Čakovi bylo v březnu 1999 deset let. Tehdy Srbové zahájili deportace a vraždění mezi převážně etnicky albánským obyvatelstvem v Kosovu. V noci 1. dubna, týden poté, co NATO zahájilo bombardování srbských jednotek, dorazila do ulice Miloše Galicy polovojenská policie.

Gjakova - srbsky Djakovica - byla důležitým cílem, stojí totiž ve stínu Proklatých hor, které oddělují Kosovo od Albánie. Členové Kosovské osvobozenecké armády pašovali po horských stezkách z Albánie zbraně a Srbové chtěli toto pašování zastavit. Znamenalo to vyčistit Gjakovu od jejího většinového albánského obyvatelstva a město opevnit.

Ženy a děti spaly v suterénu budovy, v níž byl místní biliárový sál. Muži, včetně Drenova otce Aliho, se skrývali jinde. Lidé si mysleli, že jen muži jsou ohroženi srbskou armádou.

V suterénu bylo té noci 21 lidí: ženy, děti - většinou pod deset let - a jeden šedesátiletý muž. Dren a ostatní děti dostaly pilulky na spaní. Asi ve dvě nebo ve tři hodiny ráno se otevřely dveře a stál tam srbský policista. Asi šest srbských policistů křičelo srbsky a albánsky, že jsme všichni příslušníci Kosovské osvobozenecké armády a že tam schováváme muže. Čakova matka odpověděla, že v suterénu jsou jen ženy a děti.

Skupina všech žen a dětí byla odvedena nahoru do domu. Tam jedna malá holčička začala utíkat ke dveřím. Jeden srbský policista na ni začal střílet, ale minul ji. Ženám a dětem bylo nařízeno, aby si sedly doprostřed místnosti. Pak začeala střelba.

"Dívka jménem Flaka - bylo ji pod dvacet - vstala, že uvaří čaj. Policista ji zatlačil zpět a vystřelil na ni. Její matka vstala, aby ji zachytila a byla zastřelena. Pak policisté začali střílet na všechny.

Pak byla zastřelena manželka majitele domu a jeho dcera, ještě nemluvně, a pak Drenova matka. Pak dvě Drenovy sestry.

"Seděl jsem za ženou, která byla dost velká a ležel jsem na zemi, když mě postřelili. Všude byl kouř, protože oni zapálili skříň a jeden muž vytáhl baterku a kontroloval, jestli jsou všichni mrtví. Střílel a já jsem cítil, jak kulka prolétla mými vlasy. Svěsil jsem hlavu a muž odešel."

Drenova třetí sestra, ještě nemluvně, byla pod mrtvolou jeho matky, ale Dren byl postřelený do ruky a nemohl jí pomoci.

"Chtěl jsem sestru zachránit, ale mohl jsem hýbat jen jednou rukou a dům se začínal plnit kouřem. Věděl jsem, že jestli zůstanu, bude i se mnou konec."

Ležel asi pět minut a pak z domu utekl. Stále mu zněl v uších pláč jeho malé sestry. Myslí si, že jeho nejstarší sestra, jak umírala na svá zranění, mu dala rukavici, aby si zakryl nos a ústa před kouřem. Podařilo se mu utéci přes zeď.

Když došel domů, jeho teta nevěřila, co se stalo. "Řekla mi, že se mi něco zdálo." Dědeček taky nevěřil. "Dal mi facku a říkal: Probuď se. Pak mi sundal bundu a viděl, že jsem celý od krve. Zavázal mi rány."

Při úsvitu se vrátil otec a zjistil, že většina jeho rodiny je mrtvá.

"Plakal, řekl, jeďte s tetou a strýcem do Albánie, já tam za vámi přijedu."

Dren potom jel s tetou, strýcem a bratrancem autem do Albánie. Byli jen tečkami v lidské vlně. Od března do června 1999 bylo vyhnáno z Kosova asi 700 000 Albánců. Otec přežil.

Kanada nabídla Drenovi a Alimu Čakovým azyl. Dren pokládá koberce, otec se znovu oženil a má druhého syna, Dennise.

Proč Dren přežil?

"Tu otázku si kladu každý den. Je v tom, že jsem tady, nějaký smysl? Nevím."

Podrobnosti v angličtině ZDE