Dave Dobson, jemuž je nyní 65 let, vyučuje fyzice na Beloit College v americkém státě Wisconsin. Když mu bylo kolem pětadvaceti, dal se do práce jako amatér - k dispozici měl jen poznámkový blok a legitimaci do knihovny. Přesto se mu podařilo navrhnout atomovou bombu.

Dokázal to v roce 1964 v rámci projektu Pentagonu, nazvanéhé "Projekt n-té země". Cílem projektu bylo odpovědět na otázku: dokázala by dvojice neodborníků, kteří by sice byli inteligentní, ale neměli by přístup k utajovaným vědeckým informacím, odhalit tajemství, jak zkonstruovat atomovou bombu? Dnes, se sílícím terorismem, je to znovu velmi aktuální.

Americká armáda nejprve potřebovala najít osoby se správným nedostatkem kvalifikací, vzpomíná Bob Selden, který se stal druhým členem týmu. Oba muži měli doktorát z fyziky - předpokládalo se, že v zemi bez jaderného potenciálu by byli k dispozici takoví odborníci - ale neměli specializované znalosti o jaderném výzkumu a neměli ani přístup k tajným vědeckým informacím.

Selden, obyčejný osmadvacetiletý voják uprostřed povinné vojenské služby, vzpomíná, jak si ho pozval Edward Teller, tvůrce vodíkové pumy a šéf amerického atomového programu, a dotazoval se ho, co ví o podrobnostech výroby jaderné bomby. "Nevěděl jsem vůbec nic," svědčí Selden. O dva dny později ho pozvali do Livermore Radiation Laboratory, slavného armádního výzkumného střediska v Kalifornii, a Selden i Dobson tam dostali zaměstnání. Teprve pak jim bylo řečeno, co se po nich chce.

V Livermore dostali kancelář, ale neměli přístup do utajovaných oblastí laboratoře. Ale všechno, co sami dali dohromady, bylo automaticky považováno za přísně tajné informace. Na papíře vždycky vysvětlili, co si přejí, aby bylo odzkoušeno, a tajná část laboratoře jim to pak ozkoušela a o několik dní později přišly výsledky. Cílem bylo navrhnout vojensky použitelnou jadernou bombu, která by umožnila malému státu významně ovlivnit své zahraniční vztahy.

Selden našel knihu o projektu Manhattan, který nakonec vedl k vzniku americké atomové bomby. Tím začali. Ale věděli, že důležité informace byly z knihy vynechány.

Oba muži předpokládali, že jejich "n-tá" země získala štěpný materiál, plutonium - to je nejobtížnější. Není však pravda, že bylo zkonstruovat atomovou bombu jednoduché. "Je nutno to udělat správně a je tisíc různých možností, jak to udělat špatně. Nedá se jen hádat."

Paradoxně jim pomohl Eisenhowerův program "Atomy za mír", který šířil informace o nevojenském používání jaderných technologií a tím se do veřejné domény dostalo množství technických podrobností o jaderném programu.

S projektem byli hotovi v roce 1966. Avšak nebylo jim řečeno, zda byli úspěšní. Čtrnáct dní jezdili po Washingtonu, přednášeli o tom, co navrhli, a podrobovali se pohovorům.

Konečně jim Teller sdělil, že byli úspěšní - že se jim podařilo navrhnout bombu s účinnosti bomby, která byla svržena na Hirošimu.

Dobson je dnes přesvědčen, že teroristé by byli schopni, s trochou štěstí, zkonstruovat jadernou bombu docela lehce. "Pokud byste dnes byl postgraduálním studentem, množství technických podrobností bylo publikováno ... dal byste to dohromady."

Oba fyziky značně znepokojilo zjištění, že navrhnout atomovou bombu nebylo zase tak obtížné. Selden zůstal v armádě, přešel do výzkumného střediska v Los Alamos a zabýval se plánováním reakce amerického státu na případný teroristický útok jadernými zbraněmi. Dobson přestal s jadernými zbraněmi pracovat. Nechtěl urychlovat technický vývoj v této oblasti.