Prvním je, že Bohuslav Binka považuje postoje a chování těchto dvou skupin za srovnatelné. To ovšem není pravda. Obě skupiny se velice podstatně liší jak cíli, tak prostředky, které pro dosažení těchto cílů uplatňují. Zastánci jaderné energetiky se snaží podporovat a prosazovat využití jaderné energie. Proto se snaží prezentovat výhody jaderné energetiky a upozorňují na rizika využití některých jiných zdrojů při jejich uplatnění v nevhodných podmínkách a nevhodným způsobem. Nesnaží se zakázat žádný jiný druh energetického zdroje. Nebojují za úplný zákaz používání žádného zdroje, nelehají si na koleje, nezapalují na nich barikády a nevynucují si tento zákaz žádnými násilnými prostředky.

Naopak odpůrci jaderné energetiky aktivně prosazují úplný zákaz budování jaderných elektráren, odstavení existujících a dokonce i vývoje nových typů těchto elektráren. V některých zemích se jim to dokonce podařilo, jmenujme třeba Rakousko, Německo, Itálii nebo Švédsko. I když ve Švédsku ideologicky prosazený zákon o zastavení jaderných elektráren nedošel díky realitě naplnění a podle mého názoru budou nakonec muset na základě reálné situace změnit postoj i v ostatních zmíněných zemích. K tomuto boji navíc protijaderní aktivisté používají i násilných prostředků. O své účasti na blokačních akcích se ostatně zmiňuje i Bohuslav Binka.

Tento rozdíl je velmi podstatný, ba přímo kritický. Je něco jiného nějakou technologii podporovat, propagovat a vyzdvihovat její výhody oproti jiným, nebo se snažit jinou technologii za každou cenu úplně zakázat. Podle mého je právě toto také jednou z velkých překážek rozumné diskuze.

Druhý omyl Bohuslava Binky lze dokumentovat v jeho závěrečném shrnutí:

Jedná se o mylný předpoklad, že některý zdroj a priory podporuje větší či menší společenskou centralizaci či decentralizaci. Stejnou ideu pak ještě ve větší míře propaguje ve svých úvahách Jindřich Kalous. Vychází z představ, že se lidská civilizace obejde bez velkých kompaktních zdrojů energie a vystačí s místními decentralizovanými zdroji. Představa Jindřicha Kalouse a některých dalších je pak až extrémní. Myslí si, že díky podpoře "zelených zdrojů" a zákazu jaderné energetiky bude možné změnit formu společenského zřízení do jisté formy soběstačných nezávislých komun. Tato představa je podle mého názoru mylná a její autoři neuvádějí a možná ani nedomýšlejí důsledky její realizace. V energetice je potřeba totiž mít jak velké centrální, tak i malé decentralizované zdroje.

Za ideálních podmínek lze postavit moderní ekologickou budovu, jejíž provoz bude energeticky soběstačný. Ovšem je potřeba využít relativně technologicky sofistikované materiály a technologie. V případě, že by možnost takového bydlení měla být přístupná pro větší část obyvatelstva, musí být tyto technologie (třeba solární panely, akumulátory či úsporné kotle na biomasu) vyráběny levně a tedy efektivně. Tato výroba, pokud má být třeba podpořena i vývojem k jejich zlepšování, už musí být prováděna v relativně centralizovaných podnicích a požaduje už větší energetické zdroje. Velké centrální energetické zdroje však pochopitelně budou potřebovat nejen další výroby, ale i větší vzdělávací, zdravotnická, kulturní či vědecká zařízení. Jestliže chceme mít vzdělanou společnost nevystačíme s malotřídkami na komunální úrovni, ale potřebujeme i gymnázia či specializované střední školy a také university. A to se už bez centralizace neobejde. Stejně tak kvalitní zdravotní péče nevystačí s obvodními lékaři na komunální úrovni, ale potřebuje také polikliniky i vysoce specializovaná transplantační centra, která fungují centrálně a je jich jen pár ve státě. Vědecká centra také nemohou být v každé vesnici. V každé vesnici lze postavit kostelík, ale pro stavbu katedrály už potřebujeme centralizaci. Naše civilizace má ve všech oblastech jak úroveň centralizovanou tak decentralizovanou. A to platí i v energetice.

Pokud bychom zrušili velké energetické zdroje jaderné, uhelné a plynové, museli bychom je nahradit velkými zdroji solárními (velká pole solárních článků), větrnými (velká pobřežní pole větrníků), či spalujícími biomasu. Navíc by se nezrušilo centrální řízení rozvodné soustavy (viz. například současné obrovské transfery elektrické energie z větrných elektráren na severu Německa na jih). K decentralizaci nepomůžou ani chytré rozvodné sítě, o kterých bájí Jindřich Kalous. Půjde o další mikroelektronizaci, pro kterou jsou potřebné komponenty vyráběny vysoce centrálním způsobem. Řízení této sítě vede spojitě s decentralizací k vysoké centralizaci. Je to stejné jako s internetem a počítačovými sítěmi. Spolu s požadavky na decentralizaci a demokratizaci možností jeho využití (libovolný člověk může z libovolného místa volně informace získávat i šířit) rostou nároky na centrální databázové a řídící servery, bez kterých by systém fungovat nemohl. Rostou pak intenzivně jak požadavky na výkony těchto serverů tak i na jejich elektrickou spotřebu.

Rovný demokratický přístup ke vzdělání, zdravotní péči, kultuře a dalším lidským potřebám nelze zajistit bez centralizace (kde je to nutné a efektivní) i decentralizace (kde je to možné a efektivní). To, jakou technologií se bude vyrábět elektřina ve velkých centralizovaných zdrojích, stupeň centralizace společnosti neovlivňuje. O tom, že představa samosprávných soběstačných komun Jindřicha Kalouse nemůže naplnit zmiňované lidské potřeby, jsem už psal dříve. Takže na rozdíl od Bohuslava Binky si myslím, že postoj k jaderné energetice je vůči pohledu člověka na princip společenské decentralizace a jeho principiálnímu strachu z kumulované centrální moci irelevantní. Myslím si také, že snaha napravovat reálné či zdánlivé společenské neduhy pomocí zákazu těch či jiných technologií je scestná.

Sám osobně si myslím, že je třeba využívat mix všech dostupných zdrojů energie a poměr mezi nimi přizpůsobit podmínkám v dané oblasti. Pochopitelně je třeba využít i všechny dostupné zdroje energetických úspor. Pro diskuzi o výhodách či nevýhodách konkrétních zdrojů energie i úspor je pak třeba vycházet z konkrétních faktů a čísel. Sám jsem jaderný fyzik, takže mám největší přehled v této oblasti. Proto jsem napsal cyklus článků o jaderné energetice na serveru Osel, které se týkaly třeba přehledu stavby nových reaktorů v Evropě, vlastností nejmodernějších reaktorů generace III, zásob paliva pro jaderné elektrárny či cesty k využití jaderné fúze.