Odklon politické strany od příslušné ideologie znamená ztrátu voličů. Konkrétním příkladem je ČSSD, pod vedením Špidly a následně Grosse. Tehdy nastal zřetelný odklon od ideologie příslušející sociální demokracii. Nastalo křečovité vládnutí v koalici, s partnery z politických stran, vedených ideologií pravicovou. Na zradu ideologie, pod okázalým, infantilním odmítáním jakékoli podpory od komunistů, navazovalo zoufalé hledání středového voliče, korunované prapodivnou, takzvanou "radikální redefinicí základního programu". Následný markantní propad volebních preferencí a nezbytná výměna vrcholového vedení, dostatečnou měrou prokazuje, že politická strana, chce-li uspět, nemůže libovolně jednat, jak se jí zamane. Její jednání se musí řídit ideologií, která té či oné straně přísluší.

Podstata otázky tedy není o konkrétních lidech. Podstata otázky je o ideologii. V daném případě o ideologii levicové a pravicové. Podstatou levicové ideologie je solidarita. Pravicová ideologie je ideologií sobectví, bezohlednosti, kořistnictví a hrabivosti. Ideologie stavějící jedince nad celek, individualitu nad okolí. Ideologie s výrazným pozadím nabubřelosti, chorobné ctižádostivosti, neskromnosti, namyšlenosti a domýšlivosti. Ideologie nesoucí sebou ekonomické krize světového rozměru.

O tom, jak princip pravicový jmenující se šlechetnost, bere na vědomí povinnost silnějších pomáhat slabším, o tom by se daly psát celé romány. Koho by nepřesvědčily o nezměrné šlechetnosti těch nejsilnějších, čili v současném období těch nejbohatších, záběry z oblastí hladomorů, kde nespočet malých dětí s nafouklými bříšky umírá hlady? Koho by nepřesvědčily potoky krve, nespočetné války za jejichž vznikem stálo především pravicové kořistnictví a hrabivost, války se kterými levicové ideje měly pramálo společného, koho by nepřesvědčily o pěstování míru, laskavosti a radosti ze života, zásluhou pravicového principu?

Zmatečné blábolení jednoho spisovatele a zřejmě i pravicového ideologa praví, že princip levicový se jmenuje závist, že v nás pěstuje závislost, nevraživost, vydírání, zločinnost a podobně. Přiložím-li ještě lhaní, podvádění a podrazáctví, pak tato teze nevyhnutelně staví současnou hloupoučkou vládní partu v demisi, mezi vyhraněnou levici. A málo platné, levice to není a k pravici se hrdě hlásí.

Dovolím si uvést dva konkrétní příklady o způsobech, důvodech a rozdílech v rozhodování pravice a levice v návaznosti na rozdíly v ideologii.

U zdravotního a sociálního pojištění byl pravicovou vládou, proti parlamentní levici, prosazen strop v podobě měsíčního platu 80 tisíc. V praktickém provedení to znamená, že každý kdo má příjem nepřesahující 80 tisíc, platí odvody z celého platu. Kdo má plat ve výši 160 tisíc (a není jich málo) platí pouze z poloviny svého platu. Při platu 240 tisíc je to již jen z třetiny a tak dále. Následně se tedy nasadí třicetikorunové poplatky všem co musí navštívit lékaře a další jiné poplatky a je vymalováno. Vydrápnout alespoň hrst drobných z nespočetných rukou a přidat je na hromady tlící u nepotřebných - jak ryze pravicové a ušlechtilé.

Šrotovné. Ať si jej zavádějí kde chtějí - ale u nás, za této vlády (byť v demisi) - NE! Proč? No přeci, protože takové opatření nezasahuje cílovou skupinu, kterou tato vláda preferuje. V této skupině přeci nikdo nemá a nejezdí autem starým 10 a více let. To dá rozum.

A zavedení rovné daně pravicovou vládou, ve prospěch movitých nepotřebných (jak jinak), na úkor příjmů do rozpočtu? Co na tom, že tím se ČR stala poslední výspou zaostalého východu a že ve vyspělých zemích směrem na západ je vesměs zavedena daň progresivní? Ovšem, posílení státního rozpočtu progresivní daní, to by šlo pouze na úkor naší cílové, vysokopříjmové skupiny, kterou musíme na úkor všech ostatních preferovat a nikoli naopak. A to bez ohledu na to, kde je z čeho a kde není z čeho brát. Morálka je morálka a ta pravicová, ušlechtilá, laskavá a přinášející radost ze života, tak ta je v daných souvislostech obzvlášť na výši. Škoda jen, že je tu ta možnost onoho porovnání s ostatními státy. To by se možná mělo nějak zakázat.

Závěrem již jen tolik. Z výše uvedeného je zřejmé, že otázka v nadpisu je položena nesprávně. Měla by znít obšírněji. A sice, proč mají podnikatelé, zaměstnavatelé a vůbec lidé s vysoce nadprůměrnými příjmy (například šéfové hromadných sdělovacích prostředků, jak je ze zaměření těchto zřejmé) volit pravici - a proč všichni ostatní levici? Samozřejmě, že takhle to postavit, by znamenalo vznik značné volební nerovnováhy. A proto tu máme v závorce zmíněné sdělovací prostředky, které v rámci jejich působení vehementně vyvažují a při nejhorším k vyváženému stavu, nejde-li to jinak, směrují vysílání i nevysílání všeho možného i nemožného.

Pozn. JČ: Pan Prokop pravicové strany poněkud démonizuje. V západní Evropě (viz např. Velká Británie) si konzervativci velmi zakládají na "inkluzivitě" své politiky, že totiž pracují pro všechny občany. Obávám se, že se přežila i představa, že se politické strany musejí přidržovat jasné ideologie. Dnešní doba je totiž tak nepřehledná, že fungují jen chytrá, pragmatická řešení. ODS není typickou evropskou konzervativní stranou, je to strana bolševická s fašizujícími prvky. Kdo chce vidět, jak vypadá skutečná evropská pravicde, studujte například současnou politiku britské Konzervativní strany.