Mohutná výstražná stávka lidí, kteří nejsou spokojeni s vládou, nutí nynější vládní činitele k různým prohlášením, která, podobně jako kdysi, mají význam stávky snížit a ze stávkujících udělat prosťáčky, svedené odborovými předáky a zlým Paroubkem. Ministr Nečas by měl být zapsán do knihy rekordů za úžasný objev - stávka byla politická! To je opravdu ministr k nezaplacení.

Organizačně roztříštěné a pořád ještě krotké odbory dokázaly zorganizovat akci s vysokou účastí. Když vyjde jen ve Fakultní nemocnici v Plzni 300 doktorů, sester a dalších pracovníků při stávce na dvůr, když vidíme štrůdl hodinu stojících tramvají, znamená to, že lidé, nespokojení s vládou, využívají příležitosti, aby svůj nesouhlas zřetelně vyjádřili. K tomu je nemusí nikdo přemlouvat, ani odboráři. To by neměl podcenit žádný rozumný politik.

V pondělí nám Česká televize ukázala, jak to dopadá, když vláda dlouhodobě ignoruje názory veřejnosti. Bylo to ve francouzském dokumentu o roce 1968. Sám jsem se dodatečně poučil, o co tenkrát v květnu, nejen ve Francii, šlo. My byli tehdy příliš zahleděni do sebe a překotných událostí našeho Pražského jara. Rozhodně bych uvítal, kdyby tento dokument televize zopakovala, nejen pro pamětníky, ale i pro pány Nečase, Julínka a další. Budou brát nespokojenost lidí vážně, až se vymkne kontrole i samotných odborářů?

Speciálně pro pana Nečase bych k tomu pak doplnil záběry z nádvoří ČKD Praha z listopadu 1989. Aby pak mohl vyhledat Miroslava Štěpána a s přátelským pochopením mu podat ruku...