Republika potřebuje lidi, kteří něco umějí...

16. 12. 2010 / Ladislav Žák

Citátem z jednoho z vystoupení Klementa Gottwalda jsem se zřejmě v očích novodobých vymítačů komunistického ďábla dopustil trestného činu, ale je to bohužel první fráze, která mne napadla, když jsem se dozvěděl, co Pavel Drobil před Vánocemi nadrobil vládě protikorupčního úsilí a celonárodní spásy před levicovým morem, zcela jiné, lepší a čisté ODS a v neposlední řadě i sám sobě.

V této zemi panuje dětinská představa, že vrcholnou politiku mohou dělat lidé k tomu zcela nezpůsobilí, pokud se obklopí lidmi, kteří jim budou říkat, co mají dělat a jak se mají chovat. Není to pravda. I když se to nezdá, ona i ta politika má svá řemeslná pravidla a ta je třeba zvládnout. Dnes jsou mnozí lidé v české vrcholné politice obětí svých dětinských představ o světě politiky, které si přinášejí dílem z médií, dílem z politického komunálu a dílem z jiného profesního prostředí. Jejich dialogy před veřejností působí velice naivně až dětinsky a jsou zdrojem všeobecného veselí, pokud si neuvědomíme, že jde o lidi, kteří nás mají víceméně v hrsti. Že jde o lidi, kterým jde jen a jen o ně samotné, jejich naivní představy a vize a hlavně peníze na jejich kariéry. Ze všeho nejméně je zajímá něco takového, jako jsou životy a osudy občanů naší země. Ostatně ani o nich neví...

Nejde o Pavla Drobila, který v praxi ukázal, že neumí ani plnit základní a v zásadě úlohu současných českých politických elit, kterou je přesouvat peníze z veřejných rozpočtů do soukromých kapes. Jde i o rozpočet, který je zcela jistě v pořádku po stránce finanční, jistě má řadu zastánců i po stránce ekonomické, byť tady platí, že základním ekonomickým zákonem je to, že každý ekonom má k sobě stejného ekonoma s opačným názorem. Problém je, že se podle tohoto rozpočtu nedá hospodařit a už vůbec ne žít...

Vzpomínám si na totalitní ministerskou poradu rektorů ke "Směrnici pro ubytování studentů", což byl komunistickou stranou přejmenovaný, pozměněný a posvěcený kolejní řád. První co bylo zakázáno, bylo zmiňovat výraz "kolejní řád", protože odkazoval ke starým pořádkům sahajícím snad až, nedej bože, do první republiky. Na poradě vystoupil po dlouhém mlčení akademik Jovan Čirlič a řekl:

"Soutruch minister, soutruch první náměstek, já čítala ten fáš kolejní šád, která vy tady byli společná předložila. A já vám šíkám, soutruch minister, soutruch první náměstek, já by nechtěla studovala sa ten fáš kolejný šád. Dyť podle ten fáš kolejná šád si ten můj student nemúše ani přifést ta djéfka na ten kólej..."

Jovan Čirlič byl možná rozporuplná, ale rozhodně velice silná osobnost a já si na něj nejen kvůli jeho komolení češtiny často vzpomínám.

A tak s tichou vzpomínkou říkám: "Vážený pane premiére, vážení páni ministři, mě se tady nechce žít za vaší vlády, protože to prostě neumíte..."

Případ Drobil
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.12. 2010