26. 6. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Každodenní hospodářští komentátoři v televizi, aneb S narůžovělými brýlemi o skutečnostiCituji dva titulky ze včerejška: '"Americká ekonomika klouže do náladové hloubky (US-Wirtschaft schlittert ins Stimmungstief" a "Strach z prodělku' (Furcht vor Verlusten)". Z obou článků by mohl nepředpojatý čtenář získat dojem, že se stalo něco neočekávaného. Odborníci ale už dlouho věděli, že přijde, co je neodvratitelné. Otázkou vlastně bylo jen, kdy to poznají spotřebitelé a kdy se o tom bude moci oficiálně mluvit v kruzích bankéřů, ekonomů i politiků. |
V teorii se mluví vždycky asi trochu starostlivě o "self-fullfilling prophecy" (o proroctví, které se splní proto, že se vysloví), když se ví, že to, o čem se mluví, také přijde a tím, že se o tom mluví, se to právě ještě zesílí, i když takové prorokování může mít nejen špatný, ale i dobrý vliv. O finanční krizi mezinárodního bankovního systému se ví a mluví už dlouho, ale míň na veřejnosti než v kruzích specialistů. Ví se už dlouho, že se ve finančním sektoru děje něco, co se světem zboží má jen málo co společného. Když někdy v roce 1988 před tím varoval tehdejší německý federální ministr financí Oskar Lafontaine a vyžadoval, aby byl finanční sektor podřízen efektivnější kontrole, mezinárodní reakce politiků, ekonomů a novinářů byla jednoznačně proti němu. Potom se ale zjistilo -- nějak pozdě -- že právě v bankovním sektoru, který prý "automaticky reguluje" volný trh, si bankéři dělali, co se jim zachtělo, a už nebyl čas udělat něco opravdu účinného proti očekávaným důsledkům. Kvůli dobrým platům bankéři riskovali moc, hodně spekulovali a o hodně přišli -- možná ne osobně, ale za to stoprocentně udělali drastické škody svým firmám, bankovnímu systému i světovému hospodářství, protože se ukázalo, že poptávka, kterou vytvořili, je umělá a pro budoucí rozvoj kontraproduktivní. Televizní komentátoři se z toho mohli poučit, ale jak mají denně mluvit o krizi finančního sektoru a o jistých záporných důsledcích pro poptávku, když samozřejmě víte o tom, že když o tom budete mluvit, tím to způsobíte, a tak musíte z profesionálních důvodů nosit narůžovělé brýle a pořád poukazovat na údajný sebeléčebný tržní proces a na onu údajně se nekonečně objevující naději, že akcie začnou zase stoupat. Raději než každodenně v televizi poskytovat nevěrohodný komentář o situaci na akciovém trhu by komentátoři mohli vlastně namísto toho mluvit o ceně chleba, protože jen malá část diváků má akcie a ti, kdo je mají, se o jejich situaci, alespoň jak doufám, informují z jiných zdrojů. V dnešní době v Německu a asi taky v ČR nejde tolik o ceny akcií, a naštěstí také ještě ne o cenu chleba; mohlo by se ale mluvit o cenách benzínu -- televize by mohla informovat, kde je k dostání za nejnižší cenu. Přece v televizi vědí, že když se o něčem před kamerou mluví, tak se to splní -- nebo myslíte, že ne? |