LKP je kolektiv 31 odborových organizací, politických stran a kulturních sdružení představujících prakticky celou občanskou společnost. Jeho vedení vychází z UGTG, místní nezávislé odborové organizace, jež získala většinu hlasů v posledních odborářských volbách (v rámci oficiálního francouzského systému nazývaného élections prud’hommales).

LKP vydal seznam 126 požadavků adresovaných čtyřem skupinám – třem úrovním francouzského státu (národní vláda, region, departement) a zaměstnavatelům. Většina požadavků se týká ekonomiky. Ale jak řekl francouzský ministr pro zámořská území Yves Jego, za těmito ekonomickými požadavky je „společenská“ krize. To je zdvořilý způsob jak říci, že se stávka netýká jen chleba vezdejšího. Je to také hluboce protikoloniální hnutí. A právě toto spojení dělá z událostí v malé a málo srozumitelné části světa klíč ke světové krizi, v níž se všichni nacházíme.

Guadeloupe je dnes možná nevýznamné, ale po roce 1493, kdy na ně poprvé vstoupil Kolumbus, sehrávalo důležitou úlohu v kapitalistické světoekonomice. V sedmnáctém a osmnáctém století se stalo jedním z hlavních středisek světové produkce cukru a společně s Haiti ceněným zdrojem bohatství Francie. Na třtinových plantážích se samozřejmě používala otrocká pracovní síla dovezená z Afriky, původní obyvatelstvo bylo vyhubeno.

Když Francie a Velká Británie dojednávaly roku 1763 Pařížskou smlouvu, která ukončila Sedmiletou válku, jednou z důležitých otázek byla budoucnost francouzské Kanady a Guadeloupe. Britové dobyli ve válce na Francouzích obojí, ale bylo dohodnuto, že si ponechají jenom jednu ze zemí podle svého výběru. V té doby považovaly obě strany malé Guadeloupe za velmi bohatou výhru, významný zdroj světového bohatství. Kanada byla naopak obětí Voltairova pohrdavého výroku, že představuje jen „quelques arpents de neige“ (několik jiter sněhu).

Ovšem právě proto, že Guadeloupe bylo tak cenné, se Britové rozhodli ponechat si Kanadu. Pěstitelé cukrové třtiny v britské Západní Indii nechtěli konkurenci. Britská vláda navíc chtěla ušetřit na britském vojsku v Kanadě, což se podle ní dalo dosáhnout, když by odtamtud Francouzi odešli.

Francouzská revoluce přinesla do francouzských území v Karibiku zmatky, zejména na Haiti a Guadeloupe. Na obou ostrovech vypuklo povstání otroků. Na obou francouzští majitelé plantáží propadli panice zejména poté, co Francie roku 1794 zrušila otroctví, a obrátili se o pomoc k Britům. Na obou francouzské síly vyhnaly Brity, potlačily vzpoury a přitom obnovily otroctví. Na rozdíl od Haiti ovšem Guadeloupe zůstalo francouzskou kolonií. Pokračovalo se dál jako dosud.

Pak přišel rok 1848 a ve Francii další revoluce. A opět zrušení otroctví, jehož velkým protagonistou byl ministr dočasné vlády Victor Schoelcher. Podobně jako Lincoln ve Spojených státech roku 1863, zrušil Schoelcher otroctví dekretem, protože věděl, že by hlasování v parlamentu nevyhrál. Tentokrát ovšem nebylo právní zrušení otroctví odvoláno, i když dočasná vláda, v níž byl Schoelcher ministrem, byla nahrazena mnohem konzervativnějším kabinetem.

Otroctví bylo na Guadeloupe (tak jako jinde) zrušeno, ale skoro dalších sto let se toho v ekonomice změnilo jen velmi málo. Plantáže dál produkovaly cukr, bělošští majitelé dál hromadili zisky a bývalí otroci byli pořád placeni velmi bídně. Co horšího, jejich ubohé platy se staly pro majitele plantáží příliš vysoké a tak byli zčásti nahrazeni dělníky importovanými z Asie. Rozbujela se nezaměstnanost a tak to zůstalo dodnes.

Po roce 1945, kdy všude přicházela ke slovu antikoloniální hnutí, začlenila francouzská vláda Guadeloupe do Francie jako zámořský departement, údajně rovný kterémukoli metropolitnímu. Z ekonomického hlediska bylo ale Guadeloupe víc než kdy předtím závislé na velkodušnosti Paříže. Cukr vyčerpal půdu a novým základem ekonomiky se stal cestovní ruch. Obyvatelé Guadeloupe žili v ekonomice, kde byly jejich platy mnohem nižší než v metropolitní Francii, ale životní náklady mnohem vyšší, protože import a export ovládalo několik velkých kvazimonopolů vlastněných bělochy.

Právě to vyvolalo dvojí explozi – proti ,profitizaci’ a proti tomu, co je pořád vnímáno jako faktické otroctví. Co chtějí lidé na Guadeloupe? Vůbec prvním požadavkem na jejich seznamu je zvýšení minimální mzdy a starobních důchodů o 200 eur. Vzhledem k síle stávky se zdá být tento cíl dosažitelný přes tvrdý odpor velkých zaměstnavatelů. Stávkující od nich chtěli, aby ke zvýšení přispěli 50 z požadovaných 200 eur, ale zaměstnavatelé nabídli jen 10. Francouzská vláda pravděpodobně donutí zaměstnavatele, aby požadavek LKP splnili, ne ovšem dlouhý seznam dalších požadavků.

Co ale se „společenskou“ krizí? Jedním z historických způsobů antikoloniálního úsilí o vlastní důstojnost byl požadavek formální nezávislosti. Na Guadeloupe se s ním lidové hnutí zdráhá vystoupit. Vidí, jak omezená je na celém světě reálná moc nezávislých států, zejména těch nejbližších. Osud Haiti nikoho neláká. Lidé ale chtějí hlubokou sociální přeměnu – konec sociální a ekonomické moci malé bělošské menšiny, praktickou formu zrovnoprávnění.

Jestliže někdo uprostřed světové ekonomické katastrofy spojí ekonomické požadavky se společenskými, rozpoutá mohutnou bouři. Takovou, jakou několik znárodnění několika bank v několika bohatých zemích nijak nedokáže zastavit. Zatím bylo Guadeloupe (tak jako jiná místa) ve svých protestech relativně pokojné. Ale tornáda umějí nabírat na síle.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.