a úsilím na konflikty vyrůstající z minulosti. To napomůže ekonomickému pokroku, stejně jako to zbaví ekonomické vztahy nepatřičné podezřívavosti.

Avšak členství Ruska v NATO by nijak neřešilo skutečné bezpečnostní problémy 21. století, kterým je třeba čelit v novém formátu, ideálně v trilaterálním formátu zahrnujícím Rusko, Čínu a Spojené státy. Ačkoliv mají různé zájmy a přístupy, mají také strategickou váhu nezbytnou k řešení problémů v centrální Eurasii, na ruském Dálném Východě a v pacifické oblasti.

Američtí spojenci v Evropě se poté, co se vyprostí z afghánské bažiny, sotva zapojí do dění tak vzdáleného od Starého světa. Rusko by mohlo shledat obtížným určit v takovém formátu svou roli, ale jedna věc je jistá: NATO, se svými pravidly z 20. století a omezenou efektivitou, by věci pro Rusko jedině zhoršilo.

Podrobnosti v angličtině: ZDE