Tedy kromě volebních programů, místy k nerozeznání. Jen sem tam slovíčko jinak... Ale obě měly mluvčí, kteří novináře informovali. Posílali tiskové zprávy, usnesení a pozvánky na tiskové konference. Občas s novináři i pár slov promluvili, na párečky je pozvali. Ale časy se mění.

Oranžová strana i nadále posílá novinářům cokoliv. I to, co nechtějí. Někdy i několikrát denně. Novinářská obec sice cynicky prohlašuje, že v Lidovém domě sedí spammeři, ale na druhé straně je docela milé dostat na mobil sms, že je tiskovka a kdy.

Červená strana přesunula svou aktivní mluvčí do zázemí strany (byla příliš aktivní, dokonce hyperaktivní), pak si na krátkou dobu pořídila mluvčího, jehož minulost se ukázala neúnosná. No řekněte: byvší neonacionalista mezi byvšími internacionalisty – to nejde dohromady. I když nacionalismus bují ve straně pod praporem vlastenectví i nyní, skryt za spolky na obranu pohraničí, odkud ostnatý drát už dávno odvezli... Ale spolky vymírají, mladí strážci hranic chybí.

Nicméně i tento tiskový mluvčí, než se s ním rozloučili, posílal věrně všechno, co chodby jejich sídla přinesly a nesly ozvěnou.

Teď mají za něj v Rudém domě náhradu. Němou. Ona totiž nová mluvčí mlčí, místo aby mluvila. Patrně nepotřebuje komunikovat. Už všechno řekla. A není s kým. Dobrý způsob, jak docílit, aby na ně média nebyla zlá. Odejít do ilegality. Sejde z očí, sejde z mysli. Pokud mluvčí před novináři utají, že pořádá tiskovou konferenci nebo že někdo přijal nějaké usnesení, nebo že si nedej bože z jejich funkcionářů něco myslí, nebudou do toho šťourat. Nebudou o tom psát. A vůbec, když novináři nebudou vědět o tiskovce, nepřijdou tam a nebudou mít blbé otázky. Už nechodí ani ČTK.

Dáma na můj mail žádající, aby byla tak hodná a posílala mi všechno to, nač jsme byli zvyklí od předchůdců, odepsala, že mi nic posílat nebude. Ať si trhnu. Další novinářce na její mailovou prosbu volala v půl sedmé ráno jakási soudružka, která nemohla dospat, a vyplísnila ji za tu drzost. Prý si může vzít vše ze servisu četky. A kde že to vlastně pracuje? A proč to chce? A že to musí schválit komise... A... Nic nedostane.

Ostatní to prý také tak dělají. Prý si to ověřovala u mluvčích jiných politických stran, kterých se ptala, komu posílají tiskové zprávy. Nevím, zda jsou jiné strany (třeba ODS) ochotny se dělit o svůj media list a tlachat s mluvčí KSČM, ale možné to je, že...

Nevím ani, že by žádost o zasílání tiskových zpráv musel někdo kádrovat. To jako jestli jsem dostatečně vyspělá? Nebo dostatečně ideová? Třeba mne nebudou chtít na tiskovky vůbec pouštět. A budu smět mluvit s jejich poslanci?

Brzo s nimi nebudu komunikovat vůbec. Nebude důvod. Ještě chvíli a všichni se na ně vykašlou... Voličská základna jim vymírá (jak říkávala bývalý předseda, „Máme vysoký přirozený úbytek“) a mladí, kromě hloučku bláznivých „revolucionářů“ nikde. Právě způsob, jak strana a straníci komunikují s médii, ukazuje, jak je organismus sebevědomý, životaschopný a také, jak umí své myšlenky prodat. Zelení, zvláště ti noví, demokratičtí, budiž příkladem. I těm nedemokratickým.

Jako někdo, kdo se zabývá médii, přemýšlím, zda se nová mluvčí snaží svou stranu zlikvidovat. Nebo zda ji chce zlikvidovat ten, kdo ji vybral. Mluvčí, kterou obtěžují novináři, by měla jít pracovat jinam. Někam, kde živáčka nepotká... Třeba do anatomického ústavu, mezi preparáty naložené ve formalínu.

Rudý dům brzy upadne do zapomenutí. Dnes mlčí a udržuje si fixní ideu toho, že komunisty nikdo nemá rád, všichni jsou na ně hnusní a nikdo je nechce. Béééé. Ale je to jinak. Oni nikoho nechtějí. Ve svém ghettu si vystačí sami. Ale patrně vstoupí do mediálních dějin. Jako zářný příklad toho, jak se to nedělá.

Psáno pro server První zprávy