Myšlenka zajímavá, pár miliónů by se jistě uspořilo. Otázkou, kterou už si položil Neruda, je "kam s ním" - respektive "kam s nimi". Kam s ministry? I když - těm už se zcela jistě najde příjemné místo ve státním či polostátním sektoru. Mnozí z nich jsou notabene poslanci. Kam ale s úředníky? Taková Unie svobody by zrušením ministerstva pro místní rozvoj řešila opravdu vážné existenční problémy svých členů. Právě Němcovo ministerstvo se totiž po volbách stalo útočištěm celé řady neúspěšných funkcionářů této ministrany.

Na druhou stranu, zase by se "tak moc" nestalo. Práce jedněch úředníků budou muset udělat jiní úředníci. Jenže - ti mají přece tolik své "důležité" práce, že není reálné, aby zvládli ještě "něco navíc". A tak se nejspíše zahraje zase ta známá hra Škatulata hejbejte se a všechno bude "v pohodě".

Opravdovým problémem je ale koaliční rozložení sil uvnitř vlády. Mnozí sociální demokraté se netají tím, že by zrušením některých ministerstev i s ministry rádi zabili i druhou mouchu - a tou jsou již zmiňovaní unionisté. U Marešova "ministerstva" nikdo neví, zda termín lidské zdroje neznačí náhodou lidské zdroje pro umírající Unii svobody... Petra Buzková dnes ovládá prakticky už jen pasťáky. Kultura Pavla Dostála se "smrskla" na údržbu památek a spektakulární zviditelňování samotného ministra v "kotli" války o televizní licence. Dostál by ovšem mohl jít skvěle dělat do televize "personální revoluci" jako její generální ředitel. Alespoň by byl ve svém živlu. Stejně se mu už přezdívá ministr televizní kultury.

Kdyby se to vše ovšem vzalo z gruntu, využilo naplno možností propojení informačních systémů státu, mohla by být nezaměstnanost mezi stávajícím předdůchodovým vládním úřednictvem minimálně třicetiprocentní (pravděpodobně ještě do konce roku okolo 50%), agendy řízené s pomocí computerů by převzali mladí absolventi vysokých škol jako perspektivní státní úřednící se znalostí angličtiny i computerovou gramotností, a úspory v rozpočtu by mohly být nezanedbatelné. Využití jejich "vládní praxe" by pak mělo nemalý vliv na jejich kvalifikaci "evropských" úředníků. O uchazeče by tak při pevném kariérním řádu nemusela být nouze ani při moratoriu na výši jejich platů. Informatika by ovšem musela být řízena přímo premiérem tak, aby nezvznikl konkurenční boj mezi resorty při určování standardů a v prioritě úkolů. Její pravomoc by musela posílit a obsáhnout řízení celého procesu informatizace veškeré veřejné správy a všech agend. Premiér by tak vládl oním superresortem i informacemi z něj. Což je logické i v rámci mocenské pyramidy.

V tuto dobu hledají stejným způsobem vnitřní rezervy i mnohé banky a velké telekomunikační firmy, takže kvalifikovaných adeptů pro práci ve státní správě bude dostatek. O úředníky už není příliš velký zájem ani v privátním sektoru. Bylo jich totiž moc a produktivita jejich práce nebyla největší. Některé myšlenky jsou navíc nakažlivé. Trh práce či "trh" podpor v nezaměstnanosti přece vyřeší vše, nebo ne, pane premiére?

Ministři, kteří se zatím o ztrátu křesla bát nemusí bát:

Stanislav Gross (ministerstvo vnitra)
Miroslav Kostelka (ministerstvo obrany)
Cyril Svoboda (ministerstvo zahraničních věcí)
Milan Urban (ministerstvo průmyslu a obchodu)
Bohuslav Sobotka (ministerstvo financí)
Pavel Rychetský (ministerstvo spravedlnosti)

Ministři, kteří nikdy nikomu "tak moc" nechyběli

Pavel Němec (ministerstvo pro místní rozvoj)
Petra Buzková (ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)
Pavel Dostál (ministerstvo kultury)
Vladimír Mlynář (ministerstvo informatiky)

Ministři, kteří vlastní ministerstvo ani nemají:

Petr Mareš ("ministerstvo" pro výzkum a vývoj, lidská práva a "lidské zdroje")

Resorty, které by bylo možné optimalizovat:

průmysl a obchod + doprava + agenda regionálního rozvoje
práce, sociální věci + zdravotnictví + agenda nájemního bydlení a sídelního rozvoje
životní prostředí + zemědělství