Někteří folkloristé nemají Ondráš rádi, protože podle nich připomíná filharmonii a je málo naturalistický. Většinou se ale shodují na tom, že Ondráš se rušit nemá. Proč? Protože zachovává kulturní a historické tradice - to jediné, čím se v současném globalizovaném světě můžeme odlišit od okolních států.

Právě náš folklor je skvělý vývozní artikl, který dělá jméno České republice všude v zahraničí. Sám jsem procestoval Evropu a hrál naše písně po významných festivalech - všude reagovali lidé na náš folklor s nadšením.

Proč se má rušit něco, co funguje - v naší armádě toho zrovna moc není. Podle ministryně se tak ušetří 24 milionů korun ročně. To představuje necelých 5 metrů dálnice! Copak naše republika už nemá ani to?

Neustále slyšíme, jak je naše ekonomika výkonná; od devadesátých let nám politikové říkali, jak vše zvládnem, budeme ekonomickými tygry Evropy. Počátkem tisíciletí šlapala ekonomika navzdory vládě dál, nyní se provádějí reformy, které růst ekonomiky ještě posílí. Ale nač? Co budeme dělat s ušetřenými penězi? Půjdeme do "Mekáče", pustíme si Madonu a koupíme si čínské zboží.

Copak nám už nestojí dědictví předků, které nás odlišuje od ostatních států, které nás reprezentuje a je žádané po celém světě, za směšných pár milionů? Pokud bude Ondráš nyní zrušen, bude trvat hodně dlouho, než se jej podaří obnovit, jestli to ještě někdy půjde. A pokud jej neche mít armáda, ať přejde pod ministerstvo kultury, nebo kamkoliv jinam. Jen ať se nezruší. Když můžeme platit Národní divadlo, Národní galerii, Národní muzeum, proč nemůžeme zachovat i Ondráš? Má přece stejnou funkci - zachovává kulturní dědictví našich předků.

A co s tím? Proti úřednímu razítku - obzvlášť v armádě - toho asi prostý člověk moc nezvládne. Snad jen psát a mluvit veřejně.