V teorii se mluví vždycky asi trochu starostlivě o "self-fullfilling prophecy" (o proroctví, které se splní proto, že se vysloví), když se ví, že to, o čem se mluví, také přijde a tím, že se o tom mluví, se to právě ještě zesílí, i když takové prorokování může mít nejen špatný, ale i dobrý vliv. O finanční krizi mezinárodního bankovního systému se ví a mluví už dlouho, ale míň na veřejnosti než v kruzích specialistů. Ví se už dlouho, že se ve finančním sektoru děje něco, co se světem zboží má jen málo co společného.

Když někdy v roce 1988 před tím varoval tehdejší německý federální ministr financí Oskar Lafontaine a vyžadoval, aby byl finanční sektor podřízen efektivnější kontrole, mezinárodní reakce politiků, ekonomů a novinářů byla jednoznačně proti němu. Potom se ale zjistilo -- nějak pozdě -- že právě v bankovním sektoru, který prý "automaticky reguluje" volný trh, si bankéři dělali, co se jim zachtělo, a už nebyl čas udělat něco opravdu účinného proti očekávaným důsledkům. Kvůli dobrým platům bankéři riskovali moc, hodně spekulovali a o hodně přišli -- možná ne osobně, ale za to stoprocentně udělali drastické škody svým firmám, bankovnímu systému i světovému hospodářství, protože se ukázalo, že poptávka, kterou vytvořili, je umělá a pro budoucí rozvoj kontraproduktivní.

Televizní komentátoři se z toho mohli poučit, ale jak mají denně mluvit o krizi finančního sektoru a o jistých záporných důsledcích pro poptávku, když samozřejmě víte o tom, že když o tom budete mluvit, tím to způsobíte, a tak musíte z profesionálních důvodů nosit narůžovělé brýle a pořád poukazovat na údajný sebeléčebný tržní proces a na onu údajně se nekonečně objevující naději, že akcie začnou zase stoupat.

Raději než každodenně v televizi poskytovat nevěrohodný komentář o situaci na akciovém trhu by komentátoři mohli vlastně namísto toho mluvit o ceně chleba, protože jen malá část diváků má akcie a ti, kdo je mají, se o jejich situaci, alespoň jak doufám, informují z jiných zdrojů. V dnešní době v Německu a asi taky v ČR nejde tolik o ceny akcií, a naštěstí také ještě ne o cenu chleba; mohlo by se ale mluvit o cenách benzínu -- televize by mohla informovat, kde je k dostání za nejnižší cenu. Přece v televizi vědí, že když se o něčem před kamerou mluví, tak se to splní -- nebo myslíte, že ne?